Pod povrchem života

Jde zde o věc dost vážnou, protože hostii se v křesťanství zvyknou prokazovat přímo božské pocty. Věřící se chovají tak, jako by přímo v ní sídlilo božství. Klekají si před ní, vzdávají jí úctu a je objektem jejich modliteb. Je však něco takové správně? Nenese to v sobě určité znaky modloslužby?

Já jsem Hospodin, tvůj Pán, nebudeš mít ve svém životě ničeho jiného, čemuž by ses klaněl!

Klanět se je tedy možné pouze Stvořiteli samotnému! Pouze jeho třeba uctívat!

O Stvořiteli, Pánu a Vládci všehomíra měli židé zakázáno vytvářet si jakýkoliv obraz, protože velký a ve své skutečné podstatě nepochopitelný Bůh trůní vysoko nad stvořením. Vysoko nad světem všech forem! Jeho nepochopitelnou jsoucnost a velikost proto nelze vtěsnat do žádné z existujících forem. Ve vztahu k nesmírné velikosti Páně musí být totiž každá takováto snaha rouháním.

Pokud tedy věříme, že v hostii se nachází Stvořitel osobně přítomen, je to rouhání. Je to modloslužba, protože určité hmotné věci, která má konkrétní formu, se projevuje úcta a pocty, příslušející jedině Nejvyššímu. Ten však, právě pro svou velikost, nemá žádnou formu a nelze jej do žádné formy vtěsnat. A ani naivní a vroucí přání lidí, aby tomu tak bylo, nemůže nic změnit na této skutečnosti.

Stvořitel nemůže být tedy osobně přítomen v hostii jenom proto, že to tak lidé chtějí a tak tomu věří. Přijímání hostie, nebo večeře Páně však má každopádně vysokou duchovní hodnotu.

Když kdysi Kristus řekl: „Jezte tento chléb a pijte toto víno, protože je to moje tělo a moje krev“, neznamenalo to, že jeho slova mají být chápány doslovně. Doslovný výklad snižuje hodnotu biblických textů! Uvedená Kristova slova, podobně jako všechno v Bibli, mají svůj skrytý duchovní význam, který nebyl správně pochopen.

Kristus byl vtěleným Slovem. Slovem, které bylo na počátku. Slovem, z něhož vše povstalo. A toto Slovo se vtělilo mezi lidi. Toto Slovo sestoupilo do pozemského těla. Toto Slovo se stalo tělem.

Kristus, který byl vtěleným Slovem, přinášel lidem ve svém učení nezkalené, jasné a čisté poznání Slova Božího. Poznání toho, jak mají správně žít, aby ve svém bytí směřovali ke Stvořiteli. Aby směřovali k východisku bytí, ze kterého vše bytí povstalo.

Kristus byl vtělené Slovo! Slovo, přicházející ze Slova Božího a ukazující lidem cestu k Bohu.

Když tedy Ježíš řekl: „Jezte mé tělo a pijte mou krev“, znamenalo přibližně to: Přijímejte moje Slovo a žijte podle něj! Neboť ten, kdo přijímá moje Slovo a žije podle něj, ten přijímá mne samotného. Ten v pravdě jí moje tělo a pije mou krev, protože mé tělo je vtěleným Slovem. Tím Slovem, které bylo na počátku a z něhož vše povstalo. Slovem, které se pro spásu lidí vtělilo do masa a krve, aby lidem ukázalo cestu, vedoucí ke Světlu.“

Přijímání hostie má být tedy pro nás vždy vážným připomenutím nezbytnosti přijímání Kristova Slova, ukazujícího nám správný směr na cestách našeho bytí. Bez poznání, přijímání a žití tohoto Slova, čili Kristovy nauky, bychom totiž museli duchovně zahynout tak, jak hyne tělo bez dostatku chleba. Boží Slovo je chlebem života! Je branou ke skutečnému, pravému, věčnému bytí, ke kterému nám ukazuje cestu.

No a přijímání vína je zase připomenutím Kristovy krve, kterou na zemi musel prolít proto, neboť jím přinášené Slovo bylo nepohodlné. Neboť vysoké představitele židovské církve připravovalo o jejich moc a vliv.

Kristus se však nebál prolít svou krev. Tušil, že na zemi mu pro nenávist lidí bude hrozit smrt, ale přesto sem přišel, aby lidem přinesl a daroval své Slovo. Slovo jako chléb pro jejich duše. Jako nezbytnou duchovní potravu, bez níž by museli duchovně zahynout.

Přijímání Kristova těla a krve nám má být proto ustavičným připomínáním jeho vykoupení, spočívajícího v přinesení Slova, za které musel pro nenávist lidí prolít svou krev.

Vykoupení lidstva spočívá v přinesení Slova Božího, jako ukazatele jediné správné cesty našeho bytí. Spása každého jednotlivce spočívá pouze v životě podle Slova. V myšlení, mluvení a jednání v souladu se Slovem Páně. V souladu se Slovem Kristovým, které je chlebem. Ono je základní potravou každé lidské duše. Lidská duše, která přijímá tento chléb, čili Slovo, bude žít. A každá lidská duše, která ho nepřijímá, čili nepřijímá Slovo a nežije podle něj, musí duchovně hladovět, chřadnout a nakonec zemřít přesně tak, jako musí zemřít naše tělo bez chleba.

Hostie má být tedy pro nás připomenutím vtěleného Slova, které máme přijmout v Kristově nauce a víno zase připomenutím Kristovy krve, kterou prolil kvůli nenávisti lidí vůči Slovu. Pokud se však tento význam posune a zkřiví doslovným výkladem, vznikne omyl. A důsledkem tohoto omylu je modlářství!