Pod povrchem života

Většina obyvatelstva země žije v absolutní nevědomosti o nejpodstatnějších otázkách bytí. Většina lidí žije ve strachu ze smrti a ignoruje Vůli Stvořitele, projevující se prostřednictvím duchovních zákonů. To způsobuje, že jsou vydáni jejich účinkům zcela napospas. Lidé nevědí vůbec nic o fungování stvoření prostřednictvím práce přírodních bytostí, nebo jinak řečeno bytostných, kteří mají na starosti také zabezpečování fungování našeho osudu a jeho naplňování.

Každý tvor, žijící ve stvoření, se však má snažit být stále vědomější a zralejší. Čím vyšší vědomost bytí totiž dosahujeme, tím správněji kráčíme životem, čehož důsledkem je prožívání stále většího štěstí.

Proto by měl každý člověk radostně poznávat to, co je nejpodstatnější v jeho životě. Měl by poznávat jemnější úrovně, kam odchází jeho duše po smrti. Měl by znát smysl vlastního života, kterým je dosažení odpovídající duchovní zralosti, potřebné pro vstup do království nebeského – do říše Ducha. Měl by znát působení přírodních bytostí v hmotném, materiálním světě, ale také ve světě jemnějšího charakteru, zahrnujícího naše cítění a myšlení.

No a mezi tyto bytosti patří také bytostní tkalci našeho osudu, pečující o lidské duchy tak, aby se mohli správným a přirozeným způsobem vyvíjet v poznání zákonů Stvořitele, působících v jejich vlastním prožívání.

Bytostní tkalci osudu jsou dvojího druhu. Jedni se jmenují Vaénové a druzí Alfarové. Vanové vedou osudová vlákna směrem od nás do stvoření, ke stejnorodým centrálám, kam svým druhům náleží, a odtud je zase vedou Alfarové směrem k nám, formujíc je do podoby našeho osudu.

Vaénové zpracovávají vše, co z člověka vychází. Všechny city, myšlenky, slova a činy. Dávají pozor na každé hnutí našeho nitra a na každý záblesk našeho chtění. Zachytí ho, utkají z něj osudové vlákno a vedou ho do dálav vesmíru, do stejnorodých centrál.

Vaénové dávají také pozor na to, aby bylo každé osudové vlákno utkáno v souladu se zákony stvoření, které se do nich promítají, jako spravedlivý soud. No a tento spravedlivý soud se pak, na základě působení Alfarů, vrátí k člověku zpět v prožívání jeho života, jako zákonitého důsledku jeho chtění. Takovýmto způsobem nám každý záchvěv našeho chtění přinese ze stvoření jako spravedlivou odpověď přesně to, co si zasloužíme. Takovýmto způsobem, podle Vůle Stvořitele, ve zpětném účinku ochutnáváme plody svého chtění, abychom rozeznávali dobré od špatného.

Když člověk tyto souvislosti chápe, když vnímá svůj osud jako zákonitý důsledek vlastního chtění, může poznávat své nedostatky a odchylky od zákonů stvoření a jeho harmonie. Pokud správně vnímá a vyciťuje tyto skutečnosti může pochopit, že když bude zasévat chtění dobra, čistoty a pomoci druhým, koberec jeho osudu se stane cestou, vedoucí ke Světlu. Neboť neomylně platí, že co je člověkem do osudových vláken formovaných Vaény vloženo, to se mu rukama Alfarů vrátí zpět jako ozvěna v podobě jeho vlastního osudu.

Ale pozor! Nic z toho, co pro nás Alfarové tkají, není pevné a neměnné! Vývoj a osud svého života můžeme měnit, a to buď k dobrému, nebo ke špatnému. A je to možné prostřednictvím našeho chtění!

O této skutečnosti vědí duchovní pomocníci lidí a proto je nabádají k dobrému, světlému a čistému. Ale žel, vědí to také temní duchové, kteří prostřednictvím vnuknutí, nebo přímo prostřednictvím pozemských služebníků temna, odrazují lidi od dobrého chtění a směřují je k nízkosti, nečistotě a temnu. Dokonce stačí pouze nabádání k lhostejnosti k duchovnímu poznání, čehož důsledkem je duchovně nevědomé bytí, směřující do zatracení.

V jemnějších úrovních probíhá zápas o lidské duše mezi světlými pomocníky a temnými pokušiteli. Světlým pomocníkům jsou v tomto boji nápomocni právě Alfarové, protože na proslov světlých pomocníků mohou vetkat do lidských osudových vláken pomoci, spočívající v možnosti symbolického odčinění něčeho špatného, co jsme vykonali v minulosti. Tato možnost nastává tehdy, když dotyčný člověk setrvává déle v dobrém a čistém chtění, směřujícím ke Světlu.

