Pod povrchem života

Existuje obrovské množství radostí, které můžeme prožívat. Například radost z dobrého jídla, radost z pohybu, radost z krásy přírody, radost z tvůrčí činnosti, radost z hudby, nebo nějakého jiného druhu umění, radost z dětí a vnoučat, a tak dále, a tak dále. Dalo by se v tom ještě dlouho pokračovat. Avšak vysoko nad všemi radostmi stojí radost pravá a nejvyšší. Radost Boží! Je to čistá, dětská radost z bytí, a z ní vyrůstající radostné tvoření a radostná práce ke cti Nejvyššího.

Tuto radost nelze kvalitativně srovnávat s žádnými jinými zmiňovanými i nezmiňovanými radostmi, neboť jejím prostřednictvím se projevuje naše nejhlubší duchovní podstata. Každý, kdo ji prožívá, stojí duchovně správně ve stvoření. Jeho duch je živý, správně se hýbe a je v souzvuku s harmonií stvoření, čehož důsledkem je prožívání pravé, čisté, dětské radosti z bytí. Kdo ji prožije, nebo dlouhodobě prožívá rychle pochopí, že všechny ostatní radosti jí nesahají ani po kotníky.

Jak této radosti dosáhnout?

Není to nic, k čemu se lze donutit, co je možné nějak vyvolat a co nám jen tak spadne do klína z jednoho dne na druhý.

Radost z jídla je podmíněna konzumací dobrého jídla. Radost z pohybu je podmíněna nějakým druhem pohybu, ať již během, plaváním, cyklistikou a podobně. Radost z tvoření je podmíněna nějakou tvořivou činností, která nás baví. A naprosto stejně je také čistá dětská radost z bytí něčím podmíněna.

Čím?

Snahou o čistotu! Snahou o udržování svého vnitřního života, čili svého cítění a myšlení čistým, jakož také snahou o čisté jednání s bližními. Kdo se vážně snaží o vnitřní i vnější soulad se vznešeným principem Čistoty, ten dříve nebo později obdrží vzácný dar v podobě prožívání čisté dětské radosti z bytí.

Tato radost, kterou můžeme obrazně nazvat Boží radostí, je tedy ovocem a sklizní našeho poctivého snažení o čistotu nitra a o čisté a láskyplné jednání s druhými lidmi.

Když se mluví o dětské radosti jako o ideálu, který bychom měli dennodenně prožívat, abychom jako lidští duchové stáli správně ve stvoření, hovoří se v této souvislosti o dětech. Podíváme-li se totiž na děti, uvidíme, že tento druh radosti skutečně každodenně prožívají.

A proč ji prožívají?

Protože jsou čisté a bez jakékoli lsti. Protože jak se říká, děti jsou maximálně upřímné a říkají vždy pravdu.

A takovými dětmi jsme byli kdysi také my. Také my jsme byli kdysi čistí a prožívali jsme radostné dětství. Proto se mnozí z nás vracejí ve vzpomínkách do svých dětských dob a rozpomínají se na ně, jako na něco čistého, radostného, zázračného a nezapomenutelného. Jako na nejkrásnější období svého života.

Příčina toho, proč jsou děti takové, jaké jsou, a proč prožívají pravou radost spočívá v jejich čistotě. V tom, že jsou dětsky čisté a nevinné. Tento druh pravé radosti je však dostupný každému člověku, který se v jakémkoli věku začne vážně snažit o zmiňovanou čistou svého nitra a o čisté jednání s bližními.

Snaha o čistotu nitra spočívá v bdělosti nad čistotou svých citů a myšlenek. Snaha o čisté jednání s druhými lidmi spočívá v odhodlání neublížit a nezpůsobit škodu bližním ani jen v myšlenkách, a už vůbec ne slovy, nebo činy.

To je všechno! To je to nejdůležitější, o co máme usilovat. A přesně v té míře, v jaké se nám to bude dařit, k nám začne proudit jako Světlá odměna prožívání pravé, čisté, dětské radosti z bytí, stojící vysoko nad všemi ostatními radostmi života.

Prostřednictvím našeho úsilí o vnitřní i vnější čistotu však nebudeme obdarováni pouze prožíváním dětské radosti. Budeme obdarováni i tím, že skrze náš čistý vnitřek se bude moci volně projevovat náš duch, tedy naše skutečná podstata. Prostřednictvím impulsů citu a svědomí, které budeme mnohem jasněji vnímat, a které jsou hlasem našeho ducha, budeme vedeni po cestách našeho života směrem ke Světlu a ke království nebeskému.

Znalost těchto skutečností je nesmírně důležitá, protože lidé musí vědět, že člověk nečistého nitra nemůže nikdy prožívat pravou, skutečnou radost z bytí. Nemůže nikdy prožívat Boží radost! A protože toho není schopen a on to podvědomě ví, tuší a cítí, snaží se absenci pravé radosti kompenzovat a nahrazovat jinými dostupnými radostmi. Je to však jen žalostná náhrada, protože je mezi tím rozdíl jako mezi vodou a vínem, nebo jako mezi drahokamem a kamenem vedle cesty.

Ať pravá, čistá, dětská, radost Páně zavládne v duších všech lidí! Toto nám všem ze srdce přeji, protože pak v lidstvu, vnitřně naplněném pravou radostí, zmizí všechny její ostatní, nedůstojné náhrady, jako je například radost z hromadění peněz a majetků, anebo radost z moci a z možnosti ovládat druhé. Tyto a jim podobné radosti se stanou zbytečné a bezpředmětné, protože uvnitř lidí bude zářit jas pravé radosti. A všechny ostatní, legitimní radosti v našem životě, se upraví na správnou míru. Budeme se moci z nich stále těšit, ale nestanou se nám závislostí.

Ať pravá, čistá, dětská radost Páně zavládne v duších všech lidí!