Pod povrchem života

Žijeme ve zvláštní době, která je štědrá na informace nejrozmanitějšího druhu, avšak přece až nápadně chudá na moudrost. Stále nové informace přicházejí ze všech stran a valí se na lidi z médií a knih jako všestrhující mořská vlna; vlna, po níž zůstává prázdno, a to i navzdory pocitu naplnění z „dobré orientace“ ve společenském dění. Vždyť člověku by nestačil den, aby se dozvěděl o všem, co se událo za poslední hodiny ve světě. Ba co více, nestačil by vůbec reálně žít svůj život v přítomnosti, protože by ho prožil v pozorování života. A to je neštěstí, jemuž podlehli mnozí.

Je proto nutné připomenout v této době následující: Moudrost nespočívá ve schopnosti poznat všechno, co se nabízí, ale ve schopnosti poznat to, co je pro člověka skutečně podstatné.

Tím je na člověka kladena velká míra osobní zodpovědnosti, aby skrze vlastní duchovní bdělost a nezatíženou svobodnou vůli dokázal citem přesně zvážit, co skutečně potřebuje znát pro svoji přítomnost i budoucnost.

Množství informací rozptyluje pozornost, a proto je potřeba přijímat jen tolik informací a poznatků, kolik jich dokážeme duchovně zpracovat a pospojovat si do hlubších souvislostí. Jen taková informace, s níž člověk takto sám pracuje a kterou rozvíjí vlastním úsilím, může mu přinést přesvědčení i moudrost, protože to předpokládá vlastní prožívání jejího obsahu.

Na tomto místě je potřeba doslova varovat každého dobrodruha i zvědavce před nebezpečím přílišného vystavování se vlivu zbytečných informací. Jsou jedem, který ničí všechno duchovní v člověku.

Každý by proto měl pečlivě bdít nad tím, co jej obklopuje a jaké informace na něj doléhají. I zdánlivě nevinné poslouchání rádia během dne může mít na ducha člověka v důsledcích zničující vliv. Hodnota slova se tím bagatelizuje a oslabuje jeho síla. Myšlenky a city jsou odváděny od Světla k nicotnostem. Od tohoto stavu je to už jen krůček ke ztrátě smyslu života a následnému neštěstí.

A podobně je to i s rozhovory vedenými tzv. duchovními lidmi na poli rozšířeného internetu. Probírají, či spíše propírají se v nich různé otázky „v duchu Pravdy“, které se tam však ani nikdy neměly objevit, protože nemají skutečnou cenu. K čemu to všechno vede, když pozorujeme následky tohoto počínání? Ke službě věčným hodnotám či splňování vlastních přání zainteresovaných? Vědí lidé, kteří takto jednají, komu tím vlastně slouží?

Senzační nemusí být pravdivé a skutečně potřebné! Na to je třeba dbát!

Skutečnou hodnotu mají jen takové informace, podněty a hovory, které vedou pozornost člověka k Pravdě, tedy k poznání pravého smyslu života v jeho hlubších souvislostech a zákonitostech. Zde sehrává nezanedbatelnou úlohu například poznání historie lidstva či vlastního národa, ale také poznání obsahu duchovně inspirovaných pohádek a příběhů.

Velký důraz se proto duchovně klade na člověka v tom, aby usiloval o trvalé spojení se Světlem a nenechal si jej ničím přetrhat či oslabit. Trvalá modlitba a myšlenky směřující ke Světlu za každých okolností jsou v tom největší pomocí pro každého.

K tomu se pojí ještě jedno – nikdy nepřestávající práce se Slovem Pravdy a Jeho věčnými hodnotami. Toto Slovo v sobě obsahuje takový druh duchovního vyzařování, jaké člověk potřebuje, aby na své cestě nezbloudil.

Nechť tedy množství informací nikoho z nás neodvádí od této povinnosti. Ovoce se potom jistě brzy ukáže.