Pod povrchem života

O to, aby byl svět lepší a aby v něm jednotlivé národy prosperovaly, se snaží politici, ekonomové, podnikatelé i miliardy obyčejných lidí svou každodenní prací. A přece se to nedaří! Navzdory všemu úsilí se svět nestává krásnějším, lepším, harmoničtějším a radostnějším místem. Spíš opak je pravdou a všechno se ještě více zhoršuje.

Proč asi? Protože selháváme v tom nejdůležitějším, co určuje, jaký bude osud národů a světa. A naše selhávání v tom nejpodstatnějším pak přináší zákonité selhávání také ve všech ostatních oblastech. A to proto, že nám unikají ty nejpodstatnější věci, které jsou ve skutečnosti nesmírně jednoduché. Jsou tak jednoduché, že jim kvůli jejich jednoduchosti není připisována ta cena, jakou skutečně mají. Proto jsou nedoceněny a ignorovány. A proto se svět nemění k lepšímu, ale k horšímu.

Odhalme tedy nyní toto tajemství a ukažme si, na čem ve skutečnosti stojí a padá krásnější budoucnost jednotlivců i celého světa.

Nezbytný základ pro změnu k lepšímu spočívá v pochopení, že vše co existuje kolem nás, utkali bytostní tkalci osudu. Na všechny krásné, nebo ošklivé formy, na veškerý úpadek, nebo vzestup, na veškeré štěstí, nebo neštěstí používají záření, vycházející z nás lidí. Bytostní tkalci osudu totiž nemohou podle zákona Stvořitele jednat jinak, než utvářet hmotný svět podle kvality vyzařování lidských duchů. Právě prostřednictvím tohoto vyzařování se vyvíjí naše země i celý okolní vesmír.

K největším vývojovým změnám země vždy docházelo a vždy bude docházet jedině tímto způsobem. Ne prostřednictvím vědy, techniky, rozumových poznatků, nebo nějakým jiným, materiálním způsobem. Vývoj všeho určuje vždy jen záření duchovního chtění lidí, zpracovávaného bytostnými tkalci osudu do podoby vnějšího dění.

Vzestup k nádherným formám štěstí, krásy a harmonie, přinášejících požehnání, nebo úpadek ve formě ošklivosti, nízkosti a trvalé disharmonie, směřující ke zničení, to vše je jen důsledek záření lidského ducha, zpracovaného do podoby vnějších událostí prostřednictvím práce bytostných tkalců osudu.

Jakého druhu bylo záření lidských duchů, takový byl vývoj země i přírodního dění. Tímto způsobem jsme vždy měli a pořád máme v rukou vývoj a průběh mnoha událostí.

Je proto už nejvyšší čas hluboce si uvědomit tuto prostou skutečnost. Je třeba si uvědomit, že ze záření chtění jednotlivce je tkaný bytostnými nejen jeho vlastní osud, ale i osud celé země a života na ní. Třeba si konečně uvědomit, že při správném vyzařování své osobnosti se může každý člověk stát dárcem vzestupu lidstva. A jeho základní duchovní vklad, potřebný pro vzestup ke štěstí, radosti a harmonii spočívá ve vyzařování čistého, radostného druhu záření, které je člověkem vědomě udržováno.

Právě toto bylo lidmi podceňováno při všem jejich dosavadním úsilí o zlepšení světa. Neuvědomili si totiž spojení osobního vyzařování jednotlivce s vývojem celkového pozemského dění. Proto by měl člověk konečně přijmout toto poznání. Měl by si uvědomit, jaká je mu propůjčena velká moc a zároveň velká zodpovědnost za mnohé dění. A na základě toho by se měl rozhodnout spolupracovat na pozitivním vývoji světa prostřednictvím svého čistého, osobního radostného vyzařování. Měl by dbát na to, aby se jeho nitro zachvívalo v čisté, zářivé radosti z bytí, určené ke tkaní tomu odpovídajících vláken rukama bytostných tkalců osudu, tkajících osudy jednotlivců i osud celé země.

A je úplně jedno, kde se právě nacházíme. Zda ve fyzickém světě, nebo na takzvaném druhém světě. Všude by z nás měla proudit zářivá radost z bytí, jako základní stavební látka, ze které tkalci osudu, tvořící úroveň nejhrubší i jemnější hmotnosti, mohou formovat požehnání, radost, štěstí, mír, harmonii a krásu. Tímto prostřednictvím a touto prostou duchovní prací se máme stát vědomými podporovateli a spolutvůrci světlého a požehnaného budování ve stvoření.

Živost ducha a základní duchovní práce člověka spočívá v radostném přitakání životu a ve vděčnosti Stvořiteli za dar vlastního bytí. A změna světa k lepšímu spočívá ve vyzařování čisté duchovní radosti co největšího počtu lidí.

Každý člověk by měl dospět k tomu, aby v sobě zapálil plamen živého ducha, radujícího se z daru bytí ve stvoření, neboť základním a nejcennějším vkladem člověka do vláken vlastního osudu je vyzařování čisté radosti, v níž spočívá pravá pohyblivost ducha.

Prostřednictvím práce svého rozumu si lidé výrazným způsobem usnadnili pozemský život a dosáhli materiálního blahobytu. Ale právě kvůli tomu, že rozum a rozumový pohled na svět získal v našem nitru výrazné, ba až rozhodující místo, právě kvůli tomu jsme ztratili to nejzákladnější a nejpodstatnější. A to je prožívání čisté, zářivé radosti z vědomého bytí ve stvoření, plynule přecházející do vděčnosti Stvořiteli.

Žel, právě v tomto jako lidé nesmírně selháváme, protože namísto vyzařování radosti, určené pro další práci bytostných tkalců osudu, je v nás již po celá staletí až příliš mnoho neradostného, pochmurného naladění a bolesti na to, aby z toho mohli tkalci osudu tkát zdraví, krásu a štěstí pro náš svět.

Proto už nesmíme váhat ani na okamžik! Je třeba se vší silou svého chtění přerušit pochmurné, neradostné a bolestné vnitřní naladění. Je třeba začít svým radostným naladěním poskytovat tkalcům osudu radostné vyzařování ke tkaní nové budoucnosti světa, plného radosti, štěstí a blaženosti všech jeho obyvatel.

Staňme se proto konečně dárci, rozdávající své jasné, čisté, radostné duchovní záření do širého prostoru celého univerza. Toto záření, dávané s vroucí upřímností ducha, se stane materiálem, pomáhajícím utvářet náš svět tak, aby byl radostnějším, lepším a krásnějším.

Blažení ti, kdo se o to vážně snaží, protože se tímto způsobem dostávají do vědomého spojení se Světlem. Jejich vyzařování čisté radosti je ihned uchopeno rukama bytostných tkalců osudu a nasměrováno všude tam, kde může přinést posílení a zdar jednotlivcům i celému světu.

Všechno, o čem bylo v tomto článku hovořeno a na co bylo použito mnoho slov, je však ve skutečnosti tak prosté a jednoduché, že je to celé možné shrnout do jednoho jediného pojmu: RADUJME SE!