Pod povrchem života

Na toto téma bylo popsáno mnoho, ale vždy šlo jen o mlhavé a neurčité představy. Šlo jen o obrazné popisy čehosi, co vypadá jako nějaká dávná pověst, nebo pohádka. Jako něco bájného a mystického, co si člověk sice vyslechne, ale neví si s tím rady. Odsuňme proto všechno toto stranou a zkusme se podívat na danou problematiku s věcností, bez obvyklého zamlžování. Nebo čas k tomu dozrál a lidstvo by mělo konečně poznat, co je to vlastně Svatý Grál.

Při našem objasňování se ale musíme přenést do nesmírně dávné doby, kdy ještě neexistovala planeta Země, ani hmotné univerzum, ba ani žádné stvoření. Existoval pouze Stvořitel samotný a vědomé bytosti, nacházející se v jeho bezprostředním vyzařování v božské říši.

Stvořitel je věčně existující entita, kterou v její skutečné, pravé podstatě, nikdo nikdy neviděl a ani neuvidí. Stvořitel je věčné, na nikom nezávislé bytí, vymykající se jakékoli lidské představě. A z tohoto věčného bytí, z tohoto zdroje všeho života se šíří obrovská záře a obrovský tlak.

Záře Světla a síla tlaku vyzařování Stvořitele jsou tak obrovské, že v lidem nepředstavitelné dálavě od Něho není schopno vůbec nic vědomého existovat. Teprve v nedozírných dálavách, kde se síla Světla začne pozvolna zmírňovat, se v božské říši začínají formovat první vědomé bytosti. Bytosti, schopné obstát a vědomě existovat v dálavami zmírněném, ale i tak stále obrovském tlaku Božího Světla.

Jsou to v převážné míře bytosti, mající křídla, protože křídla jsou manifestací jejich bezvýhradného zachvívání se ve Vůli Nejvyššího. Neboť v tlaku síly Světla Páně ani nic jiného není možné. Tak tomu bylo od věků, dávno před stvořením světa. Existoval jen Stvořitel a vědomé bytosti, žijící v Jeho Světle a v Jeho síle v božské říši.

Pokud si to tedy velmi stručně zrekapitulujeme, existuje Stvořitel a pak z Něho vycházející, nikým nepřeklenutelná záře Světla Jeho jsoucnosti. Potom máme božskou říši, ve které již v poněkud zmírněném tlaku síly Světla žijí různé vědomé bytosti, bezvýhradně sloužící Stvořiteli a naplňující Jeho Vůli.

No a na samém konci božské říše, tedy na samém konci vyzařování Světla Stvořitele, se nachází pevnost. Nachází se tam hrad, který je poslední baštou Světla.

Je to hrad Grálu! A v něm se nachází posvátná nádoba, zvaná Grál. Právě ona je konečný bodem, do kterého proudí síla Světla Nejvyššího. V této nádobě neustále vře a vlní se do ní proudící síla Páně. Proud Světla z ní přetéká a směřuje opětovně nahoru, transformován do podoby jásavého díku a radostného tvůrčího velebení Stvořitele všemi vědomými bytostmi, žijícími v božské říši.

Existují tedy dva rozhodující body. Stvořitel na jedné straně a Svatý Grál, jako konečný a nejvzdálenější bod Jeho vyzařování na druhé straně. A mezi nimi se rozkládá věčná božská říše.

Ale jak, a hlavně proč vzniklo stvoření?

V božské říši se kromě vědomých bytostí, schopných odolávat nesmírnosti tlaku Světla, nacházel v největší vzdálenosti od Stvořitele, dá se říci, že v blízkosti hradu Grálu, jistý energetický potenciál. Energetický potenciál, jehož jednotlivé nevědomé částečky byly schopny dosáhnout sebeuvědomění a stát se vědomými bytostmi.

Avšak tento energetický potenciál to nedokázal přímo v božské říši, kvůli obrovskému tlaku Světla v ní panujícím. Jeho touha po vědomém bytí však stále přetrvávala a vznášela se až ke Stvořiteli, jako tichá prosba.

