Pod povrchem života

Drtivá většina lidí dnes netuší, že jejich současný život je na každém kroku ovlivňován více než kdykoli předtím tisícerými formami dobře maskovaného principu, jehož původcem není nikdo jiný, než kníže temnot, ztělesnění zla a smrti, padlý archanděl, který měl sloužit svému Pánu, ale vzepřel se Jeho svaté Vůli – Lucifer!

Pro neznalost této skutečnosti padlo a stále padá denně na tisíce lidí do jeho osidel, ztrácejíce tak klenot jasného bytí, jasného směru k nádheře pravého duchovního života. Proto je třeba si uvědomit následující varovná slova:

Luciferův princip uplatňuje pro upevnění svého vlivu zákeřnou taktiku postupného úpadku, na němž pracuje celá desetiletí, když je třeba, jen aby si člověk za žádných okolností svůj úpadek neuvědomoval a ani na okamžik si nevšiml, jako hluboko ve skutečnosti klesá. Vždyť kdo si svůj úpadek neuvědomuje, nemůže se mu bránit, ač je přitom k tomu svým duchovním citem velmi dobře vyzbrojen.

Z tohoto důvodu je i ten nejmenší poklesek člověka považován Luciferem a jeho přisluhovači za obrovský úspěch! A každý takovýto „úspěch“ dodává temnému principu neuvěřitelné množství posily pro další bezohledné pustošení krásy Stvoření.

Pro lehčí pochopení této taktiky postupného úpadku si uveďme příklad ze života:

V nedávné minulosti bylo zcela běžné, že ženy nosily dlouhé sukně nebo šaty. Díky tomu mohly být nejen krásné a půvabné, ale především si takto uchovávaly v čistotě svůj stud, který byl ozdobou jejich duše a tvořil největší pozemskou ochranu před zneuctěním. Kdyby si žena tedy ještě před sto lety oblékla do práce kalhoty, působilo by to stejně směšně, jako kdyby si muž oblékl dámské šaty na procházku do města. Stejně tak bylo nepřípustné, aby ženy nosily tzv. minisukně, protože by působily na své okolí podezřele.

To Luciferovi nesmírně vadilo. Chtěl tento stav změnit, aby ženy svůj přirozený stud „překonaly“ a odívaly se do oděvů, které by je připravily nejen o jejich čistý půvab a duchovní ochranu, ale zejména aby tímto svým úpadkem  přivedly lidské pokolení do propasti jeho vlivu.

Lucifer dobře věděl, že tohoto stavu nedosáhne přesvědčením žen, aby se z jednoho dne na druhý zřekly svého pravého oděvu. Byla by to z jeho strany příliš naivní taktika, která by ho velmi brzy prozradila. Svůj plán proto načasoval z dlouhodobého hlediska mnohem rafinovaněji.

Začal ženám postupně podsouvat myšlenku, lichotící jejich samolibosti - že by bylo velmi pěkné a příjemné, kdyby si své šaty začaly alespoň trošku zkracovat. Tím by ukázaly světu jak jsou ve skutečnosti krásné a otevřely by se jim nové možnosti uplatnění. Vždyť zkrátit si šaty jen o jeden centimetr není zas až tak mnoho...

A ženy skutečně začaly zkracovat sukně i šaty každým rokem vždy centimetr po centimetru, až po desetiletích nevědomky dospěly do stadia neskrývané nahoty, která se začala považovat dokonce za pokrok. Toto stadium strašného všeobecného úpadku se dnes nazývá „móda“ a mohlo nastat jen postupným úpadkem jednotlivců.

Přitom mnohé ženy ani netuší, že současně tímto svým bláhovým počínáním byly ochuzeny o pravé bohatství svých citů, které byly kdysi jejich nejvzácnějším vlastnictvím a které si měly chránit ze všech sil. Jemná citlivost z nich byla doslova stržena a hozena do bláta, až nakonec zůstalo jen slepé dráždění pudů se všemi průvodními jevy a odpovídajícími následky.

Takto Lucifer působil na lidi. V tisícerých obměnách a po celá desetiletí uplatňoval taktiku postupného úpadku skrze své přisluhovače. Ti vyčkávají na správný okamžik nedbalosti a potom zaútočí s obrovským náporem. Nikdy však nespěchají natolik, aby svůj vliv odhalili před zraky svých budoucích obětí dříve, než se jich zcela zmocní! V tomto smyslu je působení Luciferova principu skutečně důmyslné, mistrovsky načasované a nadčasové.

Popisovaný princip postupnosti, který Lucifer využívá, však ve své podstatě není nesprávný, jak by se mohlo zdát, ale je v působení Zákonů Stvoření zcela samozřejmý a přirozený. Vychází totiž ze Zákona vývojové postupnosti, která vylučuje jakékoliv přílišné skoky při dosahování pravých cílů v lidském bytí.

Tato postupnost je nevyhnutelná i při lidském duchovním vzestupu, nemá-li mít budovaná stavba trhliny a mezery, které způsobí její pozdější pád. Lucifer to dobře věděl, avšak strhl a zneužil to ve svůj prospěch podobně, jako strhl i všechny ostatní hodnoty, které měly původně sloužit jen ku pomoci lidstvu na cestě ke Stvořiteli.

