Pod povrchem života

Velké pomoci se sklánějí k naší Zemi. Volání světlých duší se snaží proniknout k pozemským lidem. Skrze vnitřní hlas i skrze svědomí se snaží zachvět těmi, na kterých jim záleží, aby jim mohli zprostředkovat duchovní pomoci.

Jednou z těchto pomocí je upozornění na to, jak malicherné se ukáží mnohé věci, kterým zde na Zemi přikládáme význam. Velmi brzy po odložení fyzického těla dojde k zásadní změně. Mnohé názory, zde na Zemi se jevící jako důležité tak, že je uznávají miliony lidí, týkající se věcí duchovních, filozofie, nebo politických názorů, to vše se ukáže v novém světle jako neživotní a křečovité, spojené jen s pozemskou chápavostí věcí.

Mají-li duše lidí po fyzické smrti v sobě dostatečně živého ducha a dostatečnou čistotu pochopí, jaká strnulost byla v jejich pozemských postojích vůči světu i vůči druhým lidem. Rozbroje a nesmiřitelnost, názorové spory, agresivita v myšlenkách, slovech i uskutečněná pozemsky, to vše jsou výsledky nepochopení správné cesty člověka stvořením.

S hanbou a zármutkem hledí duše lidí na svůj pozemský život, když se považovaly za pravověrné a přísně se držící určité nauky, filozofie, nebo politického názoru. Ve skutečnosti však byly soustředěny pouze na detaily, úměrné jejich zralosti a chápavosti. Držely se pouze částečného poznání, vytrženého z celku stvoření, které bylo skrze myšlenkové formy vytvořeno druhými lidmi.

Duše cítí ostudu, když se zpětně dívají na své pozemské ustrnutí v jednotlivostech, skrze které se jim ztrácel pohled na skutečně důležité věci v životě. Jednou z nich je vnímavost každého okamžiku přítomnosti prostřednictvím svého vřelého citu. K tomu, aby takovýmto způsobem žily, chyběla síla a odvaha. Chyběla vnitřní svoboda chtít přijmout a prožívat dění kolem sebe svým čistým, ušlechtilým cítěním.

Schopnost čistého citového prožívání dává totiž vždy možnost vnímat z vyššího pohledu vlastní život, druhé lidi i celé společenské dění. Žel, právě tato schopnost živého a autentického cítění bývá přebita šermováním jednotlivostmi, vytrženými z celku. Příliš snadno se člověk nechává vtáhnout do temné pasti nesmiřitelnosti názorů, podporované temnou lidskou domýšlivostí, chtěním vyniknout nad druhými a vědět to lépe než oni.

Probuzená lidská duše, nacházející se ve světlejších úrovních, prodchnutých větší citovou volností, se zpětně dívá na chvíle svých domnělých názorových vítězství jako na okamžiky velkého duchovního zklamání. Je nadmíru zvláštní a pozemsky až nepochopitelný obraz, jak ve světlých úrovních spolupracují právě ty duše, které vedly pozemsky nesmiřitelné názorové zápasy třeba v duchovních záležitostech a nemohly se nikdy shodnout. V úrovních světlejšího druhu pak často hledají k sobě cesty, aby se jeden sklonil před druhým v omluvě a v prosbě o odpuštění za svou pozemskou strnulost a omezenost.

Takováto přeměna je však podmíněna získáním nadhledu nad pozemskými názory a myšlenkovou strnulostí. Platí to pro duše, které v sobě nesou dostatek ušlechtilosti a duchovní důstojnosti. A zároveň čistotu i dětsky neskalený duchovní základ.

Tam ale, kde to chybí, tam nedojde k pochopení ničeho ani po fyzické smrti. Tam zůstane jen zarputilost a samolibost, které brání postupu do vyšších úrovní, umožňujících větší rozhled a chápavost. Takovým duším chybí možnost odstupu od úzkoprsého posuzování věcí a hrozí jim úplné selhání a sklouznutí do ještě větších hlubin, ze kterých se není snadné pozvednout.

Chceme-li vykročit cestou ke vzestupu, měli bychom si uvědomit tyto skutečnosti již zde na Zemi a v čistém prožívání citem bychom měli odkládat myšlenkovou strnulost, abychom se osvobodili od falešných postojů, které v sobě neseme vůči lidské společnosti a vůči našim bližním. Kdo toto dokáže, kdo se osvobodí duchem, pokročí na své cestě ke Světlu mnohem více než ti, kteří křečovitě lpějí na jednotlivostech.

Vystoupit ze zajetí zúženého myšlení je v rukou každého z nás. Cestou k tomu je vnitřní velikost a schopnost odpustit druhým. V tomto spočívá naděje pro nás samotné i pro druhé, kteří sami nevědí jak a kde začít.

Ve skutečnosti je to ale velmi snadné a začít s tím lze ihned. Ihned vyjděme a dejme druhým vědět, že jsme vnitřně pokročili, a že v osvobození sebe sama podáváme druhým ruku v duchu přátelství a čistého spolupůsobení. Velké pomoci a požehnání ze světlých výšin proudí ke každému takovému člověku. Už zde na Zemi tak můžeme dospět ke svobodě a ke klidné, vyrovnané hladině svého ducha.