Pod povrchem života

Syn Člověka hovoří v současnosti k lidstvu skrze prožívání, které přichází. Přebývajíc na vrcholu stvoření volá k Zemi, aby ti, kteří ještě úplně citově nezemdleli, poznali zaslíbený čas, kdy z Milosti Stvořitele nadchází příležitost ke znovuzrození se v duchu každému člověku, schopnému se vnitřně otevřít.

Toto znovuzrození znamená osvobození duše odložením všeho nesprávného, co se ještě nachází na její rouchu.

Jediným silným chtěním má každý odložit všechno to, co ho činilo a činí nesvobodným tak, že nemůže kráčet cestou čistého člověčenství.

Všichni lidé jsou nenápadně vedeni k tomu, aby se právě v současnosti zabývali tím, na co se jim dosud nedostávalo času.

Dnešní doba přináší neklid uvnitř mnoha duchovně spících.

Tento neklid je však pomáhající, protože jen tak lze rozlomit řetěz stále se opakujících myšlenek, které směřují veškerou vnitřní sílu jen k hmotnému světu. Jako kletba to spočívá na myšlenkovém nastavení většiny lidí. Z této kletby se nemohou osvobodit a ona je tlačí stále znovu a znovu do spánku zapomnění.

Proto přináší Světlo neklid, aby bylo lidmi hledáno jimi zapomenuté poznání, které se skrývá v jiskře jejich ducha a ve vroucnosti jejich citu. Je to záchranné lano, které je naposledy hozeno tajícím. Pokud to lidé odmítnou, nemohou očekávat více pomoci.

Budou vrženi do prožívání, ve kterém k nim přijde nová příležitost k procitnutí jedině skrze úplný rozvrat dosavadních jistot. Skrze kolaps rozumové šikovnosti vše zvládnout.

Také všechna dosavadní neochota, povrchnost a lhostejnost vůči voláním ze Světla budou sraženy do prachu, aby se v absolutní ztrátě naděje na svou rozumovou chytrost, na samém konci ztráty vší důstojnosti otevřelo alespoň u některých lidí jejich citové nitro, volající po odpovědi na otázku, proč se to všechno děje?

Ale to už bude pak pro mnohé pozdě, protože už nebudou mít dostatek sil, aby to mohli odpovídajícím způsobem procítit a správně přijmout. V té chvíli se totiž bude vír vnějšího společenského a přírodního dění otáčet kolem takového člověka až příliš rychle na to, aby se mohlo jeho nitro rozhořet v jasný plamen vroucnosti citu, vedoucí ke znovuzrození.

S největší pravděpodobností se dá očekávat, že síla otáčejícího se víru událostí slabou jiskru citu uhasí.

A právě proto je v současnosti voláno z výšin stvoření k této malé planetě Zemi.

Je voláno k celému lidstvu a toto mocné znění otřásá vším.

Všechno se chvěje v očekávání toho, co přichází a co přináší změnu a naději.

Jen vnitřek většiny lidí zůstává citově uzavřen, přestože odbíjí hodina dvanáctá.

Kdo se v současnosti nechce v čistém a pokorném otevření svého nitra zajímat o skutečný smysl svého bytí, ten nevyužívá správně zbývající zbytek času. Toho proto mine příležitost probuzení citové vroucnosti jeho ducha a příslib vzkříšení mu bude muset být odepřen.

Proto ať je tento čas využit s nejvyšším nasazením sil našeho nitra.

V tuto dobu je nanejvýš potřebné rozpomenutí na čisté, dětsky radostné záření svého ducha, protože jen v takovémto naladění může být být očekáván příliv sil, nutných pro znovuzrození.

Je třeba se citově probudit a vykročit na cestu čistého, citově vřelého vnímání světa kolem nás.

Kdo se dokáže takovýmto způsobem vnitřně probudit, tomu budou skrze vzkříšení jeho duchovní ceny přidány dary ze Světla. Požehnání přijde k tomu, kdo otevře svůj sluch i zrak záři Světla, nacházejícího se nad Zemí skrze přítomnost paprsku Syna Člověka.

Je na každém z nás osobně, jak s tímto přílivem Světla naložíme. Někdo bude moci být posílen k probuzení citové vroucnosti, k rozpomenutí a ke vzkříšení, zatímco jiný nebude moci obdržet nic, protože Světlo sklouzne po urputné slepotě a hluchotě jeho citově neprobuzeného nitra.

Ti, kteří jsou vnitřně otevření, mohou získat mnoho. Ba mohou získat všechno!

Mohou získat velké povzbuzení a podporu, které se ukáží v blížících se časech jako velmi důležité pro cestu vším nesnadným prožíváním.

Kdo však bude vnitřně připraven a probuzen, bude moci prožít blízkost Světla.

Kéž se citově a duchovně probudí co nejvíc lidí. Kéž dokáží naplno využít milostiplného času, který nám ještě zbývá.