Pod povrchem života

To, co bylo dosud už neobstojí! V tlaku nadcházející očisty už nebudou udržitelné, dnes ještě běžné postoje vůči bližním, plné zloby, nenávisti, netolerance, antipatie, bezohlednosti, nebo odsuzování. Negativita těchto a podobných postojů totiž téměř v okamžité odezvě zrychlených zpětných účinků zákonů stvoření bolestně zasáhne každého, kdo bude takto myslet a jednat.

Kdo bude chtít obstát a přežít, bude muset učinit zásadní změnu svých dosavadních postojů vůči druhým lidem. Slova o lásce k bližnímu jako k sobě samému už nebudou jen dobrou radou tak, jak tomu bylo doposud, ale stanou se podmínkou přežití na zemi a ve stvoření. Buď se to konečně naučíme akceptovat, nebo ztratíme právo smět dále existovat, protože čas narušování a nerespektování harmonie stvoření a harmonie mezi lidmi definitivně končí.

Co tohle všechno pro nás zcela reálně a konkrétně znamená? Jak se k tomu máme správně a konstruktivně postavit?

Každý z nás by se měl od tohoto momentu začít učit vysílat k ostatním lidem pouze dobro a Světlo. A to ke všem bez rozdílu! I k těm, které moc nemusíme a proti kterým něco máme. A toto naše vnitřní přání dobra a Světla všem lidem by nemělo být jen nějakou povrchní myšlenkou, ale musí jít ze srdce. Musí být opravdové, vřelé a naplněné upřímným citem.

Jak lze dosáhnout něčeho takového, skoro až nemožného?

Ukažme si to na konkrétním příkladu. Představme si třeba politika, který prosazuje protinárodní agendu a zasazuje se o společenské akceptování nejrůznějších sexuálních deviací, jako něčeho zcela normálního, co má být dokonce zapracováno do školních osnov.

Jednání takového politika se zcela logicky setká s odporem, odmítáním a nesouhlasem značné, ještě zdravě smýšlející části obyvatelstva. A žel, mnohdy to přerůstá až do zloby a nenávisti vůči jeho osobě.

Jak se však něco takového projevuje v jemnějších úrovních kolem nás?

Vysíláme-li vůči někomu negativní, odmítavé, nesouhlasné, nebo nenávistné myšlenky, všechny tyto myšlenkové energie se zachytí v jemnějším okolí dotyčného. A odtud jej budou ovlivňovat podle svého druhu, tedy negativně. Budou ho ovlivňovat k ještě horšímu. Budou ho ještě více strhávat ke špatnému.

A teď si představme, že bychom udělali něco jiného. Něco úplně nového, co tu dávno mělo být a co tady zanedlouho i bude. Představme si, že bychom takovému člověku poslali srdečné přání dobra a Světla. I tyto energie by se zachytily v jeho jemnějším okolí a začaly by ho to ovlivňovat směrem dobrému a Světlému.

Jak je ale možné takovéto něco pozitivního přát opravdu od srdce a upřímně politikovi, nebo jakémukoli jinému člověku, s jehož hodnotami, nebo činy nesouhlasíme?

Musíme se naučit oddělovat jádro osobnosti člověka od jeho chyb. Musíme se naučit tyto dvě věci vzájemně neztotožňovat, ale od sebe oddělovat.

S názory a činy, jsou-li evidentně zlé, máme zcela oprávněně nesouhlasit. Ale je třeba si uvědomit, že vznikly na základě zatemnění mysli, srdce a vědomí dotyčného.

Vůči jeho názorům a jednání máme cítit odpor, antipatii a máme stát vůči tomu v opozici. A pokud možno, můžeme to dát dotyčnému najevo i zcela otevřeně.

Ale vůči jeho osobě nemáme cítit ani antipatii, ani odpor!

Musíme se naučit vnímat ostatní lidi tak, jak nás vnímá náš Otec nebeský. On vedle vší naší hříšnosti hledí hlavně na jádro naší osobnosti, které v sobě skrývá potenciál ke změně k lepšímu a k vítězství ušlechtilosti. Tento potenciál má v sobě každý člověk, i přes zatemnění jeho srdce a vědomí. Pomoci přispět k jeho procitnutí můžeme však jen tím, že dotyčnému člověku, navzdory všem jeho zatemněním, budeme přát vždy jen dobro a Světlo.

