Pod povrchem života

 „Tak ráda bych se věnovala jen svému duchovnímu poslání, a přitom řeším tolik zbytečností jen proto, že je zde na Zemi vše tak příliš hmotně uspořádáno. Ano, vím, že je potřebné zde umět hospodařit se svěřenými statky, že je třeba se umět o sebe postarat i ve hmotných záležitostech. S tím souzním a činím to ráda. Jen je ten svět nyní zaměřen jen a jen na materii a vše duchovní považují lidé za podřadné a méněcenné. Také pak na člověka usilujícího o ideál pravého lidství pohlíží většina společnosti s povýšeným zrakem. Ale já vím, že je to z nevědomosti. Jak ráda bych těmto ztraceným lidem pomohla, ale nechtějí slyšet má slova.

Zde ve hmotnosti se musí každý člověk potkávat denně s překážkami, aby dozrával a stával se stále sebe vědomější. Ale někdy to člověku připadá, že je toho opravdu moc, tolik nejasností, otázek - a řešení je někde daleko za kopci.

Je zvláštní, jak vždy, když se k lidem přiblíží nečekané události přírodního druhu, a to ať již v prožívání jejich dopadu na osudy jednotlivců nebo na osudy obcí i celých oblastí a zemí, zlepší se téměř vždy současně duchovní stav obyvatel Země.

Jen málokdo z lidí je schopen poznávat to, co je opravdu skryto v budoucím čase. A také jen velmi málo lidem bylo vždy po celý čas historie lidstva na Zemi umožněno „vidět“ do budoucích událostí. Těmto lidem nebylo nikdy veřejností věnováno tolik pozornosti, kolik mělo být. Žel, právě ku škodě celých následujících generací.

Mám velice ráda návštěvy a jsem také ráda, že se naše děti dostávají do kolektivu s jinými dětmi, protože to je také velice potřeba pro jejich správný vývoj a sociální návyky, ale po té návštěvě jsem byla vždy zděšena, jak to u nás vypadá – všude poházené věci, hračky, a to některé i rozbité, rozšlapané drobečky, v posteli rozpatlaná čokoláda, roztrhané knížky, počmáraný stůl, moje nebo manželovy osobní věci rozmístěné vysoko po skříních, aby na to děti nedosáhly atd. Trvalo nám pak hodně dlouho, než jsme to s dětmi dali opět do pořádku.

Milé maminky a tatínkové, ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti a též poznatky moudrých lidí, se kterými se ztotožňuji, ve výchově dětí. Tímto tématem se zabývám již několik let, přesto asi největší zkušenosti získávám při výchově vlastních dětí. Zkouším na nich praktikovat různé pedagogické teorie a rady, které se mi zdají být dobré, a též vlastní podněty. Neustále se učím a stále objevuji nové metody a praktiky.

   Mnohí dávni Slovania boli obracaní na kresťanstvo násilne, pod nátlakom a hrozbou. Nastupujúce kresťanstvo zároveň systematický likvidovalo pôvodnú slovanskú duchovnosť ako pohanstvo, ktoré nemá právo na existenciu.   

Asi tři měsíce se vracím z práce domů autobusem MHD. Tento způsob dopravy zřejmě mnozí dobře znáte. Hlavně během deštivých dní se do autobusů tlačí zástupy lidí a každý se snaží vydobýt si své co nejlepší místo na sezení, jen aby náhodou nemusel ani chvilku stát.

Každý z nás byl obdarován schopností myšlení, jímž vytváříme neviditelnou zahradu myšlenkových forem. I když si to neuvědomujeme, jsme tak každý zodpovědný za všechno, co v této zahradě necháme vyrůstat. Ať již je to krásné – nebo ošklivé.

Usilujeme-li o naplnění duchovního smyslu života, může v nás vyvstat otázka, jestli kráčíme po správné či nesprávné cestě. Jak můžeme na tuto důležitou a plně oprávněnou otázku najít správnou odpověď? Je snad třeba kvůli tomu navštívit jasnovidnou nebo mediálně nadanou osobu?