Pod povrchem života

Je zvláštní, jak vždy, když se k lidem přiblíží nečekané události přírodního druhu, a to ať již v prožívání jejich dopadu na osudy jednotlivců nebo na osudy obcí i celých oblastí a zemí, zlepší se téměř vždy současně duchovní stav obyvatel Země.

V touze pomáhat jeden druhému dokážou lidé v čase takovýchto prožívání vyvolat v sobě mimořádný stav vnitřní sounáležitosti, soucítění. Stav vyšší citlivosti a empatie pak na určitou dobu převýší osobní rozměr člověka, jenž probudí v sobě pod vlivem neobvyklého, mimořádného prožívání vědomí toho, že je potřeba myslet na druhé lidi, nacházející se v nouzi, a pomoci jim.

V té chvíli, při změně naladění vícera lidí na zesílené vědomí chtít opravdově, nesobecky pomáhat druhým lidem, kteří prožívají stav nouze a bolesti, právě v té chvíli mohou zvýšeně proudit k Zemi skrze jednotlivá vlákna světlé posily duchovního druhu.

Potlačením osobního já, které za normálních okolností svojí plánovitou cestou usiluje o naplnění svých tužeb a přání, jež jsou často jen jalovými touhami po zisku čehosi hmotného, nebo hledá ukojení svých přání ve splnění prožitku, potlačením tohoto osobního, může pojednou k takto naladěnému člověku, jenž pojednou v sobě probudil čisté myšlenky nezištné pomoci druhým, náhle proudit duchovní posila a osvěžení vyššího druhu.

Přitom příliv takovéhoto proudění nemusí být člověkem prožíván jako vědomý děj. Naopak, povětšinou je toto prožití podobno jakémusi záblesku vnitřní radosti či záblesku poznání toho, že lidský život má ve skutečnosti ještě vyšší hodnotu, než jak ji dotyčný člověk doposud poznával.

Takové záblesky byly by pak nejlepším nástupním bodem pro opravdové získávání si moudrého poznání o životě a také ke změně mnohých navyklostí člověka, které se s moudrostí neslučují.

Žel, ale to vše většinou proplyne až příliš rychle okolo lidí, a tak po skončení všeho mimořádného, co umožňovalo v člověku probudit lepší duchovní stránku, to vše se po čase opět uzavře a opět se navrátí ona plánovitá cesta vlastního uplatnění se podle naučených či převzatých nároků dnešní společnosti.

Tak stává se téměř s jistotou, že také kdykoliv, kdy dojde ke zlepšení duchovního naladění obyvatel Země nebo některé z jejích částí, že také po nedlouhé době toto zlepšení opět vrátí se zpět ke svému dlouhodobému průměru, jenž není vůbec dobrým, který je ve skutečnosti nesmírně znehodnocujícím ušlechtilost lidského ducha.

Nabízí se zde otázka - proč? Proč, když již lidé prožijí, byť jen na krátký čas, stav vlastního povznesení nad sebe sama, tak jak o tom právě hovoří všechny moudré zkušenosti získané mnohými lidmi za celá tisíciletí, proč opět vše nakonec proplyne lidem mezi prsty a oni se opět vrátí zpět, dolů ve svém duchovním naladění.

Proč je to vše puštěno tak lacino a bez vnitřního boje a přemáhání dolů, zpět na stupeň opětného vzájemného boje, lidského sobectví a ješitnosti?

Vše nasvědčuje tomu, že zde chybí dostatek osvěty, která by o tom všem správně a bez zištných cílů hovořila k lidem, tak jako kupříkladu na samém svém začátku hovořili o novém poznání Boha a Tvůrce první křesťané.

Chybí zde také dostatek vzorů, které by dokázaly již natrvalo překročit onu pomyslnou čáru vlastního já, a které by tedy žily životem moudrým a ušlechtilým, prostým všech neslušností a nízkosti.

Tak stále se potácí Země mezi malým zlepšením duchovního stavu svých obyvatel a následně jejich opětným úpadkem dolů.

V posledním měsíci právě na vícero místech planety mohli lidé prožít onu příležitost nezištně si pomáhat pod tlakem nečekaných přírodních událostí.

Bylo by pozitivním přínosem, kdyby bylo možné posunout stav Země výše, aniž by lidé museli přitom prožívat stav nouze a utrpení.

Ale to vše máme přitom ve svých rukou, každý den, každou chvíli. Stačí jen chtít!

Chtít prožít onen stav záblesku vnitřního povznesení, když pomůžeme někomu z bližních v těch nejmenších okamžicích tak, jak je každodenní život přináší.

Úsměv, povzbuzení, slušnost a ohleduplnost v jednání. To vše jsou momenty, které, ač se zdají být malými a bezvýznamnými, umožňují přitom spojení s ušlechtilejšími, světlejšími světy, kroužícími ve výšinách díla Stvoření.