Pod povrchem života

„Homosexualita je stará jako lidstvo samo,“ tak nám jednou řekla profesorka na gymnáziu v předmětu občanská výchova. Již tenkrát jsem věděla, že tomu tak není, ale až nyní mám možnost o tom přemýšlet více.

Na objasnění otázky, zda je registrované partnerství správné či nikoliv, zda je normální tělesná láska mezi lidmi stejného pohlaví, je však třeba jít hlouběji do historie lidstva, ba až na samý začátek jeho vývoje, a teprve tam zjistit, zda paní profesorka měla skutečně pravdu.

Kdo je to vlastně člověk a proč je na této Zemi? Jen skutečné přijetí pravdivé odpovědi na tyto dvě otázky a zařízení celého svého života podle ní by přineslo vyřešení mnohých, ba dokonce všech problémů celého lidstva, nejen otázky správnosti či nesprávnosti partnerství lidí stejného pohlaví a celé řady k tomu přidružených aktivit.

Člověk, to je především lidský duch, který na svou dávnou splněnou prosbu směl na sebe vzít záhal pozemského těla a díky němu proputovat hmotnou Zemi. Na této Zemi se měl vyvíjet, poznávat, zdokonalovat, aby se po více pozemských životech – opakovaných inkarnacích (ale vždy jako člověk!) mohl vrátit do říše věčně blažených, Bohu sloužících – do Ráje, Nebe, duchovní říše – jako sebevědomý vyvinutý lidský duch.

A zatím? Vidíme jen úpadek. Mravní, etický, lidský. Již dávno se nerodí lidé sem na Zem jen proto, aby se vyvíjeli a zdokonalovali, aby poznávali Vůli Věčného, ale proto, aby odpykali, rozvázali svá provinění z předešlých životů. Místo odpykání vin však navazují další...

Kdysi dávno zrodil se lidský muž a po něm lidská žena. Mužský lidský duch do těla chlapce a ženský lidský duch do těla děvčátka. Každý měl dán předem svůj úkol, své dispozice pro život, každý byl nanejvýš obdarován zcela specifickými vlastnostmi, které měl dále rozvíjet až k rozkvětu celé Země. Zrodili se pouze na vlastní vroucí prosbu.

Časem, když začali lidé upadat, když žena ztratila svou čistotu a muž si jí přestal vážit, když pak žena byla ponižována a zneuctívána a muž ztrácel svou rytířskou mužnost, řekla si žena, že ona přece dokáže to co on, a snad i lépe. Začala být mužatkou. A stále více a více se přikláněla k mužským vlastnostem a potlačovala ženské, stále více ji hnala touha se uplatňovat v ryze mužských činnostech. Muž naopak, v mnohých ohledech „spolehlivě“ zastoupen touto „ženou“, zlenivěl a zpasivněl a mile rád převzal i některý z pozemských úkolů náležících ženství, jež se mu zalíbily natolik, že se pro něho staly silnou touhou. Tato dlouhodobá touha nakonec vedla ducha na základě přitažlivosti stejnorodého do jiného těla, než by se dělo v přirozeném vývoji. Tedy mužského ducha do těla děvčátka a naopak.

To je jedna skupina takzvaných homosexuálů. Druhou skupinu tvoří lidé teprve toužící a rychle se blížící tomuto nezdravému pokřivení. Homosexualita není tedy nějaká úchylka, je to karmický následek dlouhodobého chtění lidských duchů.

Odpověď na otázku, zda jsou registrovaná nebo i neregistrovaná partnerství v pořádku, stejně jako tělesná láska mezi lidmi stejného pohlaví, je tedy jednoznačná: nejsou. Registrovaným partnerstvím se jen umožnil mnohem větší a snadnější průchod dalšímu nezdravému pokřivování lidských duchů, větší možnost navazovat špatnou karmu.

Co má však člověk činit, když pozná, že se v něm probouzí vlastnosti protějšího pohlaví, tedy že je homosexuál? Nejprve je potřeba si uvědomit, že i když ho to teď snad niterně zraňuje (žel, to bývá dnes jen v lepším případě), je to jen prostý následek jeho vlastního přání a touhy. Je dobré si uvědomit, že díky velkým Zákonům Stvoření nachází se tak právě v takové situaci, jaká mu může nejlépe pomoci uvědomit si jeho špatné zacházení se svěřeným darem života v předcházejících inkarnacích, v situaci, jež je nejvhodnější k rozvázání karmy a úplnému osvobození se o ní. Narodí-li se například jako muž, musí svůj život jako muž také plně prožít se vším, co k tomu patří, jako jsou mužské činnosti, chování, odívání a podobně (samozřejmě ženit se není povinné a bez opravdové lásky ani správné). To vše i za cenu možného prožívání nesouladu se svým nitrem. Pokud se jedná o ženského ducha, je mu tím dána možnost prožitím, strádáním a správným pochopením situace odčinit svá dřívější nesprávná rozhodnutí. Pokud se jedná o mužského ducha jenom silně inklinujícího k ženskému působení, má možnost již v tomto životě poznat znovu svou správnou cestu a nemuset svůj příští život protrpět proti své přirozenosti v ženském těle.

A když tento člověk potká někoho, koho bude skutečně z hloubi duše milovat, pak mohou být přátelé (ve smyslu čistého přátelství). Vždyť láska není omezena na tento jeden pozemský život, a pokud svou situaci oba správně uchopí, povznese je to oba jen vzhůru. Láska, opravdu hluboká a pravá partnerská láska může být jen mezi mužem a ženou, tedy mezi ženským a mužským duchem. Proto je více než pravděpodobné, že pokud již dojde k hlubokému a skutečnému zamilování dvou lidí stejného pohlaví, například žen, může platit, že je jedna skutečně mužský duch v ženském těle a druhá ženský duch silně směřující k pokřivení.

Snad někdo namítne, že homosexuálové v dnešní době netrpí nebo nemusejí trpět, protože společností jsou víceméně akceptováni jako mnoho jiných lidí s nějakým odlišením od normálu nebo průměru. Tento text je určen pro ty, kteří v sobě ještě nezazdili pravé cítění a přece jenom jsou schopni si přiznat, že vše není úplně tak, jak by mělo být, a také pro ty, kteří se i z jiných důvodů než osobních touto problematikou vážně zabývají. Má být pomocí k pochopení zákonitých dějů ve Stvoření, které bez odchýlení vedou vše k východisku a počátku. V žádném případě není tento článek odsouzením lidí se sklony k homosexualitě, neboť nikdo z nás na této Zemi není bez chyb a dokonalý, a proto nemá právo ani soudit druhé. Každý si máme ještě mnoho co odčinit.