Pod povrchem života

Hostia má v kresťanstve výnimočné postavenie. Veriaci sa na ňu pozerajú priam s božskou úctou, pretože to vnímajú tak, že samotný Stvoriteľ je v nej osobne prítomný. Je to ale možné? Je to reálne? Je správne kľakať pred hostiou, uctievať ju a modliť sa k nej? Nevykazuje to určité prvky modloslužby?

Tak, jak život plyne se vším, co nám přináší, stává se, že některý z lidí v duchu procitá a zatouží po něčem, co snad zpočátku ani neumí určitěji pojmenovat a uchopit, ale co postupně stále zřetelněji v něm vyvstává jako přání po krásnějším, míruplnějším a láskyplnějším světě, kde vládne lahodná harmonie a skutečná spravedlnost.

Tak jako se převalují na obloze šedivá neprůhledná mračna, z nichž jsou jen bouře a lijáky, nepropouštějíce ani paprsek Slunce, tak se převaluje nad lidstvem v jemnohmotnu neprůhledná vrstva myšlenkového balastu a špíny, jež nedovolí světlejším duším pozemských lidí nahlížet do světlejších niv ve Stvoření, po nichž často nevědomě touží.

Usilujeme-li o naplnění duchovního smyslu života, může v nás vyvstat otázka, jestli kráčíme po správné či nesprávné cestě. Jak můžeme na tuto důležitou a plně oprávněnou otázku najít správnou odpověď? Je snad třeba kvůli tomu navštívit jasnovidnou nebo mediálně nadanou osobu?

Jen velmi málo je těch lidí, kteří se dokážou ve svých myšlenkách zabývat odpuštěním vůči druhým lidem. Takových lidí je na Zemi opravdu velmi málo. Avšak ještě méně je těch, kteří dokážou doopravdy odpustit, a tím se oprostit od sice pozemsky neviditelného, přesto ale duchovně živoucího, svazujícího spojení s mnohými lidmi, kteří jim někdy zkřížili životní cesty.

Každý z nás byl obdarován schopností myšlení, jímž vytváříme neviditelnou zahradu myšlenkových forem. I když si to neuvědomujeme, jsme tak každý zodpovědný za všechno, co v této zahradě necháme vyrůstat. Ať již je to krásné – nebo ošklivé.

Asi tři měsíce se vracím z práce domů autobusem MHD. Tento způsob dopravy zřejmě mnozí dobře znáte. Hlavně během deštivých dní se do autobusů tlačí zástupy lidí a každý se snaží vydobýt si své co nejlepší místo na sezení, jen aby náhodou nemusel ani chvilku stát.

Negativite najrozličnejšieho druhu na našej planéte raz odzvoní! To zlé okolo nás i v nás samotných raz zmizne a beda nám, ak s ním budeme príliš pevne spojení, pretože potom nás toto spojenie so zlým strhne so sebou do skazy.

Velká část těch lidí, kteří se považují za duchovně probuzené, kteří jsou o sobě přesvědčenými, že žijí životem, jenž je možné označit za vysoko přesahující nízké materiální cíle, upíná již delší dobu svůj zrak k datům, v nichž se zachvívá příslib průlomové změny v dění zde na Zemi.