Pod povrchem života

Myšlenka dokáže svojí kvalitou přímo ovlivňovat osud člověka, protože je průplavem energií tvořivé síly ducha. Myšlenky naplněné přejícností otevírají i zamčené brány na cestě životního úsilí, zatím co myšlenky sobectví zavírají i již otevřené brány. Kdo má nezatížené myšlenky a povzneseného ducha, toho nebesa ochrání, vždy všechno překoná, i kdyby „procházel temným údolím“, dočká se vytouženého štěstí.

Málo si však uvědomujeme, kde všude působí v lidském životě myšlenky obzvláště silně na formování těžkého osudu lidí i celých národů. Tento článek odkryje jedno velké pařeniště vzniku těchto myšlenkových forem. Kde toto pařeniště vzniká a čím je posilováno ve svém chaotickém bujení?

Kdo dokáže alespoň částečně vyciťovat vliv myšlenek, ihned rozezná, že jedním z nejsilnějších pařenišť vzniku obzvláště zatěžujících myšlenkových forem jsou vrcholové sportovní akce, podporované širokou veřejností. Co se při nich odehrává v myšlenkách samotných soutěžících i v myšlenkách fanoušků? Co se skrývá pod povrchem komerční „super formy“ a pod vzletnými slovy o sebepřekonávání?

Odpověď není těžké najít, když si uvědomíme, že základním rysem úsilí vrcholového sportovce, například hokejisty, který bojuje o titul mistra světa, není snaha překonat sebe a získat titul, ale bez příkras platí jediné: chce překonat soupeře. Vždyť bez toho by se k titulu nikdy nepropracoval. Všechno úsilí sportovce se zaměřuje tedy na jediné – jak najít slabinu soupeře a jak ji co možná nejrychleji využít pro svůj profit.

Položme si nyní klíčovou otázku z čistě morálního hlediska: Může být takové uvažování průplavem čistých energií, povznášejících duši, a může přinést požehnání, když radost jednoho je stavěna na slabině druhého? Když radost vítěze je podmíněna zármutkem poraženého? Vždyť již po tisíciletí je známé, že vlastní štěstí lze najít jen snahou pomáhat ke štěstí jinému člověku. Není uvedený základní rys vrcholového sportu pravým opakem tohoto základního pilíře lidské moudrosti? A to hovoříme o čestné snaze překonat soupeře, která je více než ojedinělá. Jak se do tohoto úsilí ještě přimísí snaha překonat jej za každou cenu, tedy velmi často i na úkor čestnosti, potom je uvedený děj ještě hrozivější. A nakonec, není na úsilí těžit výhody z nedostatků a chyb lidí postaven i celý princip dravého komerčního trhu, který má na svědomí tisíce lidí bez práce a domova?

Pojďme ale dále v rozvíjení této myšlenky. Kdykoliv se člověk snaží těžit vlastní radost ze slabiny a následného zármutku bližního, vysílá nesmírně útočné myšlenky, vytvářející ohyzdné energie a formy. Z takto zformované energie myšlenek vznikají doslova démonické bytosti zla, které lidé vídali v černošských kmenech a jichž se báli. Tyto bytosti, které sice mají formu, ale ne svobodnou vůli, jsou závislé na svých tvůrcích a jsou podněcovány ve své ničivé činnosti masou rozbouřených diváků k nejagresivnějším fyzickým útokům, ba i k vraždám. Hráči přitom ani nevědí, že se intenzivně spolupodílejí zodpovědností na jednání fanoušků, když produkují uvedený druh myšlenek. Mnohé myšlenky formují se následně také do jiných forem, jako jsou kopí agresivního myšlenkového působení a jiné druhy zbraní. Kdo dokáže pozorovat formy tohoto druhu a je vnímavým člověkem, musí z toho být zoufalý.

Obzvláště velký pozor je potřeba dávat na zápasy mezi kluby nebo zeměmi, u nichž z nějakého důvodu vládne tvrdá rivalita. Zde dochází k vytváření forem zatěžujících celý národ, protože zápasy jsou jen inteligentní formou vybití se nahromaděné národnostní nesnášenlivosti, která se za poslední období vytvořila, přestože na zcela jiné půdě a jiném místě. Období takových „mistrovství“ je pro planetu velkým zatížením, a snad i proto se na ně nejvíce těší hospodští kumpáni a lidé bez vyššího smyslu života.

V této souvislosti je ještě dobré připomenout, že když se vytvářejí formy národnostní nenávisti, tak téměř vždy bývá vytvářen zcela specifický druh myšlenkových forem. Jedná se o formy nabité silným citovým jádrem. Tyto formy jsou neporovnatelně silnější, než jsou povrchní myšlenky, a jsou charakteristické tím, že jejich energie nezaniká ani případným zlepšením niterného postoje svých tvůrců. Působí nezávisle na něm, ovlivňují další lidi a posilují je v jejich jednání. Jejich tvůrce je ale za jejich následné působení i po případném zlepšení svého postoje zodpovědný, protože jim dal citový náboj, a tedy i zvýšené trvání. To by měli všichni lidé vědět, protože rozpustit tyto druhy forem není jednoduché, jelikož působí nezávisle.

Podobně se děje i v případě, že člověk vytváří formy nabité silným citovým nábojem dobra. Také tyto mají svoji vlastní životnost a působí dlouhodobě, přinášejíce požehnání.

Na závěr je ještě důležité si uvědomit, že období otrokářské společnosti a feudalismu je dávno za námi. Avšak je tomu skutečně tak? Vždyť co jiného je kupování a prodávání sportovních hráčů za obrovské částky peněz, když ne moderní formou dobrovolného otrokářství? Je proto smutné, že ti úspěšní sportovci, které veřejnost nejvíce obdivuje, zaujímají ve skutečnosti tak nedůstojné postavení.

Je přirozené, že člověk cítí potřebu být vítězem a hrdinou. To není možné nikomu upírat. Až se však tato přirozená potřeba jednou podaří skutečně produchovnit a pozvedne se tak ze současné znetvořené podoby, pak lidé snad pochopí, že k tomu, aby byli skutečnými vítězi, nepotřebují překonávat soupeře, ale především sami sebe.