Ježíš - kázání na hoře
Opět shromáždil se lid kolem Mistra a jeho učedníků. Všichni zbožně naslouchali a chtěli slyšeti ještě více. I posadil se Ježíš na pahorek a u jeho nohou usedly zástupy, jež přišly, aby slyšely jeho slova. A Ježíš pravil: „Blahoslavení ti, kteří prostě přijímají Slovo; neboť jejich jest království nebeské. Nehloubejte a nemudrujte o slovech mých, neboť tím byste nikdy nedošli konce.
Nemluvte se svými spolubližními o tom, co se vás v nich dotklo, neboť oni jsou jiného druhu. Vyňali by z nich jen to, co jim je vlastní a vás by tím zmátli!
Blahoslavení lidé, kteří jsou trpěliví a mírní; neboť oni zemi vládnouti budou.
Učte se čekat a učte se mírnit, a pak budete míti v sobě jednou moc, abyste ovládali jiné lidi. Vaše vlastní kázeň ukázní druhé!
Blahoslavení ti, kteří musí procházeti utrpením; neboť oni utěšeni budou.
Nežalujte, zachvátí-li vás bolest a utrpení. Snášejte je a buďte silní! Žádné utrpení, které sami nevpustíte a nepřivoláte, nemůže k vám. Učte se však na něm a změňte se ve svém nitru. Pak od vás odpadne a vy budete volni!
Blahoslavení ti, kteří touží po spravedlnosti; neboť oni spravedlnosti dojdou.
Domníváte-li se, že trpíte bezpráví, tu pohlédněte na lidi, kteří jsou vašimi bližními, a odčiňte vše, co jste jim kdy udělali. Také tehdy, když se domníváte, že jste v právu! Žádný člověk nemá práva způsobovati druhému bolest a utrpení! Budete-li v tomto směru čistí, pak ani vám žádný člověk neučiní bezpráví, neboť bude zahanben velikostí vašeho ducha!
Blahoslavení milosrdní; neboť oni milosrdenství dojdou.
Neklamte se však a nekonejte falešné milosrdenství, nýbrž uvažte, zda vaše dobrá vůle také lidem opravdu prospívá!
Blahoslavení pokojní; neboť oni dítkami Božími nazýváni budou.
Míti v sobě mír a pokoj a zprostředkovati jej lidem, to vyžaduje takovou očistu duše, že jen málo lidí na zemi může se již nazývati dítkami Božími. Člověk, který má v sobě opravdový mír, Boží mír, bude pro své spolubližní utěšovatelem a balzámem, bude rány lidí léčit již pouhým svým bytím!
Blahoslavení ti, kteří trpí pro spravedlnost; neboť jejich jest království nebeské.
Trpěti pro spravedlnost znamená trpěti pro pravdu. Vzíti na sebe vše a překonati všechno, aby mohl zůstati pravdivým, to jest pro člověka to nejtěžší při jeho putování.. To znamená vše: spravedlivě a pravdivě žít až do toho nejmenšího. To bude vyžadovat mnoho bojů a mnoho utrpení. To bude prožitím, opravdovým prožitím na celé pouti člověkově. Taková má býti jeho cesta, aby ho mohla vésti do království nebeského.
Blahoslavení čistého srdce; neboť oni Boha viděti budou.
V těchto slovech leží všechno, i to nejvyšší, čeho člověk dosáhnouti může: viděti Boha v jeho dílech. Srdce člověka musí býti čisté a jasné jako křišťál, aby žádné zkalení nebránilo mu ve vidění. Vidění jest poznávání! Člověk, který jest čistého srdce, dokončil zde svůj úkol a může pak stoupati ke Světlu.“
Když Ježíš skončil, panovalo hluboké mlčení. Tváře lidí svědčily o jejich myšlení a cítění. Avšak Ježíš nepotřeboval pohlížet napřed do tváří lidí, aby poznal, jak přijali jeho poselství. Znal je a doufal, že alespoň u některých utkvělo něco z toho, co hlásal.
Věděl, že zvolna se probouzí u lidí pochopení a že touha po pravém vědění nedá se již potlačiti. Měl z toho radost a byl za to Bohu vděčen.
