Pod povrchem života

Pro názornější vyjádření a pochopení myšlenek si přizveme dnes na pomoc gramatiku. Gramatika stanovuje pravidla a zákony pro používání slova, jazyka, řeči. Nevznikla náhodou, ale proto, aby jazyk a řeč harmonizovala, zušlechťovala. Naše krásná řeč prošla vývojem. Stal se z ní, kultivovaný jazyk a slouží nám jako vyčerpávající dorozumívací prostředek.

Dnes jsem z auta na parkovišti pozoroval vrabce. Vypadal být spokojen. Přistál na tenké halouzce živého plotu. Chvilku se pohupoval, pozoroval okolí a najednou brnk a byl pryč. Jak jednoduché a jak pravdivé.

V první řadě je třeba říci, že Bible zakazuje všechny osobní návštěvy u takzvaných „hádačů budoucnosti“, protože člověk se tím stává duchovně nesamostatný. Pevně totiž spoléhá na to, co mu bylo předpovězeno a vnímá to jako něco předurčeného, co se stane.

Obvykle informace s následujícím zněním nešířím, ale tato vypadá skutečně seriózně: Před nedávnem jsem dostala email od jedné světové počítačové firmy. Stačí jej poslat na několik dalších adres, a získám nový notebook zcela zdarma. Je to jedinečná nabídka, je třeba ji využít, dokud je čas!

Existuje obrovské množství radostí, které můžeme prožívat. Například radost z dobrého jídla, radost z pohybu, radost z krásy přírody, radost z tvůrčí činnosti, radost z hudby, nebo nějakého jiného druhu umění, radost z dětí a vnoučat, a tak dále, a tak dále. Dalo by se v tom ještě dlouho pokračovat. Avšak vysoko nad všemi radostmi stojí radost pravá a nejvyšší. Radost Boží! Je to čistá, dětská radost z bytí, a z ní vyrůstající radostné tvoření a radostná práce ke cti Nejvyššího.

Začátek se spojuje s koncem - v tom se projevuje Spravedlnost a Zákon Pohybu Stvoření. Toto spojení vytváří kruh pevného zachvívání, do něhož není možné dodatečně vstoupit, protože je celistvý. Je to tedy významný děj, protože všechno, co nestihlo být před uzavřením určitého období v celistvosti vyrovnáno, naplněno, zůstává kusým dílem, zanechává mezeru, prázdnotu, … zachvívá se neharmonicky.

Dnešní člověk má neustálou potřebu obklopovat se symboly svých přání, tužeb a cílů. Je pro něj často nemyslitelné, že by si nesl a udržel tento obraz jen v duchu, a proto se jej snaží ztvárňovat do nejrůznějších podob, jež se mu k tomu hodí. Nejrozličnějších symbolů dobra, lásky, pomoci, léčby a požehnání je dnes člověku k dispozici na tisíce druhů.

Je tragické, když lidé žijí v protikladu s nejdůležitějším principem univerza, kterým je dávání. Neboť jen člověk dávající může přijímat požehnání, které posouvá jeho osobnost ke Světlu. Proč je tomu tak? Protože také základním principem samotného Stvořitele je dávání. Stvořitel nám daroval vědomé bytí a zároveň nám daroval životní prostor v podobě stvoření, kde můžeme naše bytí rozvíjet. V tomto spočívá jeho dávání.

Důležitým předpokladem pro správný směr každé společnosti je zvládnutí mezilidské komunikace. Pro objasnění podstaty pravé komunikace je potřeba připomenout nesmírný význam tvořivé vůle ducha. Vůle, která spontánně vzniká v lidech vždy, když jim záleží na společném dobru bez vyvyšování se, a která dává rozdílným názorům schopnost doplnit se, ne vytvářet rozkoly a nevraživost.

Lidstvo kráčí cestou moderní civilizace. Chce dosáhnout pohodlí a luxusu, chce se mít dobře. Jako nejsilnější živočišný druh na Zemi - dá se říci - nemá zjevných nepřátel, a může tedy bezstarostně kráčet za svými tužbami. Kráčí tedy za dalšími vymoženostmi doby, vymýšlí nové a nové technologie, které mu mají ulehčit, zpříjemnit nebo zpestřit jeho bytí. A … je šťastno?