Takový člověk může odčinit nějaké své vážné minulé provinění symbolicky, a to skrze projev dobra, který citově přežije. Může tak být uchráněn od vážné karmické události v podobě nějakého těžkého prožívání.

Kdyby lidé věděli o těchto skutečnostech, kdyby věděli o úsilí našich světlých pomocníků, jak se nám snaží prostřednictvím působení Alfarů přinášet velké příležitosti symbolického odčinění našich vážných předchozích pochybení, snažili by se dát jim k tomu příležitost prostřednictvím projevů ušlechtilosti a dobra vůči druhým lidem. Snažili by se překonat vlastní pohodlnost a vyhledávat příležitosti, aby mohli udělat něco dobrého pro druhé lidi, pro zvířata, nebo pro přírodu.

Kdyby se o to lidé začali vážně snažit, už při prvním pevném rozhodnutí stát se čistým a dobrým člověkem, by začali cítit, jak se jim dostává zvýšeného přílivu světlé síly, kterou jim posílají duchovní pomocníci a ruce Alfarů ji formují do podoby vnitřního ozdravení a prožití své skutečné lidské hodnoty. Lidé by cítili, jak se s každou dobrou myšlenkou a s každým dobrým činem stávají stále více duchovně svobodnější a světlejší. Začali by si uvědomovat, že jedině konání dobra dává vyšší smysl každému jednotlivému dni, který se takovýmto způsobem stává dalším radostným krokem na cestě našeho duchovního vzestupu.

V dnešní výjimečné době, kdy proudí k zemi ve zvýšené míře Světlo, aby přineslo silné povzbuzení každému, kdo se mu otevře, není vůbec tak těžké vyšvihnout se duchovně vzhůru. Je to tak snadné, jako otočení klíče, kterým ihned otevřeme dveře probuzení ducha. Jednoduché nasměrování člověka k dobru, k čistotě a ke Světlu aktivuje všechny bytostné tkalce osudu i všechny duchovní pomocníky k tomu, aby duchovně probouzejícímu se člověku pomáhali s celou svou silou, nadšením a radostí.

Neboť tkalci osudu i duchovní pomocníci mají obrovskou radost z toho, když se nějaký člověk vážně obrátí k dobru a k čistotě, a oni se mohou radovat z jeho správného vývoje, vedoucího také jejich prostřednictvím ke stále větší síle, tvořivosti a radosti. Je to totiž v obrovském protikladu k tomu, co musí vnímat a formovat u standardních lidí současného typu, plných myšlenkové prázdnoty a méněcennosti, domnívajících se, že právě jejich materialistický postoj k životu a odmítání duchovního poznání je tím nejsprávnějším užíváním života.

Lidé se musí konečně naučit vědomě poznávat stvoření a práci bytostných služebníků v něm, skrze působení kterých se projevuje velká Láska Stvořitele, ale zároveň také jeho Spravedlnost. Lidé musí konečně dospět k poznání toho, jak a kým je formován náš osud. Máme se tím zabývat, máme o tom přemýšlet, máme to prociťovat a prožívat, abychom pochopili velikost a moudrost Boží ve všech věcech, určených k tomu, abychom se jednou mohli stát plně znalí Vůle Páně a mohli vstoupit do království nebeského.

Všechno špatné, co se děje v současnosti, by se velmi rychle změnilo k lepšímu, kdyby se v duchovním procitnutí stala alespoň část lidí čistší a lepší ve svém myšlení a jednání. S vroucím upřením k Bohu v důvěře v jeho pomoc, by mohlo být skrze ruce Alfarů odloženo mnoho bolesti, nemocí, přírodních katastrof a z toho vyplývajících společenských neshod a bojů. Hluboce v srdci procítěné a upřímné odpuštění bližním by přineslo mír, radost a harmonii do společnosti za několik let.

Snažme se proto prožívat každý den v poznání velké Lásky Boží a jeho pomocí, dostávajících se nám prostřednictvím duchovních pomocníků i bytostných služebníků, mezi něž patří také bytostní tkalci osudu. Kdo si totiž je těchto skutečností vědom a jeho nitro je naplněno díkem Stvořiteli, pomáhá zmírnit míru trosek dnešního světa tím, že je svým bytím zaměřen ke Světlu, a proto se může také skrze něho Světlo rychleji šířit na zemi.