Pod povrchem života

„Jen ve starých bajkách vítězí čest. Stále více pravdy má tvrdá pěst.“ Tato slova z vánoční písně slovenské skupiny Lojzo dokonale vystihují stav, ve kterém se nacházíme. O vítězství dobra a cti se mluví jen v pohádkách. A i to jen ve starších pohádkách, ne v těch současných moderních, které jsou hodnotově a obsahově o něčem úplně jiném, než o vítězství dobra.

Na co? Na příchod Světla Páně k zemi, v jehož louči přichází Syn Člověka. Přichází v oblacích tak, jak bylo zaslíbeno před staletími, aby v záři svého Světla soudil svět. Aby jeho Světlo proniklo do nitra lidí i do všeho, co budují a vytvářejí. Aby v jejich nitru i kolem nich posílilo a vyzdvihlo to, co je světlé, a aby v jejich nitru a v jejich okolí přivedlo k pádu to, co je od Světla vzdáleno.

Vypočujte si reláciu, v ktorej odznejú mnohé závažné informácie. Ich účelom však nie je nikoho strašiť. Ich účelom je otvorene hovoriť o tom, čo prichádza, aby sme sa na to mohli zodpovedne pripraviť, a aby sme to mohli úspešne zvládnuť. Lebo ako sa vraví, šťastie praje pripraveným.

https://youtu.be/7YaP49oUmdk

Existuje několik pohledů na to, co nás čeká v budoucnosti. Správný pohled je však jen jeden jediný. Všechny ostatní jsou postaveny jen na lidských domněnkách a představách, nezakládajících se na pravdě. Jsou to klamavé vize, vzdálené od skutečnosti, které vyvolávají strach a deziluzi.

Člověk dneška musí být nutně orientován na dvě strany. Musí procházet životem stejně, jako když prochází frekventovanou cestou a dívá se pozorně napravo i nalevo. Kdyby se totiž díval jen jedním směrem a druhým ne, mohlo by se stát naštěstí.

Končí doba temna a vypočítavosti rozumu. Přichází Světlo tak, jak bylo zaslíbeno před staletími. A přichází podobně, jako když nějaká armáda připravuje vpád na nepřátelské území. V okolí naší země, v jemnější úrovni nad ní, se již ve vysoké míře koncentruje síla Světla, aby v Bohem přesně určený čas vtrhla dolů do pozemské, materiální úrovně.

Nitro člověka, jeho vnitřní svět, to je to, co je nyní mnohonásobně ostřeji než kdykoliv dříve před tím měřeno, váženo, a to za jediným účelem – aby toto nitro bylo pravěčnými Zákony Stvoření souzeno! Souzení – soud v rámci zmíněných pravěčných Zákonů Stvoření znamená však pro člověka jediné – stále se zrychlující navracení toho, co v trvání svého bytí on sám uvedl do života.

Extrémní přírodní dění v podobě záplav, zemětřesení a požárů, nebo společenské napětí v podobě války, převratů a nepokojů, a již ani nemluvě o předchozí pandemii, to vše je hmatatelným a očividným důkazem toho, že se něco děje. Že dochází k něčemu neobyčejnému, co vyvolává doslova var v oblasti přírodního a společenského dění.

Pokud do ohně ustavičně pravidelně nepřikládáme, začne slábnout a nakonec vyhasne. Žel, v lidské povaze je zakořeněná lenost, což se projevuje tak, že to, čím jsme na začátku hořeli a úplně nás to spalovalo, začne postupně nenápadně chladnout, až to v nás nakonec vyhasne.

S nepochopením a smutkem hledí bytosti, které tkají náš osud, na neutěšený vnitřní stav lidstva, reprezentující jeho chtění. Na základě něj jsou totiž nuceni tkát lidem osud, plný neštěstí.