Pod povrchem života

    V Bibli se píše, že první lidé žili v ráji nazí. Ani Stvořitel, ani tito první lidé to zpočátku vůbec nevnímali jako něco nemorální. Teprve později se to stalo nemorálním, a takovým je to z hlediska křesťanství i dnes. Proč?

    Odpověď:

    Tělo člověka povstalo z evolučního vývoje. Tělo je naším nástrojem ve hmotě a tvoří nižší podstatou naší bytosti.

    Naše pravé "já", čili naše skutečná osobnost pochází z Ducha - z duchovní říše a vstupuje do vyvíjejícího se těla vždy přibližně v polovině těhotenství. Symbolicky je to popsáno v Bibli, kde se říká, že Stvořitel vytvořil lidské tělo z hlíny a oživil ho svým dechem - vdechl do něj svého nesmrtelného ducha. Tělo člověka tedy vzniklo s prachu země, čili z evolučního vývoje, zatímco jeho skutečnou, vnitřní podstatou a jádrem jeho osobnosti je duch.

    Pozemský člověk má tedy jakési dvě základní podstaty - tělo, pocházející z hmoty a ducha, pocházejícího z duchovní říše, nacházející se vysoko nad hmotností. Tělo tedy představuje nižší součást naší bytosti, protože jde jen určitý nástroj, který v hmotnosti využívá naše pravá podstata. A sice náš duch, který je vyšší částí naší bytosti, nebo lépe řečeno, jádrem a podstatou naší osobnosti.

    Osobnostní růst člověka a jeho duchovní vývoj spočívá v jeho postupném odpoutávání se od tělesnosti a v jeho přiklánění se k duchu a duchovním hodnotám. Takto probíhá správný vývoj - vývoj od hmotného a dočasného k poznání, pochopení, prožití a ztotožnění se s nehmotným, nadčasovým a duchovním. K ztotožnění se s univerzálními, vysokými a věčnými hodnotami.

    Už tedy ne tělo, ale duch! Už tedy nikoli důraz na tělo a hmotu, ale na vnitřní ušlechtilost a vysoké hodnoty! Přirozeným vývojem člověk kultivuje svůj vztah k vlastnímu tělu a to tak, že upouští od vyzývavé tělesnosti. Osobnostně a duchovně zralý člověk nebude odhalovat své tělo a vyzdvihovat vlastní tělesnost, protože vnitřně se již ztotožňuje s vyšší podstatou své osobnosti, kterou je duch a s ním související, duchovní hodnoty.

    Nahotu, tělesnost a odhalené lidské tělo nelze tedy vnímat jako něco nemorálního. Je to něco, co má ve vývoji člověk své přirozené místo. Třeba ale říci, že jenom na těch nejnižších příčkách jeho vývoje! Nahé lidské tělo je totiž základní výchozí pozicí našeho vývoje na této zemi, a to nejen při narození každého lidského jedince, ale také z hlediska historického vývoje celé lidské civilizace.

    Čím je však člověk osobnostně zralejší, tím kultivovaněji přistupuje ke své tělesnosti a tím menší důraz a pozornost na ni klade. A to proto, že tento důraz začíná přesouvat na něco zcela jiného. Na duchové hodnoty, čili na čistotu, dobro, ušlechtilost, spravedlnost, pravdu, poznání smyslu života, poznání zákonů stvoření a podobně.

    V současnosti má už lidstvo za sebou velmi dlouhý vývoj. Jeho vnitřní a duchovní zralost už dávno měla být na značné výšce, což se mělo v první řadě promítnout do mnohem kultivovanějšího vztahu k vlastní tělesnosti. A zcela konkrétně do způsobu odívání, který měl být viditelným vnějším svědectvím vnitřní ušlechtilosti a výšky člověka.

    Pokud se však po tisíciletích vývoje lidského druhu na zemi dává všude do popředí pouze odhalené lidské tělo a v módě převládá kult nahoty a dráždivého tělesného odhalování, je to očividným signálem něčeho mimořádně nezdravého, ba až chorobně patologického.

    Po tisíciletích vývoje lidského druhu na této zemi už totiž jednoduše nelze argumentovat tím, že nás přece Stvořitel stvořil nahé, tak proč pak by měla být nahota nemravnou? Takové argumenty a takové jednání je vzhledem ke všemu, výše uvedenému, návratem ve vývoji o celá tisíciletí!