Takovýmto způsobem procitl lotr na kříži a obrátila se Maria Magdaléna. V obou případech to byla láska a dobrotivost Krista, směřovaná k jejich duchovnímu jádru. Tato láska, i přes hříšnost dotyčných, dokázala aktivovat nejvnitřnější jádro jejich osobnosti, které v duchovním procitnutí překonalo dosavadní zatemnění osobnosti. Toto nedokáže nic jiného, než dobrota, láska a Světlo, směřované k duchovnímu jádru člověka.

Nikdy ne negativita, odmítání, nebo rezervovanost vůči bližnímu. Nenáviďme hřích, ale pomáhejme hříšníkovi! Buďme v tom podobní našemu Otci nebeskému, který nás nezatracuje ani ve chvílích naší největší hříšnosti, protože v nás vidí potenciál změny k lepšímu a důvěřuje nám, že s podporou jeho dobra, Světla a Lásky jednou nakonec přeci jen procitneme k pozitivní změně své osobnosti.

To je to nové a zásadní, co má být změněno! Takovýmto způsobem máme milovat i své nepřátele! Máme, biblicky vyjádřeno, „nenávidět hřích,“ ale nemáme zatracovat hříšníka.

Ve schopnosti přát dobro a Světlo naprosto všem lidem, i těm, které nemusíme a s jejichž názory, nebo jednáním nesouhlasíme, spočívá osvobození se od dosavadních zažitých myšlenkových forem, negativně namířených proti našim bližním.

Dokážeme-li přát upřímně a ze srdce dobro a Světlo naprosto všem lidem bez rozdílu, budeme cítit lehkost a volnost, jakou jsme dosud neznali. Budeme se vnitřně cítit tak, jako bychom z nízko nad zemí letícího balónu odhodili zátěž, na základě čehož balón okamžitě prudce vzlétne vzhůru. Stejně prudce vzlétne vzhůru ke Světlu naše duše, když dokáže upřímně a ze srdce přát dobro a Světlo všem lidem. I těm, kteří nám nějak ublížili, nebo kteří stojí hodnotově a názorově na úplně opačné straně.

Ublížil nám někdo? Byl k nám někdo nespravedlivý? Snažme se o dosažení spravedlnosti, ale směrem k dotyčnému vysílejme jen přání dobra a Světla. Je to svědectví velikosti ducha každého, kdo to dokáže, a zároveň pomoc bližnímu, protože lékaře přece nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nemocní zatemněním srdce, mysli a vědomí. Přání dobra a Světla v duši nepotřebuje nikdo akutněji, než právě lidé, od dobra a Světla vzdálení.

Proto neodsuzujme naše bližní a nevynášejme nad nimi povrchní soudy. Nikdo z nás přece nemůže vědět, jestli se ten nejhorší člověk, třeba i za pomoci našich přání dobra a Světla, ještě v poslední chvíli neobrátí a nezmění k lepšímu, jako lotr na kříži.

Máme právo nesouhlasit a být v opozici vůči dobru a Světlu vzdálenému jednání našich bližních. Jakékoli soudy a odsuzování druhých však přenechme Spravedlnosti Boží. Pán bude soudit! My lidé si mezi sebou máme vzájemně přát jen dobro, Světlo a lásku.

Zkusme to! Najděme si ve svém životě osobu, ke které máme chladný, odmítavý, rezervovaný, nebo negativní postoj. Změňme toto své negativní vyzařování vůči dotyčnému a nahraďme ho přáním dobra a Světla. Dokážeme-li to s upřímností srdce, pocítíme lehkost v duši, protože z nás spadne železný řetěz starých myšlenkových forem. Pocítíme Světlo v duši, protože se dostaneme do souladu s tím novým, co k nám přichází v očistném paprsku Božího Světla.

Jediným trhnutím vůle našeho ducha se zbavme toho starého a radostně, s rozjasněnou duší vykročme cestou už jen toho nového. Toho dobrého, Světlého, čistého a láskyplného, co už budeme bez jediného zakolísání vyzařovat vůči všem lidem bez rozdílu. Dobrota a Láska našeho nebeského Otce nám v tom bude pomáhat.