Pod povrchem života

Usilujeme-li o naplnění duchovního smyslu života, může v nás vyvstat otázka, jestli kráčíme po správné či nesprávné cestě. Jak můžeme na tuto důležitou a plně oprávněnou otázku najít správnou odpověď? Je snad třeba kvůli tomu navštívit jasnovidnou nebo mediálně nadanou osobu?

Nic takového není ve skutečnosti potřeba, protože ve všem musí být přirozenost. Zcela stačí, když dokážeme najít vnitřní sílu zůstat nějaký čas v tichu sami se sebou. Ať už při vykonávání nějaké práce nebo po ní. Ve většině případů se totiž po chvilce ticha začíná zákonitě projevovat v myšlenkách a pocitech každého z nás přesně to, co nejvíce ovlivňuje naše cítění a celé jednání.

V důsledku to znamená, že pokud například po chvilce ticha začne v našem nitru ožívat převážně nízkost jakéhokoliv druhu, je to znamením, že jsme ještě ve skutečnosti niterně nesvobodní a nekráčíme duchovně správným způsobem.

Ke zmíněné nízkosti mohou patřit také sžírající myšlenky a pocity prosáknuté sebelítostí ve vztahu k činům jiných lidí, mohou to být myšlenky slepé útočnosti na lidi, o nichž si myslíme, že nám ukřivdili. Připojují se k tomu všechny myšlenky vyplývající z lhostejného přístupu k životu a také myšlenky vázané výlučně na vybití tělesných pudů, které dnes zamořují nemalou část světa myšlenkových forem v okolí Země.

Jestli ale po chvilce ztišení postupně začínáme uvažovat tvořivě, například nad tím, kudy vedou reálně cesty k druhým lidem, kteří potřebují duchovní, duševní či hmotnou pomoc, je to znamením, že se duchovně snažíme kráčet po správné cestě. Takové ztišení v nás potom vždy probouzí nadšení a čistou radost, která nám otevírá nové výhledy na cestě dále. Tento druh uvažování silně magnetizuje naše myšlenky i čisté pocity a přivádí dříve či později k radostnému činu. A to skrze nás, nebo i skrze nám zcela neznámé lidi, kteří byli našimi myšlenkami posíleni nebo inspirováni.

Samozřejmě každý z nás může prožít toto vědomé otevření se duchovní posile i tehdy, když hledá sám ze sebe správnou cestu, kterou má životem kráčet kupředu, aby se stal pravým člověkem se vším, co k tomu v duchovním smyslu patří.

K tvořivému a správnému způsobu myšlení patří kromě již uvedeného i vědomé prožívání prosby ke Stvořiteli, aby Světlo prozářilo dusivý příkrov temna na Zemi a překonalo úmysly jeho přisluhovačů. Neviditelné děje, které při skutečném procítění této prosby probíhají, jsou nepředstavitelně silné a účinné. Vysoko převyšují vliv nejsilnějších pozemských nástrojů. Světlo se skrze prosícího člověka nalévá spolu se silou duchovních pomocníků do všech průplavů temných myšlenkových vláken zla a zatlačuje jej mocnou silou nazpět ke svým původcům. Tam následně dochází k prudkým očistným dějům.

Kdo dokáže vytušit, co všechno může v důsledcích ve ztišení získat nebo i promarnit, zjistí, jak obrovskou zodpovědnost nese za každý okamžik života. Pro toho člověka, který nachází v tichu obsah svého bytí a dovede pevně zacílit pro vítězství Světla nade vší temnotou, je hlučnost současného světa obtěžující překážkou, nikdy ne vyhledávaným způsobem trávení volného času. Takový člověk se bezdůvodné hlučnosti a povrchnosti vyhýbá jako prudkému smrtelnému jedu, protože tuší, jak to ochuzuje jeho i celé Stvoření. Cítí, že kdyby splynul s bezduchým hlukem lidského davu, nestane se pravým léčitelem duší, nestane se věrným zahradníkem své myšlenkové zahrady, a už vůbec ne pravým služebníkem Božím, ale zůstane netvárným a nepotřebným kamenem při výstavbě Království Božího, které má jednou nastat.

Ono vnitřní ztišení přináší také ještě jiný druh neocenitelné duchovní posily. Tato posila spočívá v tom, že každému z nás je od určitého stupně niterného otevření se Světlu umožněno stále živěji vyciťovat obrazy nadpozemských sfér Stvoření, v nichž vládne Světlo se vší krásou a ušlechtilostí, jež k němu neodmyslitelně přináležejí.

V každém z těchto obrazů, které jsou živým dějem, je obsažen obrovský náboj posily pro nás. Můžeme z toho doslova pít a čerpat i v nejtěžších životních útrapách, abychom se nikdy nezlomili a neztratili důvěru, že usilovat vzhůru, ke Světlu, z každé situace je jedině správné a skutečně podstatné.

I když tyto popsané obrazy patří většinou ještě jen do světa myšlenkových forem, přece v sobě nesou odlesk toho nejvyššího, protože jsou čisté. V těchto obrazech je obsažena také inspirace pro umělce, kteří chtějí na Zemi tvořit skutečnou krásu.

V následující části přednášky si přiblížíme některé děje, jež se při našem myšlení zcela samočinně odvíjejí.