Pod povrchem života

Všechno, co lidé vytvořili svým rozumem je špatné! I to, co se zdá být dobré a přináší nám blahobyt. Náš blahobyt totiž stojí proti přírodě. Je vybudován na úkor ní a ne v souladu s ní, protože všude, kde chce člověk něco vybudovat, nebo uskutečnit, přírodu a její harmonii pouze ničí. Všude jí způsobuje jen škodu a utrpení. A to nejen přírodě, ale také přírodním bytostem, které za ní stojí, a které ji spravují a řídí.

Přírodní bytosti, nebo bytostní, řídí dění v přírodě směrem ke stálé harmonii, zatímco lidé tuto harmonii ustavičně narušují. To, co vytvořil lidský rozum na základě bádání a vědeckého zkoumání, přináší vždy, dříve nebo později škodu, protože to stojí na špatném základě. Neboť marné jsou dobré úmysly, když je základ špatný! Když je základem pouze čistý rozum, bez jakéhokoli propojení a spolupráce s přírodními bytostmi.

Takováto je pozice lidí vůči přírodě a vůči bytostem, které stojí za její správou. Je to postoj rozumové povýšenosti, vzdálený od skutečné reality ve stvoření. Je to postoj, plný pýchy rozumu, přesvědčené o velikosti toho, čeho rozum dosáhl, přičemž ale realita je taková, že jsme nesmírně vzdáleni od všeho, co má ve stvoření skutečnou hodnotu.

V současnosti jsme přesvědčeni, že jsme dosáhli úrovně poznání, jaké předchozí generace nikdy neměly. Ale paradoxně, například v nejdůležitější věci, týkající se poznání pravého smyslu našeho bytí, naprosto tápeme a jsme v tom mnohem nevědomější, než naši předkové. Proto se náš život stal falešným a pomýleným honěním pouze za čistě materiálními cíli a zájmy.

Ale tomuto všemu je konec, protože pomýlené, falešné, škodlivé a od pravé harmonie stvoření vzdálené lidské snažení, bude nyní, ve Velké očistě země, tvrdě zasaženo bytostným. Dojde k velkému obecnému otřesu nesprávného vývoje lidstva. Pyšná babylónská věž slepého uctívání rozumu a materie se zhroutí pod náporem přírodního dění, řízeného bytostnými na příkaz Boží. Lidstvo bude úderem očisty sraženo dolů, na nižší vývojové stupně. A dojde k tomu proto, abychom konečně dospěli k pochopení nicotnosti svého rozumového poznání, odtrženého od harmonie díla stvoření, kterým jsme v něm vyvolávali pouze disharmonii.

Bude to tvrdá lekce otevírání očí pro původní, pohádkovou krásu a jednoduchost stvoření, která se lidem rozumu zdála příliš dětská a příliš prostá. Lidé začnou pomalu chápat věci, které jim předchozí pýcha a zaslepenost rozumu znemožňovala vnímat. Začnou chápat, že na zemi se máme učit od bytostného a máme s ním spolupracovat, protože stojí vždy důsledně ve Vůli Nejvyššího a bezvadně ji naplňuje, což můžeme vidět na nádheře, síle a svěžesti přírody.

Pád civilizace rozumu lidí naučí pokorné otevřenosti vůči Světlu. Naučí je pokornému přijímání milostí Páně, a to prostřednictvím zprostředkovatelů buď duchovního, nebo bytostného druhu.

Tragédie zkázy odvane jako vítr veškerou předchozí rozumovou povýšenost a lidé začnou chápat, že jedině v pokoře vnitra a v dětské, čisté schopnosti přijímat milosti ze Světla, k nám může proudit pravé poznání. Poznání skutečné, nenarušující potřebnou harmonii ve stvoření. Poznání, které nejde proti přírodě a proti přírodním bytostem, ale je v souladu s nimi.

