O pomoci mužů ušlechtilým ženám
Stvořitel nám pozemským způsobem může pomáhat POUZE přes lidi! Mnoho mužů dnes může být někde voláno, někde přivedeno. Do nějakých situací, k nějakým lidem, k ženám. Aby pomohli, aby někde byli, působili. Ale ne SAMI PRO SEBE! Ale pro Pána! Aby se skrze ně mohla splnit někoho prosba, modlitba.
Co dělá mnoho mužů?
Neptají se: „Pane, co mohu pro Tebe udělat? Jak ti můžu pomoci?“
Jsou-li přivedeni k nějaké pozemské ženě, jako první se v nich vzbudí vlastní přání, vlastní sobecké myšlenky, touhy, pudy. Neřeší Pána. Ani to, že tam mohli být přivedeni pro něco vyšší.
Pokud se snaží pomoci, tak proto, že v tom vidí v budoucnosti svůj pozemský užitek. Ať už doufají, že ta žena bude jejich partnerka, příští matka jejich dětí, nebo se přes ženu vybije jejich pohlavní pud. Pokud se situace nevyvíjí podle jejich představ, odcházejí. Přece nebudou dávat ze sebe ženě, která jim nic na oplátku nedá. Která se s nimi netouží sbližovat. Která nesplní jejich pozemská přání.
Žena jim však dává mnohem více svou vlastní podstatou, žije-li správně.
Mnohokrát přes muže ani nepřijde pomoc, protože jsou odvedeni mnohem dříve, než stihnou něco provést.
Pokud vám někdo přijde do života, neznamená to automaticky fyzické sbližování. Ale spíše Pomoc. Jedna strana může pomoci druhé.
Mnohé ženy dnes zůstávají samé. Ať již hledají vlastní cestu, poslání, chtějí sloužit správným způsobem Stvořiteli. Potřebují ozdravit samé sebe, najít to, proč sem přišly. Potřebují být na té cestě o samotě. Ale zároveň potřebují občas mužskou pomoc a sílu.
Ale zůstávají bez pomoci. Protože muži si zvykli pomáhat jen když v tom vidí, že z toho mohou něco mít.
Avšak mnoho žen se netouží sbližovat. Sbližovaly se už dost. Šli vlastní cestou už dost. Nyní touží a hlavně MUSÍ jít cestou, která vede k Bohu. Jemu musí sloužit. Musí konečně být ženami, které si zaslouží mít jméno žena. K tomu se potřebují naplno oddat Pánu.
Nezaměňujte si skutečnou Lásku s falešnou. Skutečná láska prostě JE! Není fyzická.
Láska znamená milovat jeden druhého přísnou láskou, pomáhat si na našich cestách. Kárat se.
Proto prosím, nemařte cestu Světlu. Nehleďte na vlastně přání, představy. Žili jsme všichni sami pro sebe a pro svá přání už mnoho životů.
Dnes má být v první řadě služba Pánu. Pomáhejte, kde vidíte příležitost. Ale nezištně. Máme pomáhat, jako Stvořiteli, ne jako lidem!
Tak, jako ženy jsou zde pro vznešenější roli jako je plození děti a manželství, tak jsou zde i muži pro vznešenější cíle, než jen pro svůj pud, či manželství.
Co má být, bude. Kdo spolu má být, bude. Ale je to druhořadé!
Nepřinášejte jako první své sobecké prospěchy a přání mezi vás a Ženu. Přinášejte sebe, Pána a jeho pomoc.
Daniela Bednárová
