Pod povrchem života

    Před mnoha staletími existovala říše s názvem Atlantis. Od zbytku světa byla ze všech stran oddělena oceánem, což vedlo k určité přirozené izolaci. Atlantis tedy žila nerušeně svým vlastním životem, který se vyznačoval mimořádně hlubokým pronikáním do znalostí tajemství přírody.

    Ne však ve smyslu současného vědeckého chápání a bádání, ale ve schopnosti vnímání neviditelných sil, nebo lépe řečeno bytostí, stojících za přírodou a přírodu spravujících a ovládajících.

    Příroda a všechno v ní totiž nefunguje samo o sobě, jako bychom se nám na první pohled zdálo, ale stojí za ní určitá inteligence.

    Stojí za ní určité bytosti – bytosti přírody, které se úzce specializují na všechny konkrétní činnosti, probíhající v přírodním dění. Existují třeba vzdušní bytosti, vodní bytosti, bytosti starající se o půdu, o horniny a formování země, o rostliny, stromy, květiny a podobně.

    Za tím, co my nazýváme příroda a co se nám zdá, že funguje jaksi samočinně, se tedy skrývá ten nejčinorodější život, ve kterém má každá z jednotlivých přírodních bytostí přesně vymezený okruh vlastní činnosti, a tuto činnost vykonává věrně, oddaně a dokonale. Jejich činy jsou proto také dokonalé, že nemají svou vůli, ale jsou ve všem podrobeny Vůli Vyšší.

    Praktickým důkazem věrné, harmonické součinnosti a vzájemné koexistence všech přírodních bytostí je krása přírody a její dokonalé fungování.

    O tomto všem věděli dávní atlanťané a jejich průnik do tohoto poznání byl tak velký, že dokázali vidět, komunikovat a dorozumět se s přírodními bytostmi. Byli schopni s nimi i spolupracovat.

    Výsledkem jejich spolupráce mimo jiné byly například mnohé nádherné a velkolepé stavby, při kterých jim bytosti přírody pomáhaly s přemísťováním těžkých kamenných kvádrů, nebo jiných stavebních prvků, které by bylo obtížné přemístit, nebo s nimi vůbec pohnout i při současném, vědecko technickém pokroku.

    Takový byl tedy život v Atlantis. Z našeho pohledu byl snad trochu drsnější, ale harmonicky souznějící s přírodou a vědomě pracující s bytostmi, které řídí přírodní procesy. V tom spočívala velikost a moudrost Atlantis.

    Pak však přišla nová epocha v období vývoje Země a do krajiny, až dosud oddělené od ostatní civilizace oceánem, začali postupně přicházet cizinci.

    Byla to výzva pro obyvatele Atlantis. Výzva k tomu, aby svou moudrost a své velké znalosti začali zprostředkovávat ostatním. Výzva k tomu, aby se prakticky celý svět a celá lidská civilizace mohla mnohem více rozvinout díky jejich bezprecedentnímu vědění.

    Žel, nestalo se tak, ale právě naopak! Z lidí, kteří k přicházeli učinili otroky, přičemž atlanťané se prohlásili za bohy. Nepoužili tedy své vědění k tomu, aby ním podporovali druhé a pomáhali jim, ale aby druhé ovládali a zneužívali je.

    A toto byl začátek jejich duchovního klesání a postupného, nevyhnutelného pádu. Nejprve totiž klesá vždy to neviditelné, vnitřní a duchovní, aby se to nakonec z vnitra směrem navenek zhmotnilo a projevilo také ve vnější podobě. Ve formě zničení Atlantis.

    Kvůli tomuto tedy zanikla bájná civilizace, která svou moudrost nechtěla dávat a pomáhat ní jiným, ale která se prostřednictvím ní snažila jiné ovládat a podmaňovat.

    V zákonech univerza totiž platí, že jenom tomu, kdo dává dobro, moudrost a pomoc se může dostat dobra, pomoci a pozvednutí. Ale pokud někdo rozšiřuje zlo, nespravedlnost a útisk, čeká jej samotného zlo, bolest a nakonec zničení.

    Takový je železný a spravedlivý Zákon, vetkán do chodu univerza, podle kterého jednou každý musí sklidit přesně to, co sám rozséval. Ať již jedinec, nebo dokonce celý národ, nebo civilizace.

    A teď se podíváme na přítomnost. Také dnes existují státy a národy, které mají významnou finanční, hospodářskou, technologickou a materiální převahu nad ostatními. Také dnes, po stovkách, ba tisících letech se však historie opakuje, protože ti, co stojí v určitém směru výše než ostatní, nevyužívají to, co mají ku prospěchu, pomoci a pozvednutí druhých, ale naopak, k jejich ovládnutí, zotročení a podmanění. Ani ne v tak dávné době se to dělo hrubou silou (viz koloniální nadvláda), zatím co dnes se tak děje sofistikovanějším způsobem, a sice prostřednictvím peněz a kapitálu.

    Železný Zákon zpětného účinku, podle kterého musí nakonec každý sklidit přesně to, co zasévá, však platí stejně dnes, jako před tisíciletími. Každý národ a každá civilizace, která nejedná správně musí proto postupně upadat a směrovat k totálnímu zničení.

    Náš svět a naše civilizace, založená na zneužívání, využívání, podmaňovaní a ovládání jiných se tedy postupně nepozorovaně potápí přesně tak, jako kdysi bájná Atlantida, a tento děj je stále očividnější. Pouze slepí tyhle věci nevnímají! Náš svět však čeká osud Atlantis! Náš svět čeká stejná zkáza a zničení, pokud si to neuvědomíme včas a nepokusíme se zastavit svůj pád.

    Současné klesání je ale možné zastavit pouze prostřednictvím zásadní vnitřní, ale také z vnější transformace! Na základě proměny negativní touhy po ovládání, zisku, moci a podmanění na pozitivní princip pomoci, podpory, spolupráce a velkého, obecního, globálního prospěchu.

    Na skutečný, celosvětový prospěch bez jakéhokoliv vyvyšování! Bez lidí první, druhé, nebo dokonce třetí kategorie, jak to například naznačuje v současnosti často využívaný termín „třetí svět“. Ve skutečnosti totiž neexistuje žádný první, druhý, nebo třetí svět! Existuje pouze jeden svět, který buď společně pozvedneme, nebo jej společně potopíme.

    Doufejme tedy, že je ještě čas na zastavení současného rychlého sestupu a nevyhnutelného pádu. Osobní změna hodnotového systému každého člověka je proto v dnešní kritické době mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť koneckonců jen málo jedinců může rozhodnout, zda-li bude váha překlopena na jednu, nebo druhou stranu. Zda-li převáží současné zlo a tedy zkáza, nebo dobro a tedy záchrana a naděje.