Choď na obsah Choď na menu
 


19. 2. 2024

Nepřehledná složitost rozumu a ohromující jednoduchost ducha

Dnešní moderní lidstvo se podobá bezradnému dítěti, které rozložilo mechanický hodinový stroj na součástky, ale nedokáže jej už složit. Moderní lidstvo ve snaze znát hmotu a dokázat ji ovládat, rozložilo svým poznáním matérii na prvočástice, přičemž však zabloudilo v tisícerých jednotlivostech, skrze které už nedokáže uchopit a pochopit celek. Nedokáže pochopit účel a smysl celku ve spojitosti se smyslem a účelem vlastního bytí.

Rozličné vědecké disciplíny disponují obrovským poznáním, které nám na jedné straně přineslo mnohé technické výdobytky a blahobyt, ale na druhé straně přineslo drancování planety, odlidštění života a stále větší vzdalování se od chápání podstaty bytí. Přehnaně exponovaný rozum nám sice na jedné straně přináší mnoho dobrého, ale na druhé straně nám všechno to lidsky citově zásadní a podstatné nesmírně ztížil a zamotal. A to až do takové míry, že se už nedokážeme sami duchovně vymotat ze všech zmatků a nepřehlednosti.

Lidstvo ztratilo poznání skutečného smyslu života. V tomto směru fatálně tápe a bloudí, sledujíc pouze vlastní, domnělé představy o smyslu života. Představy, které jsou prázdné, člověka nedůstojné a nepřinášející mu skutečné, hluboké vnitřní naplnění. Proto lidstvo, ve všem svém poznání a blahobytu, stojí vnitřně prázdné a nenaplněné. Zoufale se snaží svou prázdnotu přehlušit leskem materiálních věcí a požitků. To je však možné jen na čas a ne natrvalo. Natrvalo může člověka vnitřně naplnit štěstím jen jeho správná pouť stvořením, směřující k nejvyššímu a nejvznešenějšímu cíli.

Naše pouť pozemským životem a celým stvořením má vypadat úplně jinak. Má to být cesta až ohromující jednoduchosti a pohádkové krásny. Má to být cesta ducha, při které duch vede a usměrňuje rozum prostřednictvím citu. Ne tak, jak je tomu dnes, že rozum potlačuje a nerespektuje cítění ducha. Ba dokonce popírá jeho existenci a vysmívá se mu.

Jaká konkrétně měla být a má být naše duchovní pouť pozemským životem i celým stvoření?

Je to cesta obrovské jednoduchosti, která má vést od svého prvopočátku jedním jediným směrem – k Bohu a k jeho věčnému království Ducha.

Jak máme po ní kráčet?

Velice jednoduše! Prostřednictvím svého trvalého chtění k dobrému a k čistému.

Stvořitel od nás nikdy nechtěl, abychom pátrali po tajemstvích hmoty, protože hmotný svět se všemi jeho skrytými tajemstvími začne člověku okamžitě samočinně sloužit při jeho dobrém, čistém a světlém chtění. Všechny síly univerza, všechna tajemství hmoty a vesmíru, i všechny bytosti v něm žijící začnou takového člověka okamžitě všemožně podporovat a nést vzhůru ke Stvořiteli, jako na andělských křídlech.

Trvalé dobré chtění by bylo lidem přineslo mnohem větší vymoženosti a pokrok, než současný rozumový a technický rozvoj bez ducha a citu.

V těchto jednoduchých skutečnostech se tím nejprostějším způsobem nachází všechno! Celá pravda o podstatě hmoty a o podstatě cesty člověka stvořením.

Ve skutečnosti nám nebylo nikdy více třeba, než pevné chtění k dobrému, čistému a světlému. Na základě zákonů Božích by nám pak samočinně začalo padat do klína úplně všechno. Všechna tajemství vesmíru, hmoty a všechen, dnešnímu člověku neuvěřitelný a zázračný pokrok.

Znamená to tedy, že k odhalení tajemství hmoty jsme měli kráčet úplně jinou cestou. Cestou dobrého a čistého chtění! Jedině na základě toho by nám přírodní bytosti – bytostní služebníci, kteří drží ve svých rukou klíče od těchto tajemství, otevřeli všechny brány k nim vedoucí. Kvůli nedostatečně dobrému a nedostatečně světlému chtění lidstva však brány od nejzásadnějších a nejhlubších tajemství hmoty zůstávají před námi zamčeny.

