Pod povrchem života

U pobřeží jednoho světového kontinentu se začala kupit mračna. Jsou to ale prazvláštní mračna. Přestože jsou temná a hutná, pro lidi jsou neviditelná. Drží se především nad lidskými městy a kdyby je mohl někdo pozorovat, jistě by si všiml, že čím větší město, tím temnější mrak. Jsou to mračna temných energií, vzniklých z lidských poklesků, páchaných nepravostí a nečistých myšlenek. Žel, již mnoho století jsou taková mračna celkem běžným jevem na celé Zemi...

Bytostný vládce kontinentu tato mračna již nějakou dobu znepokojeně pozoroval. Bytostní se je snažili v rámci svých možností co nejvíce rozptylovat, ale vzhledem k jejich podstatě to nebylo možné zcela. Jedině lidé by mohli v čistotě svých myšlenek a činů eliminovat mračna úplně, ale tato naděje celé přírody byla lidmi zatím pokaždé zašlapána v prach. Bytostní dělali, co mohli, ale kvůli všeobecně sestupnému duchovnímu vývoji civilizace stávala se tato práce čím dál tím beznadějnější. Kdyby tak lidé viděli, čemu dávají vzniknout... Jistě by většinu zachvátilo zděšení a ošklivost nad sebou samými. Při pohledu zblízka byly ve městech vidět roztodivné odporné útvary, které se, s výjimkou několika světlých ostrůvků, hemžily úplně všude. Lezly jeden přes druhého a hledaly člověka, ke kterému by se mohly přichytit. Mnohý člověk by, kdyby mohl, uviděl ohyzdnou bytost, svírající mu krk, nebo ho poťouchle pobízející k nepravostem. Při pohledu z dálky připomínají města odpornou hemžící se bažinu. Tyto myšlenkové formy, právem nazývané fantómy a démony, naplňují ulice a vznášejí se i ve vzduchu, takže města jsou jakoby zahalená jakýmsi mrakem. Nic z toho ale lidé neviděli...

Bytostný vládce kontinentu smutně pokýval hlavou. Pamatoval lepší doby, doby dávno minulé, kdy lidé ještě žili spjati s přírodou, kdy pravda, čest a šlechetnost nebyly prázdnými pojmy, které dnes vzbuzují jen shovívavé úsměvy. Po nějaké době se ale něco stalo. Lidi zaslepila touha po majetku, zapomněli na vše vyšší a z vědění o svém domově, o Stvoření a z uctívání Boha udělali učinili odpornou frašku. Lidé zahodili vše, co mělo skutečnou hodnotu a plni hříšného nadšení se chápali pokušeních, jež jim předhazoval padlý. Ať bychom se podívali kamkoli, všude panoval smutek nad tímto jednáním člověka. Čím výše stojícím bytostný byl, tím více chápal, že vzájemná spolupráce s lidmi mohla by přinést oboustranný vzestup, tedy to, co bylo původně zamýšleno, a tím větší byl také jeho smutek nad lidským pokolením.

„Ó Pane! Ty Spravedlivý! Jak dlouho ještě potrvá všechno to nečisté?“

V odpověď jakoby zdáli a zároveň z blízka zazněl tichý, ale zároveň mocný a vznešený hlas. Pravil, že již nepotrvá dlouho a přijde očista, vyprávěl o nové době, kdy vytoužená spolupráce nastane ku prospěchu celého Stvoření a všechno zlo klesne tam, kam patří, a již nebude moci rušit harmonii.

Posílen tímto věděním, jež mu bylo sděleno, přenášel bytostný vládce světlou energii i na své podřízené bytosti, a podporoval tím jejich schopnosti a působení v přírodě.

Nastal okamžik, kdy nad východními státy začala mračna myšlenkového smogu narůstat do kritických rozměrů a nebylo již možno je účinně zeslabit rozptýlením. Vládce přehlédl situaci a vydal pokyn k zahájení příprav na druhé řešení. Není-li možné mračna rozptýlit, musí být energie v nich obsažená vybita, aby oblast mohla být očištěna. Kdesi nad oceánem začaly bytosti vzduchu a vody pracovat na přípravě příštího dění. Nad vodní plochou rozpoutaly bouřky a začaly vytvářet teplé a studené vzdušné proudy.

Lidé měli již jen kratičký čas na to, aby zabránili nejhoršímu. Nevyužili ho, ostatně jako doposud vždy. Kolikrát již bylo nutno sáhnout k takovémuto řešení, a lidé přesto dosud nic nepochopili a vždy znovu a znovu zamořovali takto očištěná území. Vládce tedy vydal konečný pokyn.

Do oblasti, kde menší bytostní dokončovali přípravy, sestoupil veliký a silný bytostný, třímající oslnivě zářící žezlo. Doposud jen přihlížel dění, ale nyní byl připraven konat. Uchopil předpřipravené vzdušné proudy a zatočil svým vzdouvajícím se pláštěm. Masy vzduchu se pohnuly a na pokyn pána bouří se zformovaly do obrovského rotujícího víru. Řízený bytostnými silami v souladu s vyšší Vůlí vyrazil hurikán nebo také tajfun na svoji cestu...