Pod povrchem života

Co je harmonické, je rovnovážné. Je v rovnováze. Noc a den, příliv a odliv, nádech a výdech, únava a odpočinek, mužský a ženský princip, a podobně. A takový měl být i náš mozek. Harmonický a rovnoměrně vyvinutý. Základní rozdělení mozku na velký a malý ovšem jasně říká, že tomu tak není. Že nemáme rovnovážně a harmonicky vyvinuté základní části mozku, ale jedna část je velká a druhá malá.

Velký je přední rozumový mozek a malý je zadní citový mozek. Došlo k tomu proto, že lidstvo během staletí více zatěžovalo a využívalo hlavně rozumový mozek. Ten rostl a rozvíjel se na úkor citového mozku, který se jako méně využívaný zmenšoval. A proto dnes vládne lidem rozum a jejich city a citové prožívání je potlačeno.

Úkolem rozumového mozku je práce s matérií, její pochopení a racionální využití jejích zákonitostí. Úkolem citového mozku je zajišťovat skrze čisté cítění kontakt s naším duchem. Náš duch, naše nejvnitřnější duchovní já, se totiž projevuje citem. Projevuje se citovým prožíváním.

Náš duch působí prostřednictvím citu dvěma směry. Směrem nahoru a směrem k naší vlastní osobnosti. Směrem vzhůru nás spojuje s vyššími úrovněmi stvoření. Odtud můžeme čerpat inspirace, poznání a pomoci.

Směrem k naší osobnosti působí náš duch skrze cit prostřednictvím svědomí a ukazuje nám, jak správně jednat. Jak se v každé situaci zachovat v souladu s hodnotami Ducha a v souladu s Vůlí Stvořitele.

Impulsy citového mozku jsou vysílány k rozumovému mozku, který jako odborník na matérii, má hledat způsoby a cesty k jejich materiální realizaci. Tímto způsobem měl správně fungovat náš mozek s jeho citově duchovně přijímající částí a s jeho racionálně materiálně vykonávající částí.

Žel, tato harmonická spolupráce byla znemožněna tím, že lidé začali klást větší důraz na matérii, a tím pádem na rozumově materiální část mozku, jehož úkolem je mimo jiné také vyjadřování se prostřednictvím slov a písma.

Jednostranným rozvojem rozumového mozku se tento, namísto příjemce a realizátora podnětů citového mozku, stal odpůrcem a nepřítelem citových pohnutek člověka. Předimenzovaný rozumový mozek rozumového člověka začal citové podněty potlačovat. Začal je izolovat a začal jednat zcela autonomně, bez korekce citových podnětů.

Výsledkem toho je současný, moderní, chladný, vypočítavý, rozumově racionální člověk bez citu a svědomí. Této vnitřní lidské mozkové degeneraci odpovídají celé dějiny naší civilizace, plné nepřátelství, válek, vraždění, bídy a neuvěřitelné nelidskosti, kterou je schopen páchat jedině rozumový člověk bez citu. Cesta rozumu bez korekce citu je cestou k tragédiím a k sebezničení, což dokonale potvrzuje stav současné civilizace.

Změnit to lze jen tak, že napravíme hlavní příčinu, ze které to všechno vzniklo. A všechno špatné vzniklo z nadvlády rozumu a utlačování ducha. Tato nadvláda vytvořila nemocný mozek a nemocný mozek vytvořil nemocnou společnost a nemocný svět. Uzdravení jednotlivců i světa spočívá v uzdravení mozku a v jeho harmonizaci.

Jak se k ní dopracovat?

Tím, že začneme posilovat a stimulovat opomíjený citový mozek.

A jak jej můžeme posilovat?

Velice jednoduše! Prostřednictví prožívání radosti!

Jak to funguje?

My lidé jsme duchovní bytosti a naším základním duchovním vkladem do stvoření je vyzařování čisté radosti ze života a radostné vděčnosti Stvořiteli za dar smět existovat. Vyzařování radosti a vděčnosti je úplně prvním krokem, od kterého se mohou začít odvíjet všechny ostatní pozitivní změny v našem životě.

A právě tímto způsobem se také zprůchodňuje možnost působení zadního mozku. Nejsou zapotřebí žádná slova, ani myšlenky, protože ta v dnešní době předimenzování rozumu odvádějí sílu ducha stranou.

Klidným, čistým naladěním na radostnou vděčnost beze slov, posilujeme ty části mozku, které nás spojují s vyššími úrovněmi stvoření. Tímto způsobem, tedy stimulováním a posilováním citového mozku skrze radost, se také stáváme schopni vnímat hlas vlastního citu a svědomí během dne, abychom se správně orientovali v životních situacích a činili správná rozhodnutí. Naladěním se na radost a vděčnost se začnou uvolňovat pouta rozumové části mozku a náš cit se bude moci směrem navenek svobodněji projevovat.

Ale kromě harmonizace našeho mozku to přináší také další pozitiva. Vyzařováním radostné vděčnosti poskytuje člověk svým duchovním druhem světlý materiál pro práci tkalců osudu, kteří z něho mohou vetkat Světlo do našich osudových vláken, ale i do osudových vláken celého světa.

Zároveň to má za následek, že se staneme vnímavější k působení bytostí přírody v přírodním dění a staneme se otevřenější k jejich vnuknutím a pokynům.

Toto vše můžeme získat svým radostným díkem beze slov. Stačí jen chvíle k tomu, abychom do stvoření vložili čisté záření své radosti a vděčnosti Stvořiteli. Každý den by měl obsahovat několik takových radostně díkůplných momentů splňování naší nejzákladnější duchovní úlohy. Tímto způsobem klademe duchovní základy pro správný, radostný a míru plný život na zemi. Budeme-li takto činit, můžeme svým životem v důvěře kráčet vstříc všemu novému, co nám bude přinášet Vůle Stvořitele a jeho zákony.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že podporujícími a stimulujícími činiteli našeho citového mozku jsou kromě radosti a ve vděčnosti Stvořiteli všechna citová prožívání, při kterých není třeba ani slov, ani myšlenek. Je to například prožívání krásy, prožívání lásky, prožívání a vnímání hodnotné hudby, poezie a podobně.

Vydejme se tedy dobrovolně na cestu harmonizace našeho mozku, jejíž nutnost začíná být již nyní vyžadována tlakem Světla, vyvolávajícím Velkou očistu, a jejíž nutnost se stane od určité doby podmínkou pro setrvání člověka na zemi.

Ve skutečnosti je to však všechno prosté a jednoduché, protože naše prostá, čistá víra v Boha nám může přinášet velké milosti a dary, přicházející jako protiváha naší čisté a vroucí víry. V tom je jednoduchá a prostá cesta ke Stvořiteli, která vede skrze vyzařování radostné vděčnosti, nebo s hlubokou vážností procítěného díku.