    Druhá otázka: Proč Bůh vymyslel u lidí rozmnožování, které vyžaduje nahotu a sex, když mohl vymyslet něco jiného? Není to třeba proto, že chtěl, aby měli spolu muž a žena nejdříve ten nejintimnější možný vztah, který jim umožní hluboce se milovat a vychovávat potomstvo?

    Odpověď:

    S tímto vašim postřehem se dá pouze souhlasit. Muž a žena se musí opravdu hluboko vzájemně duševně poznat a nabýt k sobě důvěru, na jejímž základě může nakonec mezi nimi dojít také k tělesnému spojení. Tělesné spojení však vždy bylo a vždy zůstane aktem, příslušejícím k nižší podstatě naší osobnosti, čili k tělesnosti. Je to tělesné dědictví našeho evolučního vývoje, ze kterého jsme vzešli.

    Rozvojem a důrazem na duchovní rozměr osobnosti člověka a na hodnoty s tím související však můžeme, ba dokonce máme zušlechtit a povýšit také tělesný styk dvou pohlaví na zcela jinou, vyšší úroveň.

    Tělesné spojení a rozmnožování není tedy nemravné! Je zcela přirozené! Jeho kvalita, jakož také kvalita potomstva, které z něj vzejde však záleží na tom, zda se jako partneři při vzájemném tělesném styku necháme strhnout k živočišné smyslnosti, nebo naopak, zda svým zralým vnitřním postojem dokážeme tento tělesný akt pozvednout na kvalitativně mnohem vyšší úroveň. A to tím, že ho dokážeme zušlechtit svou duchovností.

    Tělesnost má v životě každého člověka své místo. Je to tedy něco zcela přirozeného. Od lidské bytosti, jejíž podstatou je duch se však očekává produchovnění a pozvednutí vlastní tělesnosti. Pozvednutí, v jehož rámci se hlavní důraz při lásce dvou milujících se lidských bytostí neklade na tělo a tělesnost, ale na ducha a hluboké duševní porozumění.

    Neznamená to tedy, že duchovní lidé se mají vzdát a zříci radosti tělesného spojení. To by bylo nesprávné a něco takového je blud! V hmotnosti se má a může člověk těšit také z tohoto daru, jinak by nám přece nebyl darován. Má ho však produchovnit, pozvednout, povýšit a zušlechtit. Lidská sexualita se totiž nesmí stát něčím, co nás strhává do bahna nečisté smyslnosti a do živočišné zvrhlosti. Něčím, v čem klesáme na úroveň zvířat, ba někdy až pod tuto úroveň tak, jak se tomu žel u dnešních lidí stalo zvykem.

    Náš vnitřní postoj určuje hodnotu všem věcem kolem nás. Abychom to lépe pochopili, podívejme se například na ženskou krásu. Vnitřní postoj ženy ke své kráse určuje její kvalitu. Pokud tedy žena klade ve svém nitru důraz pouze na to vnější a hmotné, čili na nižší podstatu své bytosti, ve vztahu k jejímu ženskému půvabu se to promítne do vyzvedávání těla. A to hlavně do různých způsobů módního a dráždivého tělesného odhalování. Současná móda a její celkový trend je totiž být "sexy".

    Zcela jinak je to ale u ženy, která ve svém nitru klade důraz na vyšší podstatu své bytosti a spolu s ní na vyšší duševní a duchovní hodnoty. Taková žena upouští od módního zvýrazňování své tělesnosti a z její osobnosti, z jejího odívání, řeči a vyjadřování, jednoduše z celého jejího zjevu vyzařuje něco čisté, ušlechtilé a vznešené, co jí dodává neopakovatelný, čistý ženský půvab.

    Je opravdu štěstím naší země, že na ní takové ženy ještě existují. Kdo měl možnost alespoň jednu z nich osobně poznat, ten jistě ví, o čem mluvím. Ten ví, že taková čistá krása a čistý půvab je jednoduše kvalitativně nesrovnatelný s vyzývavou krásou takzvané moderní ženy, zaměřené pouze na hmotu a současné, pochybné módní trendy.

    Ano, platí a vždy bude platit, že kvalita našeho vnitřního postoje k věcem určuje kvalitu těchto věcí! Platí to ve vztahu ke kráse, ve vztahu k tělesné lásce muže a ženy, a platí to také při všem ostatním. Při úplně všech věcech kolem nás, jejichž hodnotu a kvalitu dokážeme určovat svým hodnotovým zaměřením a kvalitou našeho vnitřního postoje k nim.