Pod povrchem života

   Lidé jsou v každé minutě dne i noci nepřetržitě monitorováni. Je zaznamenáváno každé naše cítění, každá naše myšlenka, každé naše slovo i čin. Dávné generace o tom věděly, a jako výstrahu před realitou nepřetržitého monitorování člověka vyšší Mocí, zobrazovaly na oltářích svých chrámů takzvané Boží oko.

Mnohý, kdo našel smysl života a vydal se na cestu nového objevování souvislostí, dějů, zákonitostí, na cestu duchovního poznávání, dostává se zpočátku velmi často do stísňujících vláken myšlenkových forem toho, že prožívání radosti, nebo humoru, je cosi nepatřičného, neboť duchovní cesta je na žertování příliš vážnou.

   Ľudia si vo svojom cítení a myslení vytvárajú mnohé ilúzie. V nich potom žijú a ich ilúzie ovplyvňujú ich pohľad na život. Avšak po smrti sa ich vnútorne živené ilúzie stanú úplne rovnakou hmatateľnou realitou, akou je náš súčasný materiálny svet. 

   Žijeme v době soudu a očisty země, kdy by lidé neměli mít žádná duchovní tajemství. Naopak, měli by být plně duchovně vědomi, aby mohli vědomě kráčet ke Světlu a jeho cestami. Aby při tom dokázali vědomě využít všech pomoci, které se jim nabízejí.