Poznejme jak a komu pomůže Světlo Páně v Soudu
Údery Soudu zasahují naši Zemi a vyvolávají dění, které nikdo nečekal. Otřásají vším, aby se to probudilo a soudilo. A zatímco jeden úder Světla doznívá jako vzdálené hřmění, už se opět blíží úder další. Pukají okovy a všude dochází k posunu, aby se nakonec naplnilo velké zaslíbení a aby Syn Člověka, přicházející v oblacích, daroval sílu k novému bytí těm, jejichž jiskra ducha a citu ještě nevyhasla.
Skrze všechny světy se vznáší dolů k Zemi poslední varování: "Člověče! Duchovně se probuď!"
Vznešené bytosti, stojící za přírodním děním, vrhají sílu svého působení do hmotného vesmíru a k Zemi se valí vlna, přinášející změnu zažitého koloběhu života, který se stal pro většinu lidí zažit tak, jako by to bylo něco, co se v žádném případě nemůže otřást v základech.
Třeba ale vědět, že v této době velkých otřesů se k Zemi zároveň sklánějí pomoci ze Světla a stékají stále znovu a znovu do dlaní těch, kteří se je snaží zachytit pro sebe a pro druhé.
Kdo se snaží o čistotu svého nitra a povznese svého ducha k tomu, aby jednal s druhými cituplně a ušlechtile, ten bude obklopen ochranou a požehnáním Světla ve všech chvílích. Vystoupí-li ale z kruhu tohoto pozitivního naladění, přestává být Světlem chráněn.
Je však třeba správně pochopit, co znamená být Světlem chráněn. Neznamená to stát se pozemsky nezranitelný, zbavit se nemocí, nebo se vymanit ze všech nepříjemností, protože ochrana Světla patří v první řadě našemu nitru – našemu duchu!
Světlo může člověka chránit také v mnoha pozemských věcech, ale nikdy ne ve všech, protože mnohé pozemské vlivy, a také jeho vlastní nebdělost, i když on sám ji může považovat za bezvýznamnou, způsobují odchýlení této ochrany.
Také některé děje, řízené všemoudrostí Páně, se mohou jevit na první pohled tak, že se v pozemském ztratila ochrana vysokého druhu. Ale je tomu tak proto, že ze Světla je kladen důraz především na duchovní prospěch jednotlivce a ne na jeho pozemský klid a spokojenost.
Ať tedy člověk sám sebe nelže ohledně vlastních představ o ochraně Světla. S radostí ať každý přijímá jako dar, že to nejcennější, co máme – našeho ducha, může Světlo bezpečně chránit tehdy, když v našem nitru září skrze cit trvalou čistotou a jasem svého plamene.
Duch to je, který může zůstat v ochranném kruhu, sestupujícím ke každému člověku v záři Světla přicházejícího Syna Člověka. Co to ve skutečnosti znamená, bude moci pozemský člověk plně ocenit teprve tehdy, když bude smět stoupat jemnými úrovněmi ke svému domovu v říši Ducha.
Současný pozemský svět je polem, které prochází sklizní. Jedno rozuzlení osudových vláken následuje za druhým. Každému se teď všechno vrátí, aby to bylo vyrovnáno. Věrnost Světlu a jeho hodnotám je tou nejlepší cestou k tomu, abychom mohli obstát v tomto vracejícím se dění.
V čistotě a v citové bdělosti našeho nitra mějme v sobě naladění pomáhající radosti vůči našim bližním. V tom spočívá pravá věrnost Světlu, tím i věrnost Pánu, jakož také pomoc lidem kolem nás.
