Pod povrchem života

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále. Ženy i muži překračují v tomto směru téměř všechny hranice. Morální bahno, které se tímto způsobem mezi lidmi šíří jsou nepředstavitelné!

Lidé dneška se budou takovýmto slovům pouze vysmívat, a to hlavně proto, že se stali povrchními a neschopnými vnímat hlubší a jemnější souvislostí bytí. Stali se neschopní vnímat a vyciťovat nesmírnou zkázu, kterou způsobuje mor obecné nemravnosti ve skryté, citové a v mentální úrovni. Právě zde totiž neustále vznikají a bují energetické shluky neuvěřitelné špíny a nízkosti, zatěžující a znečišťující vnitřní život většiny lidí na naší zemi.

Neboť žel, lidé absolutně nic netuší o tom, že základní povinností každého člověka je dbát o udržování čistoty a ušlechtilosti svého osobního, vnitřního života. Svého myšlení a cítění, čímž jediným lze zaručit skutečně lidský rozměr bytosti, která sebe sama nazývá člověkem.

Bez snahy o udržování krbu svých myšlenek čistým totiž padáme hodnotově prudce dolů. A to nejednou hlouběji, než zvíře. Každé zvíře má totiž ve svém pohlavním pudu určité hranice, zatímco lidstvo, nedbaje na čistotu svého vnitřního života a samozřejmě i na čistotu svých vnějších projevů, už v tomto směru téměř žádné hranice nemá.

Pohlavní pudovostí je prosáklé téměř vše, co lidé vytvářejí, ať už móda, literatura, výtvarné umění, dramatické umění, hudba a písně, reklama, vtipy, běžné rozhovory, myšlení, a mnoho, mnoho jiného. To, co se děje kolem nás a co jsme každodenně nuceni prožívat však už dávno není hodné pravého lidství!

Pokud ale někdo o těchto, pro nás všechny tak nedůstojných a ponižujících skutečnostech otevřeně a veřejně promluví, většina bere okamžitě do rukou pomyslné kameny a doslova zuřivě napadají toho, kdo si je dovolil vyrušit z jejich slastného válení se v mravním bahně.

Kromě otevřeného napadání a nenávisti se však najdou i tací, kteří se snaží věci obhájit inteligentnějším, nebo dokonce duchovním způsobem. Žel, téměř vše, čím se budou tito lidé snažit obhajovat současný stav v oblasti nemravného odhalování lidského těla, všechny jejich argumenty se stanou jenom svědectvím toho, jak hluboko zasáhl tento mor jejich vlastní osobnost. A tak je tomu i tehdy, když se jejich slova budou zdát na první pohled správné, nebo duchovně ušlechtilé.

Jedním z podobných, záludných argumentů bývá tvrzení, že prý čistému je vše čisté. Že člověk, který je duchovně zralý a snaží se udržovat čistotu svého cítění a myšlení, že takový člověk zůstává nedotčen a čistý také při pohledu na nahotu. Že tedy nakonec není vůbec důležité, jak chodíme oblečení, nebo na jaké filmy se díváme a podobně. Celkem postačí, když jsme vnitřně čistí. Zůstaneme nimi pak prý také tehdy, kdyby všichni kolem nás chodili nazí. Když je tedy člověk čistým ve svém nitru, už necítí potřebu měnit své okolí a vůbec mu netřeba bojovat za změnu vnějších poměrů.

Opravdu to zní krásně, duchovně a ušlechtile, avšak takové myšlenky jsou ve skutečnosti jedem! Proč? Má to několik důvodů.

Když například Ježíši kdysi někdo řekl: „Mistře dobrý …“, on se vůči tomu ohradil slovy, že dobrý je jedině Bůh. Kristus, Syn Boží, považoval tedy ne sebe, ale jedině Stvořitele samotného za skutečně dobrého. V jeho pokoře je neuvěřitelná a lidem nepochopitelná velikost!

Neboť na rozdíl od Syna Božího existují mnozí lidé, kteří sami sebe považují za dobré a čisté. A myslí to naprosto vážně! Jaké velikášství, jaká domýšlivost a jaká pýcha! Kdo z lidí může sám sebe považovat za opravdu čistého? Za natolik čistého, aby s ním vnitřně nepohnulo absolutně žádné pokušení?

A přece jsou na zemi takoví, kteří si to o sobě dovolí tvrdit, a podle názoru jejich „vyzrálé“ osobnosti je současní uctívání kultu nahoty zcela neškodné. Vše je podle nich v absolutním pořádku, stačí pouze, aby byl člověk vnitřně čistým.