Tak například Luciferův princip zná i Zákon zpětného působení, a když je to třeba pro upevnění jeho vlivu, uznává, že člověku se vždy vrátí jen to, co si zaslouží. Avšak se vší energií dělá vše proto, aby se mu vrátilo jen to, co nakonec podlomí jeho čistou důvěru v Boha a naruší odhodlání nevzdat se v útrapách, které život přináší.

Jmenovat další způsoby temného principu není cílem tohoto textu, protože každý člověk je schopen sám mnohé rozpoznat, pokud skutečně chce. A navíc - už v blízké budoucnosti bude pod zvyšujícím se tlakem Světla a Boží Vůle všechno temné natolik vystupňováno v horečné běsnění, že jen stěží bude moci ukrýt svou pravou tvář.

Na závěr si proto uveďme ještě jeden důležitý způsob, jakým Lucifer úspěšně upevňuje svůj vliv na lidi už celá staletí.

Jedná se o křivení pravého smyslu pojmů lidské řeči! Abychom alespoň vytušili, jaké následky to vyvolává, zaměřme se na smysl důležitých slov zlo a utrpení. Následující řádky je třeba zkoumat obzvlášť pozorně:

Zmíněné pojmy byly vlivem Luciferova principu smíchány, a začaly být považovány za významově rovnocenné.

Důsledkem toho se začal uplatňovat zhoubný názor, že zlu se netřeba vzepřít, protože utrpení pomáhá člověku prohloubit se a také odpykat si svá předchozí provinění.

To způsobilo, že mnozí lidé začali považovat zlo za přirozené doplnění dobra, za jakousi nevyhnutelnost, a přestali vůči němu bojovat. Vždyť bez zla by dobro nemohlo vyniknout ve svém lesku a člověk by nepoznal „hloubku“ svého bytí. A to byl další mistrovský tah temna, kterým Lucifer doslova paralyzoval úmysly dobra na Zemi.

Ve skutečnosti  je utrpení zákonitým následkem nesprávného lidského konání a opravdu může přinést tvořivé povzbuzení, pokud ho člověk pokorně přijme. Avšak přijímání zla jako bezpodmínečně nutnou součást díla Stvoření a zejména domnění potřeby neustálého setkávání se s ním je destruktivní princip, protože podporuje pýchu a ve skutečnosti brání tomu, aby utrpení mohlo být člověkem pokorně přijato a zužitkováno pro duchovní posilu. Zlo je ve skutečnosti princip, který svádí člověka na zcestí zmatku, brání mu, aby utrpení správně přijal, a dělá všechno proto, aby člověk ve své nespokojenosti začal reptat na osud a nakonec i Boží Spravedlnost.

Tedy utrpení člověk přijmout má a musí, pokud si ho zaslouží, protože ho může prohloubit. Avšak vůči zlu musí bojovat zbraněmi ducha, které mu byly propůjčeny, protože jinak by všechno dobré upadlo a nakonec i utrpení by ztratilo svůj smysl.

Zlo též nelze ztotožňovat ani s nedokonalostí. Nedokonalost je zákonitou součástí dozrávání, které nemá s destruktivními účinky zla opět nic společného.

Představme si školu, kterou navštěvují žáci prvního až osmého ročníku. Je zřejmé, že prvňák nebude pro svou nedokonalost ovládat učivo osmáka. Jinak by se přece nemusel učit a škola by byla zbytečná. Je však skutečným zlem, když se prvňák rozhodne, že se nebude učit a zdokonalovat, aby se dopracoval do osmého ročníku; když propadne lenosti, začne podvádět a vypočítavě se bude vyučování vyhýbat.

Tedy zlo a nedokonalost jsou dva různé pojmy, které nelze směšovat bez hrozných následků! Opět se je snažil Lucifer spojit do jednoho, jen aby své úmysly zamaskoval a mohl škodit. Takto by bylo možné pokračovat objasňováním i jiných pojmů lidské řeči. Uvedli jsme však alespoň ty, které jsou s působením pojmu zla přímo spojeny, a proto mohou působit i nadále nesmírné škody.

Člověk by si měl uvědomit, že nikdy nemůže přijít do přímého souboje s Luciferem. Brání tomu zákon stejnorodosti, protože člověk je původem duchovní, zatímco Lucifer navzdory svému selhání zůstává lidskému duchu ve své podstatě velmi vzdáleným. Člověk však přichází do konfrontace s jeho principem a úklady, které šíří jeho přisluhovači.

Že bude stržen, nemusí se však bát nikdo, kdo má čisté srdce, nebo se alespoň o čistotu své duše upřímně snaží navzdory svým pokleskům a pádům. Stvořitel „vidí“ lidské poklesky a ty musí být zákonitě odměněny podle Jeho Vůle! Ale stejně tak vidí i snahu ze všech sil je překonat silou dobrého chtění, a proto dává každému sílu všechno zvládnout. A právě tato snaha je provždy nejvýše rozhodující na cestě člověka, protože přináší skutečné vítězství každému, kdo pokorně vytrvá.