Pod povrchem života

    Koho volit? Tuto zásadní otázku si kladli lidé při všech předchozích volbách a budou si ji klást i při všech volbách v budoucnosti. Koho volit, když nikdo z kandidátů není dokonalý a každý má své menší, nebo větší chyby. A často je těch chyb a přešlapů při detailnějším pohledu u všech kandidátů tak mnoho, že jsou voliči nuceni volit mezi větším, nebo menším zlem.

    „Zlo je jen zlo“, říkají na to duchovně zralejší lidé. Ať už je menší, nebo větší. A toto zlo se nakonec stejně plně projeví, na základě čehož jim vychází, že když nemohou volit opravdu dobrého kandidáta, nebudou volit raději nikoho. Nebudou volit žádné menší zlo.

    Je ale toto řešení?

    Zkusme se na celou problematiku podívat z hlediska duchovních zákonitostí a vnést do ní více světla právě z tohoto úhlu pohledu.

    Každá politická reprezentace, ať už je její kvalita jakákoli, je vždy odrazem a obrazem duchovní kvality národa. Každý národ má na svém čele a na svém vrcholu vždy jen takové lidi, jaké si zaslouží. Takové, jaká je úroveň jeho vlastní duchovní zralosti. To je zákonitost!

    Neboť politik není člověk, který spadl z Měsíce. Je to člověk, který vzešel z národa. Proto je jeho osobnost stejně duchovně a morálně zralá, jako většina jeho národa. Jinak to přece ani nemůže být!

    Takovýmto způsobem osobnosti na vrcholu společnosti zrcadlí a odrážejí duchovně morální stav národa. Odrážejí míru jeho duchovní a morální zralosti. Je proto iluzí doufat, že volbami se něco zásadního změní, protože vždy stejně budeme vybírat jen mezi takovou politickou špičkou, která zrcadlí duchovní úroveň národa.

    Věci se ovšem samozřejmě dají měnit a mají měnit k lepšímu. A lze je změnit tak, že začneme měnit k lepšímu sami sebe. A to duchovně i morálně. Není to sice cesta rychlá, ale je to cesta jediná. Pokud se totiž v členech národa začnou rozvíjet duchovní a morální hodnoty, jako je dobro, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, úcta k lidem a podobně, pak se těmto hodnotám odpovídající lidé začnou postupně dostávat na vrchol společnosti. Potom nastane čas, kdy ve volbách budeme moci volit dobro, a ne jako dnes, jen menší zlo.

    Takhle by to bylo ideální a správné, ale žel, trend je zcela opačný. Nedávno jsem byl v kostele a žel, viděl jsem tam poslední dožívající duchovní generace. Byli tam jen samí starší lidé. Mladší generace tam nebyly téměř vůbec. Toto je obraz žalostného duchovního stavu národa.

    Kde jsou mladší a nejmladší generace? Jsou snad v nějakých duchovně svobodomyslnějších společenstvích, než jsou církve? Ne! Jsou v obchodních centrech. Jsou nalepeni na obrazovkách svých chytrých telefonů. Jsou v práci, aby si vydělaly na dovolenou a mohly si užívat a cestovat.

    Nové generace se staly vyznavači západní konzumní prázdnoty. Stali se národně vykořeněnými evropskými světoobčany. Stali se ochotnými konzumenty nejrůznějších zvrhlých sociálních a zdravotních experimentů.

    A vnitřnímu stavu této hodnotově ztracené generace odpovídá vládní politická špička v Čechách i na Slovensku, která je odrazem a obrazem duchovně morální degenerace národa. Proto jsou dnes ve vrcholné politice takoví lidé, které volit znamená volit mezi menším a větším zlem.

    Taková je žel realita, což ale nesmí pro duchovně zralejší lidi znamenat, že nebudou volit vůbec. Že když nemohou volit dobro, nebudou volit mezi větším a menším zlem. Takovýto postoj by byl naprosto nesprávný, protože volbou menšího zla lze zabránit rozmachu většího zla a úpadek nemusí být až tak prudký a katastrofální.

    Tím může být národu darován čas, aby se duchovně vzpamatoval a začal v tomto směru s sebou něco dělat. Aby tuto duchovní zákonitost pochopilo co nejvíce jednotlivců a svým dobrým příkladem začali lidi kolem sebe směřovat k duchovnímu probuzení. K odvrácení se od ubohých, konzumních a materiálních hodnot, a k přeorientování se na skutečné a pravé hodnoty člověčenství. Na hodnoty Ducha, Boha, národa, citu, svědomí, spravedlnosti, čistoty a úcty k bližním.

    Jedině toto musí stát v lidech na prvním místě a všechno ostatní až na druhém. Člověk se nemá stát poustevníkem a vzdát se všech požitků světa, ale musí mít uklizeno ve své hodnotové orientaci. Musí jasně vědět, jaké hodnoty mají být pro každou lidskou bytost na prvním místě a jaké až na druhém místě.

    V současnosti je to však žel vše hodnotově obráceno a zaměněno. A tak to pak kolem nás také vypadá. V životě mezi lidmi, ve společnosti i v politice. Změnit k lepšímu je to možné jen osobním přeorientováním se co největšího počtu jednotlivců ke skutečným a pravým hodnotám, které jsou hodnotami duchovními, protože každá jiná cesta je cestou do pekla. Je cestou k tomu, aby se na vrchol společnosti a do vlády dostávaly stále větší kreatury, které budou vést národy ke katastrofě tak, jak je tomu dnes v Čechách i na Slovensku.

   Ale protože duchovní obroda národa je proces dlouhodobější, do té doby je naší povinností volit alespoň ty nejlepší z hlediska současné duchovní úrovně společnosti, které dnes souhrnně dosahujeme, a na jejímž základě se dnes na vrcholu nacházejí takoví lidé, jací se tam nacházejí.

    Pokud se tedy dají věci posunout byť jen o kousek k lepšímu, jsme to povinni udělat. Jsme povinni nerezignovat a jít ke každým volbám. A proto je třeba jít i nyní k referendu na Slovensku.