Pod povrchem života

Lidské trápení, směs emocí, které postihnou během života určitě každého člověka. Jeden se trápí pro nedostatek peněz, jiný pro zdravotní problémy, někdo se trápí pro problémy svých dětí nebo rodičů, prostě důvodů, proč se trápit je velmi mnoho. Mnozí lidé, dokonce i věřící, považují trápení se za něco, co je v pořádku, za co nebudou v žádném případě bráni za zodpovědnost. Ani ve snu by je nenapadlo, že trápením se, se člověk proviňuje proti Zákonům Stvořitele, co i později pocítí nepříznivě, například na svém zdraví.

Co to vlastně znamená trápit se?

Trápením se člověk vyjadřuje svůj nesouhlas s aktuální situací, vyjadřuje svůj odpor vůči tomu, jak se věci mají, jak to je.

Nejlépe si to můžeme vysvětlit na příkladu: matka se trápí kvůli svému dospělému synovi, že je alkoholik. Trápí se, snaží se mu domlouvat, kárá ho, ale on na její upozornění nedbá, jeho vůle je slabá, raději se poddá rychle dostupnému požitku alkoholového opojení, ač sám vidí, že to není správný životní směr. Matka se trápí, je nešťastná, truchlí, a výsledkem jejího trápení je onkologické onemocnění, dostane rakovinu. Kde se mohla stát chyba?

Už například během těhotenství matka pobývala v blízkosti osoby nebo osob, které rádi holdovaly alkoholu, a tak si taková matka mohla přitáhnout stejnorodou duši, která nese v sobě tuto negativní vlastnost.

Nebo během života bylo dítě často v kontaktu s osobami, které holdovaly alkoholu a dávaly dítěti nesprávný vzor, dokonce v mylném názoru, že je to něco příjemného, lákavého. Jak v prvním, tak i ve druhém případě mohla matka zasáhnout – v prvním případě se během těhotenství vyhýbat společnosti takových lidí, v druhém případě vhodnou výchovou a také přiměřenými zákazy zabránit tomu, aby se dítě v takové společnosti pohybovalo. Pokud to zanedbala, chyba narostla a po dovršení dospělosti zůstává na ramenou tohoto dotyčného.

Nebo je možné, že matka nezanedbala nic, vychovávala dítě jak nejlépe uměla, přesto tato vlastnost v něm je. V tom případě to matka možná nedokázala ovlivnit.

Ale po dosažení dospělosti se spouští padací most pro duši, která se v dětském tělíčku ještě nemohla naplno projevit, a tehdy začíná i plná zodpovědnost za vše, co člověk myslí, mluví a koná. Proto po dosažení dospělosti se rodič má stát už jen rádcem, nemá už svého potomka nutit a řídit mu jeho život.

Tedy matka buď měla zabránit výchovou dítěte, aby se stal alkoholikem, a pokud to nedokázala, tak to prostě musí přijmout jako fakt, a poučit se ze svých chyb. Uvědomit si, kde selhala, a sjednat nápravu ve svých životních postojích a přístupech. A synovi může pomáhat tak, že mu bude vzorem v chování, a přes jeho nedostatky ho nebude odsuzovat, protože si uvědomuje, že na tom má i ona svůj podíl. Nebude se trápit proto, že věci jsou tak, jak vlastně ona sama dovolila, aby byly, byť i nevědomě. To, že si neuvědomujeme, co naše činy a nesprávná rozhodnutí mohou způsobit, nás ještě nezbavuje odpovědnosti za tato rozhodnutí.

Tato matka, když se trápí, vlastně bojuje proti Zákonu Stvořitele – co zaseješ, to musíš sklidit, to v případě, že svou výchovou zanedbala tuto oblast života svého syna.

Pokud nezanedbala, a syn této slabosti podlehl v dospělosti, tak také bojuje svým trápením proti Vůli Stvořitele, neboť každý dospělý člověk má svobodnou vůli a může se sám rozhodnout, jak naloží se svým životem. Samozřejmě stále platí – co zaseješ, musíš sklidit. Ona musí respektovat, že její syn má svobodnou vůli, že ona už nemá právo chtít ho změnit, aby byl takový, jakého ho ona chce mít.

Je to trošku zjednodušený popis daného problému. Uvědomuji si a určitě většina chápe, že takovéto životní události nejsou tak jednoduché, zasahuje do nich mnoho jiných vlivů, které danou situaci více komplikují.

Mým cílem je poukázat na to, že trápením se, se člověk proviňuje vůči Zákonům ve stvoření, vůči Vůli Páně. Je pochopitelné, že hlavně těžké karmické následky našich nesprávných rozhodnutí jsou velmi bolestivé, ale my nemáme proti nim bojovat, stavět se jim na odpor svým trápením. Máme je v pokoře přijmout, zkoumat a hledat důvody, proč k nám přišly. Hledat nedostatky hlavně u sebe samých, snažit se je napravovat a tak vyrovnávat dluhy z minulosti. Jiná cesta z trápení není. Trápení je stav, který člověka zotročuje, činí ho necitlivým, až ho nakonec zničí zevnitř, a to přece nikdo zdravě myslící nechce prožívat.

Karel Vrabel