Cesta ke Světlu
Tak, jak život plyne se vším, co nám přináší, stává se, že některý z lidí v duchu procitá a zatouží po něčem, co snad zpočátku ani neumí určitěji pojmenovat a uchopit, ale co postupně stále zřetelněji v něm vyvstává jako přání po krásnějším, míruplnějším a láskyplnějším světě, kde vládne lahodná harmonie a skutečná spravedlnost.
Jak toto přání v lidském nitru sílí, stává se modlitbou, které dostane se nakonec síly k tomu, aby svému vysílateli ukázala směr, kterým půjde-li, nalezne splnění své touhy.
Podle čistoty a upřímnosti chtění a podle síly jeho vnitřní touhy může se tak člověk vydat buď přímo nebo i oklikami – na cestu ke Světlu.
Nejdříve snad bude se rozhlížet ve svém pozemském okolí, nalezne-li nějaký záchytný bod nebo někoho, kdo již tou cestou jde, aby se mohl k němu přidat a jít s ním. Možná nalezne, možná časem zjistí, že se nechal zmýlit, a bude hledat dále. Možná bude hledat v knihách, kde a jak nalézt ten vysněný čistý svět. Nakonec ale procitne také k vědomí, že lidský život neprobíhá jen v tom pozemském bytí, ale že mnohem více je to život duchovní, z nějž se odvíjí, zda je i pozemský život člověkem vnímán jako krásný, radostný, nebo jako těžký a svírající.
Pak otevřou se doposud zavřené brány lidské duše duchovnímu bohatství, jako je ušlechtilost bytí, ctnost v myšlení i činech, láska k bližním a také čistota v mravech, aby se jimi člověk zahalil a skrze ně přiblížil k cíli své cesty. Již v tom často nachází netušené štěstí, neboť dobro jej vždy posiluje a rozradostňuje.
Svým otevřením se tomuto duchovnímu bohatství určuje člověk sám, jak dalece pokročí na své cestě ke Světlu. Může se svojí neochotou ke změně zcela zastavit, nebo také může radostně vzlétnout a mílovými kroky razit si cestu vpřed, je-li jeho nitro naplněno pravou touhou po Světle.
Toto otevření se tomu novému, ušlechtilému, co dosud ve svém životě neprožíval, protože si lidé sami vytyčili směr svého bytí na Zemi zcela jiný, stane se rozhodujícím pro celou jeho další pouť životem.
To je totiž ta cesta ke Světlu. Duchovní otevření se světlým záchvěvům, které nezastaví ani potřeba pozemsky se změnit. Změna je přece nutná i z lásky k bližním, aby oni mohli to pro ně zcela nové také poznat a posléze se také měnit k lepšímu.
To je ta cesta k přiblížení se našeho pozemského světa k vytouženému Ráji v duchovních výšinách, po níž budou pak moci vystoupit i mnozí další, kteří by sami v sobě jinak nenalezli sílu k hledání Světla, protože se mu již příliš vzdálili.
