Pod povrchem života

Jeho hlavním znakem je volnost a svoboda. Nelze ho dostihnout a nedá se spoutat, protože jeho podstata mu dává schopnost být všude a nikde. Jediný, kdo s ním úzce spolupracuje, je vládce bouří Thonorun. Při bouřkách se žene Orkanos vždy poblíž Thonoruna a připravuje mu mračna k jeho práci.

Orkanos má mnoho dětí. Silné a velké, ale také něžné a jemné. Ze všech jeho dětí, ve kterých je vždy část Orkanose samotného, jsou nejvýznamnější jeho čtyři synové. Zefiros, Fénos, Eósos a Boréas, tedy západní, jižní, východní a severní větronoši. Jejich práce zahrnuje jemný vánek, ale také bouřlivé, drsné strhání všeho, co není pevně a jistě ukotveno v zemi. Dokáží si lehounce pohrát s chmýřím pampelišky a odnést ho tam, kde se má uchytit, ale zároveň lehce vytrhnou strom i s kořeny, pokud je to nutné.

V jejich možnostech je však mnohem víc, než lidé tuší. Kdybychom s nimi dokázali trochu spolupracovat, mnohé naše práce by se mohly stát snazší.

Podstatou služby těchto Orkanosových synů je neúnavné pronikání vším, co v sobě nese oživení a osvěžení, potřebné k životu na zemi.

Orkanos samotný je velmi důležitý prostředník mezi správcem Slunce Apollonem a správcem vodstva Neptunem. Když totiž Apollon svou září odnímá část Neptunova těla a mění ho na plynný opar, Orkanos ho směřuje tam, kde je potřebná vláha.

Orkanos se svou činností zachvívá ve Vůli Stvořitele a symbolem tohoto jeho zachvívání jsou křídla, která má přeložena přes svá ramena jako plášť. Tato křídla jsou obrovská, když se rozevřou do stran, aby nesla Orkanose k místům, kde ho volá jeho služba. Kdyby se jeho křídla položila na Zemi, objala by ji jako malou kouli. Taková je velikost jeho křídel a taková je velikost věrného služebníka Stvořitele Orkanose.

Orkanos viděl mnoho, byl při všem důležitém a velmi mnoho zná. Jako vzduch prostupuje vším a dal procitnout životu, který by bez něj nikdy nepovstal. Vzduch totiž není jen jeho živlem, ale on sám je samotným principem vzduchu. Jeho působením se vše rychle mění a vyvíjí.

Ve spolupráci s vládcem bouří Thonorunem působí Orkanos svým principem na mnohé myšlenkové formy lidí, které rozhání a nechává je zaniknout, aby nedusily jemnější sféry, obklopující pozemský svět.

Bez práce Orkanose, Thonoruna, ale také správce živlu ohně Siria, by už dávno lidé podlehli dusivosti svých vlastních myšlenkových výtvorů. Jen díky těmto služebníkům Valhally je na naší planetě ještě možný život.

Po bouři a vichru není jasno a čistě jen viditelně pozemsky, ale i negativní, nízké a temné myšlenkové formy jsou na určitou dobu rozehnány, dokud je lidé opět nevytvoří a nevyvolají. Po prudkém pohybu vzduchu je vytvořen prostor, ve kterém může každý citlivější člověk vnímat určité občerstvení a povznesení průzračnosti v sobě samém.

Kdyby se měly negativní myšlenky lidí ve své dusivosti, jaká se v nich skrývá, nalepit natrvalo na jednotlivého člověka, síla nečistého chtění do nich vetkaná by způsobila, že mnozí by museli podlehnout jejich savé síle, s níž vstřebávají do sebe všechno slabší a jejich vlivu zcela odevzdáno.

Lidé se domnívají, že jsou vládci svého myšlení a že jsou v tom silní. Je tomu ale naopak, protože většina je zcela odevzdána vnějšímu tlaku odporných myšlenkových forem. Nebýt vysokých služebníků Valhally, už dávno by do svých temných spárů pohltily veškeré lidské snažení.

Tímto způsobem údery vládce hromů a blesků Thonoruna, vichr Orkanose a záře správce živlu ohně Siria čistí náš svět po tisíciletí, aby byl ještě vůbec způsobilý k životu.

Lidé o tom nic nevědí, a až konečně jednou pochopí, jaké mají v těchto velkých bytostných služebnících pomocníky a pečovatele, pak budou zpětně děkovat za každý úder blesku, za každý prudký závan větru i za každý výbuch plamenů na slunečním kotouči.

Potom se možná v srdcích lidí probudí láska k obdivuhodnému působení těchto služebníků Valhally a v pokoře budou toužit s nimi spolupracovat.

To však bude úplně jiný svět, než je tento dnešní, naplněný materialistickou nadutostí a omezenou rozumovou hloupostí, která žije v pocitu vlastní důležitosti a moci.

Mysleme proto stále na to, že všechno kolem nás žije, a že my sami jsme malou součástí nádherného, rozsáhlého stvoření, které mnohonásobně přesahuje schopnost našeho rozumového chápání.

Potom nadejde nová doba a nový svět začne svou cestu ke vzestupu, který spočívá v pokorném naladění se na síly, principy a bytosti, zachvívající se ve Vůli Stvořitele.