Pod povrchem života

Mnoho lidí ještě stále ani jen netuší, jakou sílu a moc mají lidské myšlenky. Ve svých myslích si často pohrávají s nebezpečnými představami a přitom se domnívají, že pokud jejich představy nejsou vidět, tak vlastně jako by ani neexistovaly. Netuší tedy, jak nezodpovědné je vysílat nepřátelské a nečisté myšlenky a představy.

Pomocí jednoduchého příkladu můžeme pochopit, jak lidské myšlenky ovlivňují život na naší planetě. Nebude to vysvětlení komplexního života, avšak možná pomůže něco důležitého objasnit.

Vezměme čistou sklenici a naplňme ji pramenitou vodou. Co vidíme? Sklenici s čistou, nezakalenou vodou. Pokud do ní kápneme jen jedinou kapku zakalenou, voda ve sklenici se rovněž zakalí. Pokud přidáme další špinavé kapky, i voda ve sklenici se ještě více zakalí...

Proč tento příklad? Protože nám může posloužit jako analogie pro působení myšlenek, respektive tvoření myšlenek lidmi na Zemi.

Když se na naši Zemi podíváme z velké výšky ve vesmíru, spatříme ji jako malou, kulatou planetu. Z té výšky lidé žijící na planetě nejsou viditelní. Můžeme je proto klidně přirovnat ke špendlíkovým hlavičkám nebo zrnkům písku. Avšak vzdor této velikosti společně tvoří velkou sílu, od jejíhož poznání závisí jejich osud.

Planeta Země má ochranný obal, takzvanou atmosféru. O tom jsme se učili ve škole. Avšak má i další obaly, o nichž jsme se neučili. Jedním z nich je obal v jemné hrubohmotnosti, který sestává z lidských myšlenek. Je to takzvaný svět myšlenkových forem. Ten si můžeme přirovnat ke sklenici. Do světa myšlenek přispívají každou vteřinou všichni lidé naší planety svými myšlenkami. Ty si můžeme představit jako kapky vody přidávané do sklenice. Jde o nepředstavitelné množství nových a nových myšlenek (kapek do sklenice) různého druhu, které se shromažďují ve zmiňovaném světě myšlenek.

Podle toho, jaký je člověk ve své duši, ve svém nitru, jakou je osobností, jakou má povahu, takové jsou i jeho myšlenky, které neustále vysílá a přispívá jimi do myšlenkového světa. Jeho myšlenky jsou s ním stejnorodé. Mohou to být dobré, krásné myšlenky plné porozumění a lásky, nebo i zlé myšlenky, naplněné závistí, zlobou, agresivitou, nenávistí a podobně. Žel, těch zakalených, temnějších myšlenek přibývá mnohem rychleji než těch světlých, čistých. Tak se svět myšlenek stává stále tmavším, zakalenějším, špinavějším. Vyhlíží podobně jako silně zakalená, až bahnitá voda ve sklenici. Svým zakalením zamořuje celé okolí Země.

Celý tento proces má také opačný děj. Jaký je člověk ve své podstatě, takové stejnorodé myšlenky si ze světa myšlenek zpět k sobě opět přitahuje, doslova se napojuje na stejnorodé myšlenkové centrály. S myšlenkami dále pracuje ve své mysli a vytváří myšlenky nové. Mnohé z nich potom přenáší do psané či mluvené řeči a postupným narůstáním přetváří do viditelných skutků a forem. Jak je možné, že člověk myšlenky přitahuje i vysílá? Jsou to jemné energie. Všechny energie, včetně těch, které člověk vytváří v myšlenkách, ve svém chtění i cítění, jsou sice fyzickým očím neviditelné, ale jsou to energie, které se nikam neztrácejí a podléhají přírodním zákonům. Mnohé z nich se nakonec přece jen zviditelní a zhmotní, avšak to až ve vykonaných skutcích.

Lidmi vytvořené energie, stejně jako všechny ostatní energie, s nimiž pracuje fyzika i jiné vědy, proto podléhají stejným fyzikálním zákonům.

Základním zákonem je pohyb. Myšlenky jsou stále v pohybu.

Dalším zákonem je tíže, gravitace. Těžké myšlenky klesají dolů, blíže k zemi, lehké, čisté stoupají vzhůru.

Třetí zákon je stejnorodost, magnetická přitažlivost, která přitahuje k sobě myšlenky stejného druhu. Z nich se tvoří formy tohoto druhu, ba i myšlenkové centrály a celé světy, úrovně.

Čtvrtým zákonem je zákon zpětného účinku, akce – reakce, který k nám vrací stejnorodý druh myšlenek, jaký jsme vyslali ven.

Také ve sklenici vody se projeví ty samé zákony, když tuto vodu necháme pár dní odstát. Nejtěžší špína klesne na dno a postupně, co je lehčí, vytvoří až oddělené vrstvy nad sebou, a na povrchu bude voda nejčistší. Podobné je to i s myšlenkami ve světě myšlenek.

Podle povahy a čistoty myšlenek se postupně nad sebou ve vrstvách vytvářejí myšlenkové formy a z nich celé myšlenkové úrovně různého druhu, podle obsahu a síly vysílaných myšlenek. Ty nás také po smrti očekávají. Naše duše budou jimi přitahovány a budou muset jimi nutně projít. Aby tam neuvázly, před tím je může ochránit jen silná touha po Světle, která jim rovněž pomůže pokračovat na cestě do vyšších úrovní. A nebude to pro mnohé lidi věru lehké. Přitáhnou je jejich vlastní myšlenky, myšlenkové světy, které za života na Zemi vytvořili a v nichž mohou uváznout na stovky, ba tisíce let.

Ty nejtěžší myšlenky jsou nejblíže u Země. A nejlehčí jsou zcela nahoře, na povrchu myšlenkového světa.

Protože svět myšlenek je už velmi dlouho přeplněn lidskou zlobou a zkažeností, jsou i převládající děje na Zemi stejného druhu. Proto se na zemi odehrávají různé katastrofy, války a jiné negativní události a skutečnosti, a zároveň se nové a ještě hrozivější k Zemi přibližují. Takto se odehrává a formuje život na Zemi vlivem lidských myšlenek.

Proto je namístě otázka: Lze tyto události ještě nějak zvrátit, změnit? Ovlivnit? Co můžeme pro odvrácení nebo zmírnění blížících se hrozivých dějů a neštěstí udělat my, lidé?

Napravit je možné stále mnohé, a jiné alespoň zmírnit. Jak? Jednoduše tak, že se budeme snažit čistě myslet, zároveň budeme usilovat stát se lepšími lidmi, neubližovat sobě, druhým ani přírodě. Čistým myšlením pomůžeme rozpustit a prosvětlit zlé myšlenkové formy, ba celé jejich úrovně. Čím dříve a čím více lidí se přidá, tím lépe pro všechny. Času na nápravu je už velmi málo. Je to až neuvěřitelně jednoduché, ale velmi účinné. My všichni rozhodujeme o našem blížícím se osudu a životě na Zemi. Proto by měl každý začít u sebe, a to hned.

Právě z těchto velmi vážných důvodů k nám Pán naléhavě volá: „Udržujte krb svých myšlenek čistý, tak založíte mír a budete šťastni!“