Pod povrchem života

   Během léta byla v bouři spadlým stromem zničena socha Panny Marie v Šaštíně na Slovensku. Uvažovalo se o tom, co to má znamenat a co to symbolizuje. Jde o správné úvahy, protože podobné události v sobě skutečně nesou určitou symboliku. Určité vážné poselství, které se nám snaží zprostředkovat přírodní síly, stojící ve Vůli Stvořitele a jeho Vůli věrně naplňující.

   Co nám tedy mělo být řečeno zničením sochy Panny Marie?

   Podle křesťanů šlo o upozornění na to, že se slovenský národ odklání od víry ve Stvořitele i od Panny Marie, a stává se národem, zaměřeným pouze na materiální hodnoty.

   Ve skutečnosti však šlo o výstrahu mnohem přímočařejší a jednodušší, i když úplně jinou, než si křesťané představují. Zničením sochy Panny Marie v Šaštíně šlo o upozornění na nesprávnost jejího kultu. Pokud by totiž byl správný, i kdyby přírodní síly vše kolem zcela zničily, socha by zůstala neporušená.

   V čem je tedy nesprávný kult Panny Marie a proč jsme na to v současnosti upozornění?

   Každý, kdo vidí dnešní dění nemůže přehlédnout, že se na naší planetě děje něco, co dosud nemá obdoby. Něco, co nepochybně vejde do historie. Všechno toto se děje proto, že nastává plnost času. Neboť se přiblížil soud, spojený s velkou očistou.

   Očista spočívá v poznání všeho nesprávného a v odpoutání se od něj. A aby se mohli lidé správně očistit, to falešné a nesprávné se stane všem zjevné. Stane se patrné každému, kdo není úplně slepý a zcela netečný vůči tomu, co se dnes děje pod zvýšeným tlakem Pánova Světla. Tlak Světla nutí každého ukázat, jaký opravdu je a na jakou stranu se přiklání. Zda na stranu omezování, nesvobody, terorizování, totality, dogmat a nevědomosti, nebo na stranu svobody, tolerance, otevřenosti a snahy o poznání Pravdy.

   No a jedním z omylů, který se musí v soudu zhroutit, a od kterého má být křesťanství očištěno je i nesprávný kult uctívání Panny Marie.

   Jak to tedy je ve skutečnosti s tímto kultem?

   Maria je křesťany postavena do pozice Královny Nebes a podle nich trůní spolu se svým Synem Ježíšem v blízkosti Boží. A protože se nachází v blízkosti nebeského Otce, křesťané k ní směřují své modlitby, aby se za ně přimlouvala. V tomto spočívá podstata jejího kultu.

   Co je však na tom pravdy a jaká je opravdová skutečnost?

   V blízkosti Boha Otce se opravdu nachází Královna Nebes. Je to první zformována bytost, která vznikla z vyzařování Stvořitele. Konkrétně z vyzařování jeho Lásky.

   Ježíš Kristus je částí Boží Lásky. Je částí Stvořitele samotného. Královna Nebes však povstala z vyzařování jeho Lásky. A to je velký rozdíl. Nepochází tedy přímo ze Stvořitele, ale z jeho vyzařování.

   A skrze Královnu Nebes vzniklo vše, co existuje. Má podobu nejkrásnější ženské bytosti. A protože přes ni a skrze ni Stvořitel tvořil a formoval vše stávající, nazývá se také Matkou. Nazývá se také Pramatkou všech. Ale přesto zůstává Neposkvrněnou Čistotou. Je Prakrálovnou a první bytostí po Bohu. Přes ni byli zformováni archandělé a vše, co se nachází v božské říši. Přes ni a prostřednictvím ní bylo zformováno i duchovní stvoření, nacházející se mimo božské říše. Tato vysoká bytost, nebo lépe řečeno, Nejvyšší bytost ze všech, nebyla nikdy na zemi a není ji v žádném případě možné ztotožnit s Marií z Nazareta.

   Mária nepochází z božské říše, ale z říše duchovní, nacházející se pod ní. Marie z Nazareta byla čistým ženským lidským duchem, který se ve své čistotě stal hodným toho, aby mohl poskytnout fyzické tělo Boží Lásce v osobě Ježíše Krista. Vnitřní čistota Marie umožnila ukotvení nejčistší Lásky Stvořitele v našem hmotném světě. Umožnila její pozemské vtělení. Za to patří Marii velká čest a velké díky. Za to má být ctěna jako lidský duch, který učinil nesmírně mnoho pro celé lidstvo.