Proto se lidé snaží vynutit si je, vytrhnout je a doslova je vyrvat z hmoty svým rozumovým poznáním. Taková snaha je však destruktivní, protože nekoresponduje s harmonií stvoření. A i když lidem přináší určitý prospěch, určitý pokrok a určitý blahobyt, přináší to zároveň destrukci. Přináší to destrukci přírody, planety a odlidštění společnosti, protože to není cesta, kterou člověku předurčil Stvořitel. Je to cesta nesprávná a falešná, nepřinášející lidem plnost bytí a skutečné štěstí. Chcete konkrétní příklad? V 11 milionové Belgii, patřící mezi nejvyspělejší země světa, se ročně spotřebuje 300 milionů dávek antidepresiv.

Všechno co je dnes je špatné, protože naše pravá cesta Ducha, vedoucí skutečně vzhůru, má vypadat úplně jinak. Člověk po ní kráčející má všechno přijímat radostně, jednoduše a prostě tak, jak to je. Bez zbytečného mudrování, zkoumání a analyzování, jak nás k tomu nutí náš rozum, který potřebuje vždy něco rozebírat, analyzovat a skládat. Při tom mu ale hrozí, že věci nesloží správně, pokroutí realitu a to člověka nakonec zastaví v jeho směřování vzhůru.

Neboť jak již bylo zmíněno, Stvořitel od nás nikdy nežádal, abychom znali všechny jednotlivosti hmoty. Hmotný svět máme vnímat jen jako celek, kterým máme kráčet na své cestě vzhůru.

Jen z chápání celku, který je moudře spravován přírodními bytostmi a bytostnými služebníky, může proudit k člověku radostná podpora a posílení. Může k němu proudit přízeň a podpora bytostných služebníků jediného Boha, spravujících chod celého stvoření, která je darem každému jednotlivci, kráčejícímu svým bytím cestou čistého a dobrého chtění.

Pozemský člověk se měl vždy držet spolupráce s přírodními bytostmi a jeho pohled měl být vždy pozvednut směrem vzhůru k velkému Světlému cíli. Ke království Ducha v blízkosti Stvořitele. Každému člověku takto jednajícímu by se dostalo jasného poznání jeho osobní cesty, vedoucí vzhůru k duchovnímu domovu. Takto v jednoduchosti a v radostném duchovním pokroku, mohli lidé čistě a jasně rozlišovat správně od nesprávného. Mohli se vyhnout všem zmatkům a nesrozumitelnosti, ve kterých uvízli svým rozumovým poznáním.

Ale protože lidé touto jednoduchou cestou nešli a zamotali se do smyček vlastního rozumu, dnes jim už nestačí mluvit o prosté a jednoduché cestě ke Světlu. Moderní člověk musel dostat něco, co ho osvobodí ze smyček rozumu a daruje mu opět poznání celistvosti stvoření, kterým musí přeputovat na své cestě do říše Ducha. Poznání o stavbě a smyslu celku, jakož také o smyslu lidského bytí v něm nám bylo dáno v Poselství Grálu.

Ve skutečnosti je však cesta ke Světlu pro každého z nás ohromně jednoduchá. Spočívá v poznání a v jistotě, že při trvalém chtění k čistému a dobrému je samočinným děním ve stvoření postaráno o každého jednotlivce tak, že jej to bude směřovat k rajským zahradám.

Kdo chce stát ve svém životě duchovně vědomě, v Poselství Grálu může přesně poznávat zmíněné samočinné dění, které nás při čistém chtění povede samočinně vzhůru.

Každý, kdo usiluje o čistotu a dobro, se v Pánově stvoření nemusí ničeho obávat. Ať už stojí v tomto svém snažení jen s dětskou důvěrou, nebo zná duchovní zákonitosti, na jejichž základě se tak děje. Bude-li se snažit vkládat do vláken svého osudu jen věci dobré a čisté, půjde cestou, která ho povede vzhůru.

Na naší cestě vzhůru do říše Ducha se není třeba složitě učit. Její bezprecedentní jednoduchost spočívá v zásadním životním rozhodnutí stát vždy a všude jen na straně Čistoty a Dobra. Toto je tím, čemu máme věnovat všechny své životní síly. Máme je věnovat důvěry plnému směřování k nejvznešenějším principům Čistoty a Dobra, a k jejich zdroji – k Bohu!