Až se nakonec Stvořitel, do té doby existující jako samojediný, spolu s Jeho božskou říší, končící pevností Grálu, rozhodl vyhovět tomuto, neustále po vědomém bytí toužícímu, energetickému potenciálu, a umožnit mu vědomé existenci. K tomu však mohl být využit pouze prostor mimo božskou říši. Tam by se totiž obrovská síla Světla ještě více ochladila, snížil by se tlak, a tím by se umožnila vědomá existence energetickému potenciálu z okraje božské říše. A právě proto došlo k aktu stvoření a Stvořitelem byla přednesena známá slova: „Buď Světlo!“

Tato slova se stala pokynem k tomu, že v pevnosti Grálu, stojící na samém okraji vyzařování Stvořitele, se otevřela od věků vždy zavřená brána, a z posvátné nádoby Grálu se vylilo Světlo Páně do vnější temnoty.

Vylitím Světla do nicoty došlo automaticky k jeho ochlazení a ke zmírnění jeho tlaku, což vytvořilo možnost pro vědomou existenci zmiňovaného, energetického potenciálu z okraje božské říše.

Postupným ochlazováním vznikla duchovní říše s duchovními bytostmi, a nakonec i hmotné univerzum s planetou Zemi, která dává prostor pro vědomou existenci pozemskému člověku.

Svatý Grál je tedy posvátná nádoba, naplněná silou Světla Stvořitele, ze které se na pokyn Páně vylilo Světlo do nicoty, a tím vytvořilo životní prostor pro miliardy vědomých bytostí, protože tyto se mohly probudit ke svému existování jedině ve zmírnění síly Světla mimo božskou říši.

A od té doby se každý rok v určitý den vždy znovu otevírá zlatá brána pevnosti Grálu, a z posvátné nádoby se vylévá dolů do stvoření proud síly Svatého Ducha, který celé stvoření udržuje a obnovuje. Děje se tak každý rok přesně 30. května!

30. května se z posvátné nádoby Grálu vylévá do stvoření zářivá síla Svatého Ducha a obnovuje stvoření! Přibližně v tento den slaví křesťané Letnice, které nazývají také dnem seslání Ducha Svatého. V tento den, jak je zaznamenáno v evangeliích, vystoupil Kristus po svém zmrtvýchvstání na nebesa. Stalo se tak čtyřicet dní po jeho smrti.

Čtyřicet dní čekal Spasitel na chvíli, kdy se 30. května otevře brána pevnosti Grálu, čímž se uvolní cesta, umožňující mu vystoupit ze stvoření do božské říše, až ke svému Otci. Stalo se tak proto, že Pánovo stvoření se řídí nikoli libovůlí, ale přesnými zákony, které nakonec i sám Pán Ježíš respektoval, protože říkal, že nepřišel zákony rušit, ale naplňovat.

Na základě těchto skutečností nám lze přesně zjistit, ve který den byl Pán Ježíš ukřižován. Pokud totiž od 30. května odečteme 40 dní, a pak ještě tři dny, kdy byl Spasitel v hrobě, vyjde nám 18 duben.

Pán Ježíš Kristus byl ukřižován přesně 18. dubna! Po třech dnech vstal zmrtvých a po 40 dnech vystoupil 30. května k Otci! Neboť v tento den, ve kterém se do stvoření vylévá obnovující síla Ducha Svatého, je průchod do božské říše skrze bránu pevnosti Grálu otevřen.

A tento den se opakuje každý rok! Každý rok se otevírá zlatá brána pevnosti Grálu a z posvátné nádoby Grálu proudí dolů do stvoření síla Ducha Svatého, aby ho obnovila. Kdyby každoročně nebyla odhalena posvátná nádoba Grálu a nebyla z ní vylita obnovující síla, stvoření by vyschlo a zhynulo.

Také my, malí pozemští lidé, kteří jsme byli v těchto věcech dosud tak fatálně nevědomí, můžeme ve zmíněný vzácný den do své duše vrchovatě načerpat blahodárné, obnovující síly Ducha Svatého, pokud se k jejímu přijetí dokážeme v čistotě a v pokoře vnitřně otevřít.