   Za to však nemůže být zbožštěna! Za to nemůže být prohlášena za Královnu Nebes, kterou nikdy nebyla a nikdy nebude. V tomto spočívá obrovský omyl kultu Panny Marie! Oprávněná úcta k Marii totiž dosáhla dimenzí, které jsou nereálné. Úcta k Marii překročila hranice stvoření, určeného pro lidské duchy, a byla posunuta až do božské sféry, vyhrazené pouze božským bytostem, kde se nic lidsky duchovní nemůže nikdy dostat.

   Marie netrůní v blízkosti Boží a není Královnou Nebes! Proto je její kult nesprávný! Jeho omyl spočívá v nepochopení obrovského rozdílu mezi tím, co je duchovní a co je božské. Proto se k Marii nelze modlit podobně, jak se modlíme k Pánu, a proto jí nepřísluší božské pocty. Neboť Maria je svou duchovní podstatou ukotvena ve stvoření, které je nesmírně vzdálené od Stvořitele a nachází se až pod jeho božskou říší.

   Kult uctívání Panny Marie jako Královny Nebes je tedy v zásadě absolutně nesprávný, i když se v něm přece jen nachází zrníčko poznání pravdy, spočívající v tušení existence skutečné Královny Nebes. Skutečné Matky nás všech, která zároveň zůstává Neposkvrněnou Čistotou.

   A pokud máme být upřímní, ani uctívání pravé Královny Nebes, se vším klaněním, modlitbami a pobožnostmi by nebylo správné, protože tato nejvznešenější ženská bytost, i když se nachází v blízkosti Nejvyššího, není jeho částí. A proto jí nemohou být prokazováno pocty, jaké patří jen Bohu. Tyto pocty, na základě prvního přikázání, mohou být prokazovány pouze Stvořiteli samotnému, jako i Ježíšovi, který je jeho součástí a jeho Synem. A také Duchu Svatému. A víc už nikomu jinému! To přece přísně zakazuje první přikázání!

   A ještě se bude třeba zmínit alespoň pár slovy o takzvaných mariánských zjeveních. Při těchto zjeveních, pokud ovšem jde o zjevení pravé, se nikdy nezjevuje Maria, ale skutečná Královna Nebes. Pokud je budete podrobněji zkoumat zjistíte, že při přímé otázce omilostněných na totožnost bytosti, která se jim zjevila, se jim nikdy nedostalo odpovědi, že je to Marie z Nazareta. Vždy se jim dostalo odpovědi, že je to Královna Nebes, Neposkvrněná Čistota a podobně.

   Přesně tak, jak se to stalo při pravém zjevení Královny Nebes ve Fatimě. Pravost tohoto zjevení byla potvrzena slunečním zázrakem. Slunce se začalo neuvěřitelným způsobem pohybovat, co na vlastní oči spatřilo okolo 70 000 zúčastněných, a tyto skutečnosti jsou zaznamenány také v dobovém tisku.

   O čem v tomto zjevení šlo?

   Prakrálovna, Matka nás všech se objevila v kritické době, v roce 1917, aby lidstvo upozornila na příchod Ježíšem zvěstovaného Syna Člověka a Ducha Pravdy, který má lidstvo uvést do plné Pravdy. Jedině s touto závažnou skutečností muselo souviset také ono pověstné, třetí fatimské tajemství.

   Žel, lidstvo zkreslilo a nepochopilo fatimské poselství Královny Nebes. Nepoznalo a nepřijalo ani Ducha Pravdy a Syna Člověka s jeho Poselstvím. To však mělo pro naši civilizaci katastrofální důsledky, protože to přineslo apokalypsu druhé světové války, s dosud nevídaným množstvím obětí na životech, jako také s obrovským množstvím materiální destrukce.

   Bez znalosti Poselství Ducha Pravdy a Syna Člověka, která má lidem usnadnit průběh soudu, se lidstvo potácí touto průlomovou dobou absolutně nevědomé a slepě směřuje k vlastní destrukci. A jak máme možnost všichni vidět, tato destrukce naplno propukla v podobě pandemie, ale zejména v podobě všeho společensky destruktivního, co se děje na jejím pozadí a pod její záminkou.

   Soud lidstva a jeho očista vrcholí, avšak bez znalosti Poselství Syna Člověka a Ducha Pravdy, na které nás upozorňovala Královna Nebes ve Fatimě, vše probíhá mnohem ničivěji, než by muselo. A to je jen začátek! To vše se však děje proto, že se lidstvo neočišťuje a nenarovnává vědomě tak, jak je mu ukázáno v Poselství Ducha Pravdy, ale je očišťováno a narovnáváno nevědomě, prostřednictvím bolestných prožívání.

   A i když náš svět a většina lidí v něm kráčí cestou nevědomosti a duchovní ignorance s jejími tragickými důsledky, cesta poznání a vědomého přechodu soudem bez katastrofálních osobních důsledků zůstává stále otevřená pro každého, kdo je ochoten po ní vykročit.