Pod povrchem života

Kulturně i historicky společností uznávané osobnosti, klasici, nám ve svých dílech zanechali obrovské množství hodnotných myšlenek, odkazů, které rádi a s úspěchem citujeme při různých příležitostech. Mnohé z nich svojí silou a hlubokou výpovědní hodnotou často pomáhaly postavit se na nohy lidem, kteří se v životě ocitli na dně svých sil.

Již mnohokráte jsme slyšeli o tom, že největší modlitbou a díkem Stvořiteli je radostný čin. Tuto větu pochopí snad každý, kdo umí číst. Ale chápeme ji opravdu ve své podstatě přesně tak, jak je míněna? Vzpomeňme si na pohádku, kde Ivánkovi poradil kouzelný dědeček, že se ze zakletí vysvobodí dobrým skutkem. Jaká moudrost byla v této radě, jsme také v této pohádce následně prožili. Jaké však velké hledání bylo Ivánkovo, který sice pochopil, co mu dědeček řekl, ale neuměl nalézt k této větě oživující klíč. Co je to dobrý skutek? Jaký dobrý skutek mám udělat, abych se vysvobodil?

    Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl uvědomil si, že si chtěl koupit ještě také něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak však jde zpět ke stolku vidí, že při něm sedí docela inteligentně vypadající, dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si co ještě zbylo a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.

Vroucností rozechvělá duše, ochotná ze svobodného přesvědčení obětovat všechno pro naplnění Lásky a Spravedlnosti na Zemi. Věrnost ducha, projevená pokorným a bezpodmínečným nasazením sebe sama za Světlo. Toto vše patří k projevům pravého hrdinství, o němž jsme se v dětství dozvídali z pohádkových knih nebo krásných filmů. Hrdinství, která se vznáší vysoko nad horizontem našeho pozemského vnímání jako nádherný, avšak současně jen těžko dosažitelný ideál bytí.

Prečo je na Zemi toľko zla? Veď všetci ľudia, ktorých poznáme chcú dobro. Želajú si ho a chceli by ho. Avšak žiaľ, nemajú dostatok odhodlania bojovať zaň a vo svojich životoch sa ho pevne nedržia. A preto až príliš často pozvoľna klesajú ku zlu, pretože ich osobné úsilie o dobro nie je dostatočne silné a vážne. Stávajú sa vlažnými a v ich vlažnosti si ich nakoniec podmaní zlo.

   Dávné indické náboženské systémy mluví o světě materiálním, o světě hmoty, jako o světě iluze. Vyjadřují ho pojmem "májá", čili iluze. Staří Toltékové o něm zase mluví jako o hustém dýmu, který nám brání poznat skutečnou realitu.