Zde je třeba říci dvě věci. Za prvé: Pokud si někdo sám o sobě myslí, že na něj odhalena lidská tělesnost a smyslnost nijak negativně nepůsobí, je to klam. Neboť pokud by to i na něj nepůsobilo vědomě, velmi rozkladně a negativně to na něj působí podvědomě a podprahově, podobně jako při reklamě.

Za druhé: Osvědčením skutečné duchovní výšky člověka není jeho odolnost vůči vnímání nahoty, ale úplně něco jiného! Míra jeho studu!

Čím intenzivněji je totiž člověkem pociťován stud, tím ušlechtilejším a čistším způsobem se staví vůči vlastní pudovosti, a tím ve skutečnosti výše duchovně stojí. Mezi mírou intenzity studu a reálnou duchovní zralostí člověka je přímá úměrnost! Právě toto je třeba považovat za jedno z rozhodujících kritérií pro posouzení osobnostní úrovně jedince. Ti, kteří sami sebe považují za duchovně velmi vysoko stojících, ale vnitřně, nebo navenek nesplňují toto rozhodující kritérium, nejsou tedy vůbec natolik vnitřně zralí, jak se snaží namluvit jiným, nebo sami sobě.

Čistému je všechno čisté! Podívejme se na pláže a koupaliště, kde kvete smyslnost a zkusme teoreticky připustit, že se tam přece jen nacházejí také zcela čistí lidé, s nimiž takové něco vnitřně absolutně nic negativního nedělá. Položme si však otázku: Jaký počet takových lidí bychom tam opravdu našli? Kolik lidí vůbec něco tuší o nezbytnosti udržování čistoty a ušlechtilosti vlastního cítění a myšlení? Kolik lidí o tom ví a kolik lidí o to opravdu usiluje? Jaké procento z celkového počtu koupajících se na jedné pláži budou tvořit takoví čistí lidé?

Pokud celou věc posoudíme opravdu objektivně, odpověď bude velmi jednoduchá: Takových lidí tam téměř vůbec není! A pokud by se tam někdo takový náhodou i nacházel, šlo by o zcela mimořádnou výjimku. Taková a ne jiná je pravda! Pravda o člověku, o jeho vnitřní a vnější čistotě, i o jeho skutečné duchovní zralosti!

Společné koupání mužů a žen, které bylo v minulých dobách vždy přísně odděleno, protože lidé minulých dob měli přece jen ještě stud, a tedy stáli duchovně výše, než je tomu v současnosti, toto společné koupání mužů a žen, které se stalo výsadou naší „moderní“ doby, je ve skutečnosti jedním z obrovských zdrojů, vnější a vnitřní nečisté smyslnosti, jejímž prostřednictvím vznikají celá mračna negativní citové a mentální energie. A tato energie, jako každá jiná energie se neztrácí, ale obaluje a obklopuje celou naši zemi, a zase zpětně negativním způsobem ovlivňuje myšlení a cítění všech lidí na celé planetě. A není to samozřejmě jen společné koupání, ale i obrovské množství jiných věcí.

Existuje mnoho lidí na této zemi, kteří mluví o Stvořiteli. Stvořitel, ať už ho nazývají jakkoli, je však ztělesněním dobra, lásky, spravedlnosti, ušlechtilosti a čistoty! Čistota je jedním ze základních pilířů, na kterých stojí celé naše stvoření! Cesta k Nejvyššímu, cesta k duchovnímu vzestupu, ale co je pro mnohé třeba zvlášť zdůraznit, také cesta k čistě pozemskému pokroku, ke štěstí, míru a spokojenosti vede jedině přes dodržování a zachovávání principu čistoty! Čistoty vlastního vnitřního života, čistoty cítění a myšlení!

A pokud je tato snaha o čistotu v člověku opravdu upřímná a vnitřně živá, musí se nutně viditelně projevit také navenek. Navenek v jednání a vystupování člověka, v jeho odívání, v tom jaké knihy čte, na jaké filmy se dívá, jakou hudbu poslouchá, co říká a jak jedná. Jedině toho, kdo se snaží být vnitřně čistým a tímto způsobem i jednat, jedině toho lze považovat za plnohodnotného člověka!

Takové je tedy kritérium Stvořitele na úroveň pravého lidství a nutno podotknout, že blízká, velmi blízká budoucnost bude na této zemi patřit pouze skutečným a pravým lidem. Pouze čistým lidem! Všem ostatním se prostřednictvím Spravedlnosti Nejvyššího dostane přesně takové odplaty, jakou si podle míry svého osobního odklonu od vesmírného principu Čistoty právem zaslouží. Boj se Boha pozemské lidstvo!