Krev je most mezi duchem a tělem
Krev je víc, než jen tělesná tekutina. Je to živý proud, kterým se duch projevuje v hmotnosti. Každý srdeční tep, každý pohyb krve je odrazem života, který do těla vlévá duch. Krev je vyzařování ducha – jeho jedinečný otisk, který dává člověku osobitost, sílu a spojení se Světlem.
Člověk by nikdy neměl dovolit, aby se do tohoto posvátného proudu zasahovalo uměle.
Není důležité, zda jde o zásah trvalý, nebo dočasný, úmysl měnit Dílo Stvořitele je vždy v rozporu se Zákony Stvoření.
Krev nám byla dána Stvořitelem jako dokonalý most mezi duchem a tělem.
Pokud se tento most naruší, přeruší se i spojení se Světlem, které udržuje život.
Proto by člověk neměl ve slepé důvěře přijímat zásahy, kterým nerozumí, ani pod tlakem autorit, ať jsou to lékaři, vědci, či politici.
Ne ze vzdoru, ale z vědomé zodpovědnosti, protože každý nese zodpovědnost za své tělo, do kterého je vtělený jeho duch.
Jakékoliv umělé přepisování, nebo změna složení krve mění její vyzařování.
Duch se pak nemůže naplno projevit, což vede k oslabení vitality, k ochladnutí cítění a někdy i k tělesným obtížím.
Krev, která ztrácí svůj přirozený rytmus, ztrácí i schopnost přijmout Sílu Páně – životní Sílu, bez které duch v těle vadne.
Zákony Stvořitele říkají jasně: život se nesmí uměle prodlužovat, ani zkracovat.
Každý má svůj čas, určený podle dozrání ducha. Člověk má své dny naplnit, nikoli prodlužovat, či zkracovat podle vlastních představ.
Při transfuzi krve se do těla příjemce dostává i část vyzařování dárce, protože krev nese podpis ducha.
Je-li duch příjemce silný, jeho krev si přijatou krev přirozeně přizpůsobí svému vyzařování.
Je-li však oslaben, může jistý čas pociťovat vlivy cizího vyzařování, jako jsou změny v cítění, či v povaze.
Proto je důležité pěstovat vnitřní sílu, čistotu myšlení a spojení se Světlem, aby krev vždy zůstala pod vládou vlastního ducha.
Dbejme tedy o čistotu krve nejen fyzickou, ale především duchovní.
Čisté chtění, klidné cítění, upřímná modlitba a přirozený způsob života udržují krev v souladu se Zákony Stvořitele.
Jen tam, kde je soulad, může člověk přijmout Sílu Pána tiše, mocně a k uzdravení.
Ať si člověk uvědomí, že jeho krev je dar Stvořitele, svěřený mu jako nejdůležitější nástroj pro činné působení ducha na zemi.
Nikdo nemá právo do ní zasahovat, protože tím zasahuje do samotného Božího řádu.
Kdo ji udržuje čistou, ten si zachovává živé spojení se Světlem, které jej vede, posiluje a chrání.
Ať je proto každý člověk bdělý, aby ve slepé důvěře nepředal moc nad svým tělem jiným.
Ať v tichosti naslouchá hlasu svého ducha, který ví, co je pravé a čisté.
Tehdy zůstane jeho krev jasná, jeho tělo zdravé a jeho duch pevně zakotven ve Světle a v ochraně Lásky Nejvyššího.
Monika Nemergut