K otevřeným lidem, přesně podle míry jejich pokory, začne proudit poznání nového druhu. Začnou například nabývat schopnost vnímat vyzařování věcí, živých tvorů a lidí. Nejdůležitějším určovatelem každé věci, ale i každého člověka se stane vyzařování harmonie. Vnímání tohoto vyzařování bude základním předpokladem pro nabytí důvěry k jiným lidem. Všechny předměty, které se budou vyrábět, budou mít toto vyzařování.

A bude toho ještě mnohem víc, co lidé získají po pádu nadvlády rozumu. Jednou z takových věcí bude například získání užšího spojení s jemnějšími úrovněmi hmotnosti, kam odcházejí duše zemřelých. Od duší našich blízkých, kteří mohli po své smrti postoupit více ke Světlu, budeme na základě jejich vyššího poznání získávat cenné inspirace a poté je uplatňovat ve hmotném světě.

Další obrovskou věcí bude nabytí spojení se světem bytostných. S jejich pomocí budou moci lidé získávat neuvěřitelné a dosud neznámé poznání, pronikající k základním tajemstvím hmoty a umožňující hmotu ovládat. Bytostnými bude poskytnuto poznání o léčbě fyzického těla, poznání způsobu zdravého stravování, poznání správného pěstování rostlin, jakož také průnik do tajemství, energií a sil, proudících stvořením a umožňujících vytvářet neuvěřitelné věci.

Toto vše a ještě mnohé jiné se nachází za hranicí hlubokého pochopení nicotnosti a disharmonické škodlivosti současného typu rozumového poznání. Přijmout to nové a překročit tuto hranici, a to dokonce již dnes, však bude možné každému člověku jen po splnění dvou základních podmínek.

První z nich je čistá, pokorná dětskost, pokorně se otevírající přijímání všeho, co přichází ze Světla. Takováto pokora je opakem pýchy rozumu, domýšlivě hrdého na všechno, co byl schopen vymyslet a co považuje za svou vlastní šikovnost. Získané rozumové poznání vnímá rozum, jako své vlastní. Jen když se takovéhoto rozumového velikášství zbavíme, bude k nám moci začít proudit nové, pravé poznání. Poznání, jako milost ze Světla, bez falešných domněnek o vlastních zásluhách. Poznání, přijímané v pokoře a dávané dále k užitku mnohým, bez touhy po slávě a po pochvale.

Čistá dětská pokora je tedy první ze dvou podmínek a druhou je vnitřní nastolení nadvlády ducha, citu a svědomí nad vlastním rozumem. To citově duchovní se v nás musí dostat na první místo, a to tak, že se budeme ve všech věcech, v malých i velkých, v důležitých i zdánlivě bezvýznamných, rozhodovat vždy jen na základě našich citových impulsů a impulsů našeho svědomí.

Neboť člověk nové doby, bude bytostí ducha, citu a svědomí! Bude bytostí, řídící se svým srdcem! Tam však, kde se člověk nedokáže zbavit nadvlády rozumu nad citem, svědomím a hlasem srdce, tam nebude moci nikdy dojít k osvobození od současného materialistického vnímání světa.

Dvě zmíněné, základní podmínky oddělují lidi od velikosti světlého poznání, jaké zde dosud nebylo a kterému současné rozumové poznání nesahá ani po kotníky. Dvě podmínky stojí mezi lidmi a vznešeným pravým poznáním jako zeď. První z nich je čistá dětská pokora, připravená přijímat vše, co přichází ze Světla. A druhou je získání nadvlády ducha, citu, srdce a svědomí nad rozumem.

Snažme se tyto dvě podmínky splnit, abychom spolu s naší silnou touhou po Světle, která nám dá znát falešnost dosavadního rozumového poznání, dokázali překonat zeď, dělící nás nejen od nového světlého poznání, ale také od nového, nádherného a pohádkově krásného života ve stvoření, naplněného zcela novým druhem myšlení a tvoření.