Pod povrchem života

Blíží se konec lidského světa v té podobě, jakou jsme znali po tisíciletí. Že to jednou přijde, bylo předpovězeno již dávnými proroky. Navzdory celým staletím času na to, abychom se připravili, kráčejí lidé vstříc tomuto zlomovému dění zcela nepřipraveni. Kvůli všeobecné trestuhodné nepřipravenosti směřujeme k velkým přírodním a společenským otřesům, které již nadcházejí a jsou viditelné. Pro každého z nás je proto životně důležité znát, co se to vlastně děje, proč se to děje a jak v tomto dění obstát.

Měl jsem neopakovatelný zážitek. Po úrazu jsem se ocitl na prahu smrti a prožil jsem něco úžasného. Jako by při mně stála nadpozemsky krásná a klid vyzařující bytost. To, co jsem z ní vyciťoval, přesahovalo všechny mé pozemské představy o kráse duchovního života. Od té doby se můj život změnil, protože jsem se přiblížil pochopení toho, co je Láska. Myslím, že tou bytostí byl sám Ježíš, který na mne již čekal, přestože jsem se nakonec vrátil do těla. Přál bych to prožít všem.

Lidé musí jít ve vývoji dopředu. Musí rozvíjet své poznání, protože jinak bychom stále žili v jeskyních. To se týká také oblasti duchovní. I zde je nutný nepřetržitý vývoj. Dalším nutným vývojovým krokem vpřed je poznání pojmu Grál a základních souvislostí s ním spojených. Co je to tedy vlastně Grál, který má zásadní vliv na příští osud každého z nás?

Jakkoliv by bylo radostnější, a také i pro povzbuzení a posílení mnohých psát o světlých výhledech lidstva, skutečný stav obyvatel Země je zcela jiný a projevuje se celkovým úpadkem lidské společnosti. Na Zemi byly lidmi prolomeny hranice, které doposud byly schopny držet určitý stupeň duchovního zachvívání Země celá tisíciletí. Mnohé v zákonech neviditelných pozemským očím posunulo se dolů. Mnohé se řítí dolů nebývalou rychlostí.

Lidé nejsou ve stvoření sami! Nad našimi hlavami krouží vyšší světy. S nimi a jejich obyvateli jsme byli kdysi dávno, v raných stádiích našeho vývoje úzce spojení. Byli jsme s nimi spojeni skrze náš cit a naše citové prožívání. Komunikovali jsme s nimi, spolupracovali jsme s nimi a radili nám. A my jsme se jimi nechali vést k harmonickému životu a bytí, ve kterém žijí oni.

V hovorové řeči dochází mezi lidmi často k nedorozumění pro rozdílné chápání významu jednotlivých slov. Dnes nechme stranou příčiny, které k tomu vedou. Není třeba zaobírat se slovíčkařením, zaměřme nyní svoji pozornost na slovo jedinečný.

Schopností chtít se projevuje naše nejniternější podstata. Když náš duch, neboli naše nejniternější podstata něco chce, vždy se to projevuje jako záření. Záření působí dvěma směry. Zevnitř, z našeho ducha směrem ven do stvoření. A ze stvoření směrem k nám a k naší osobnosti, protože si tím k sobě okamžitě magneticky přitahujeme stejnorodá záření.

Základním povahovým rysem dnešního moderního člověka je sklon hledat chybu vždy v někom jiném. Kdo si to neuvědomuje, ať se více zaměří na náš vztah k přírodě, a potom jistě mnohé sám pochopí. Zamysleme se nad následujícím příkladem: