Hrdinství
Vroucností rozechvělá duše, ochotná ze svobodného přesvědčení obětovat všechno pro naplnění Lásky a Spravedlnosti na Zemi. Věrnost ducha, projevená pokorným a bezpodmínečným nasazením sebe sama za Světlo. Toto vše patří k projevům pravého hrdinství, o němž jsme se v dětství dozvídali z pohádkových knih nebo krásných filmů. Hrdinství, která se vznáší vysoko nad horizontem našeho pozemského vnímání jako nádherný, avšak současně jen těžko dosažitelný ideál bytí.
Je však čisté hrdinství skutečně jen nedosažitelným ideálem bytí? Je dnešní doba, v níž smíme na žít na Zemi, skutečně tak beznadějně zlá a nesmyslná, že nám už nedovoluje probojovat se k naplnění čistého hrdinství, nutíc nás žít bez ustání pod tíží šedivého závoje všednosti?
Na tuto otázku je možno s jistotou odpovědět následovně. Kdo skutečně touží po naplnění čistého hrdinství, nemusí klesat na mysli, ale může se nezkaleně radovat, protože čím je doba temnější, o to intenzivněji může se v něm zachvívat v plné kráse jiskra skutečného dobrého a ryzího lidského úsilí.
Je ale nevyhnutelné, abychom začali do hloubky chápat, že cesta k hrdinství nevede skrze velkolepé či navenek obdivuhodné činy, ale skrze poctivé naplňování těch nejnenápadnějších úloh a povinností všedního života v našem nejbližším okolí, právě na tom místě působnosti, kam jsme byli moudrým řízením osudu postaveni. Právě v tom, zda dokážeme plnit tyto nejnenápadnější úlohy a povinnosti svého života, které často zůstávají před zrakem druhých zcela skryty a které také často považujeme jen za nepodstatnou součást života ve hmotě, projevuje se skutečná důslednost či nedůslednost našeho přístupu k životu, stejně jako i míra obětavosti, skromnosti a pokory.
Avšak ani toto všechno by samo o sobě ještě nestačilo k dosažení hrdinství, kdybychom se při plnění jednotlivých svých úkolů a povinností jen trochu otrocky podřizovali vnějším nabádáním našich blízkých. To nejpodstatnější a zároveň duchovně nejcennější spočívá v plně samostatném a neovlivněném vycítění toho, že určitý dobrý skutek je skutečně potřebné vykonat na naší životní pouti, aby tím mohla být naplněna Vůle Boží na Zemi.
Právě v tomto samostatném vycítění se totiž projevuje nezkresleně a pravdivě také míra naší duchovní živosti a také to, zda se dokážeme svým nitrem v nejjemnějších záchvěvech citu spojovat s proudy Světla, prochvívajícími neustále Stvořením. Když toto dokážeme, potom i ten nejnepatrnější čin dobra, který uskutečníme, získá nepochopitelně vysokou duchovní hodnotu, mnohem vyšší, než dovedeme vytušit. A právě mozaika takových činů vytváří dokonalý obraz hrdinského života.
Kdokoliv z nás v sobě nalézá plamennou touhu po naplňování hrdinství, ať se proto jen v tichosti rozhlédne po svém okolí a všímá si stupně propracování detailů všeho, co mohl ovlivnit. A právě tímto způsobem může každý udělat první krok vpřed.
