Pod povrchem života

Kdo z lidí se dnes ještě dokáže přiblížit k tušení velikosti, lehkosti a nepopsatelné vznešenosti chvíle, kdy smí být věrný lidský duch v chrámě svého citového života obdarován korunou čistoty Světla? Pohled na lilii, otevírající své květy směrem ke slunci, má nám svým ušlechtilým tvarem tuto korunu čistoty neustále připomínat, abychom také zde na Zemi pamatovali trvale na to, že smět být jí hodem je jedním z nejvyšších vyznamenání našeho života.

Vzájemná přitažlivost mužů a žen je něco nesmírně silného. Je to vesmírný princip! Ale tento princip neexistuje jen tak sám od sebe. Vyzařuje ho vznešená ženská bytost Efredíté. Její nesmírně mocné vyzařování je ve své podstatě čisté a vzdálené jakékoli nízkosti. Nese v sobě jen nádheru a ušlechtilost.

Duchovní stav Země není v současnosti nijakým zásadním způsobem pozitivně posilován žádnou ze známých duchovních světových osobností, žijících v tomto čase na Zemi. Tyto osobnosti, stejně tak jako osobnosti politiky a osobnosti mediálního světa, pěstují si z největší části především jen kult vlastní popularity a vlivu.

I dnes se mohou udát takové zázraky uzdravení, jaké se děly za časů Pána Ježíše Krista, protože Láska Nejvyššího se v probíhajícím Soudu sklání k zemi. Léčivé záření Lásky přivádí bezprostředně až k lidem bytostná služebnice Hérfeliné. Základní podmínkou však je otevření se v čisté důvěře velikosti a moudrosti Páně, schopné uzdravovat, která se k nám smí snést z výšin.

My, lidé, přicházíme na tento svět a rodíme se obrazně jako květiny na louce pozemského života, prožíváme období svého růstu a zralosti, a když nastane období podzimu našeho života, navrátíme po naplnění svých pozemských roků vlastní tělo zemi, z níž kdysi z Milosti Stvořitele vzešlo.

Existují mnozí lidé, kteří jako výsledek jejich minulého bytí obdrželi na svou pozemskou cestu tělo, jimi samotnými vnímané jako nepěkné, stísňující, bolestné, či dokonce cizí. Na základě toho v sobě prožívají křivdu a pocit marnosti nad časem svého pozemského života.

K tomu, aby mohlo být vůbec ještě uvažováno o záchraně lidsky duchovního druhu na Zemi, potažmo i veškerého ostatního života, živočišného i rostlinného, je potřebné, aby generace dětí, přicházející již v současné době na Zemi, dospěla ve znalosti plné zodpovědnosti, která vyplývá lidskému duchu z účinků Zákonů Stvoření.

Kdo chce i nadále žít v našem stvoření, musí si osvojit trvalý život, naplněný vnitřním klidem a mírem. Jedině toto může člověku zajistit jeho další, budoucí bytí. Proč? Protože nitky všeho ostatního lidského chtění budou tkalci osudu ve velkém třídění, které v současnosti probíhá, označené jako postrádající čisté a míruplné naladění, vyžadované v Soudu Božím Světlem. Tato podmínka působí ve všech úrovních našeho stvoření a jako nepřekonatelná závora brání duším lidí po jejich fyzické smrti vstoupit do jemnějších a světlejších sfér, prozářených Světlem.