Choď na obsah Choď na menu
 


22. 5. 2023

Zásadní odhalení principu fungování věcí kolem nás

Díváme se, ale nevidíme! Nevidíme a nechceme vidět, že okolní svět a dění v něm odráží to, jací my sami vnitřně jsme. Kdybychom viděli, vnímali a nebyli slepí, mohli bychom v přírodním dění i ve společenském dění poznat sami sebe. Mohli bychom v nich spatřit svou vlastní tvář. Mohli bychom v nich poznat pravdu o vlastní osobnosti. Pravdu bez falše, sebeklamu a sebe omlouvání.

A toto poznání by nás nasměrovalo ke změně. Ke změně sebe sama k lepšímu tak, aby následná pravda o nás samotných, věrně odrážená v přírodním a společenském dění, přinesla očividnou změnu k lepšímu. Toto je jediná možná cesta ke zlepšení toho, co se kolem nás děje, protože náš vnitřní stav a vnější události jsou spojeny nádoby.

A je tomu tak proto, že lidské chtění, lidská vůle, lidské hodnoty a lidský morální i duchovní stav je jako pečetidlo, jehož obraz vtlačujeme do měkkého vosku. Ale měkký vosk těchto jemnějších skutečností rychle ztuhne, ztvrdne a zmaterializuje se. A zmaterializovaný obraz našeho vlastního vnitřního stavu na nás začne tvrdě dopadat.

Tímto způsobem, prostřednictvím svého chtění, vůle, myšlenek, hodnot, morálního i duchovního stavu, formujeme vše kolem sebe na svůj vlastní obraz. My sami jsme totiž byli stvořeni k obrazu Božímu a na základě toho máme také my lidé schopnost formovat a utvářet vše kolem sebe k svému vlastnímu obrazu. A v tomto obraze, viditelném kolem nás v přírodním a společenském dění, máme možnost poznat pravdu o sobě samých a o tom, za co ve skutečnosti stojíme.

V přírodním dění plní funkci pravdivého zrcadlení obrazu naší osobnosti přírodní bytosti. Tyto vědomé, inteligentní bytosti řídí veškeré dění v přírodě podle toho, jaký jim my k tomu dáváme podnět.

O čem z tohoto úhlu pohledu vypovídají různá přírodní neštěstí, katastrofy, anomálie a armády nejrůznějších škůdců, se kterými musí zápasit zemědělci?

Vypovídají o naší vnitřní zkaženosti, nemravnosti, nečistotě, sobectví, materiální slepotě a duchovní lhostejnosti. Protože jsme špatní, formují pro nás bytosti přírody v přírodním dění zlo. Zlo, které se nás dotýká a snaží se nás přivést k pochopení. K pochopení toho, že my sami jsme jeho příčinou. Že se musíme změnit, chceme-li, aby bytosti přírody zastavily formování neštěstí. Aby zastavily armády škůdců, a aby pro nás naopak začaly formovat požehnání.

To, co se děje v přírodě a v nadcházející očistě se teprve bude dít, bude tlakem, vyvíjeným přírodními bytostmi na změnu naší osobnosti. Tlakem na změnu v člověka srdečného, nesobeckého, laskavého a duchovního. Tlakem na změnu v člověka, který začne svým dobrým chtěním a svými pravými hodnotami měnit okolní přírodní svět ke svému vlastnímu, novému obrazu. Tak zmizí přírodní neštěstí, nejrůznější škůdci a dosavadní nepřátelské působení přírody vůči lidskému rodu se změní na přátelské a všemožně lidi podporující.

Abychom se však nepohybovali jen v teoretické rovině, ukažme si konkrétní příklad.

Ve Španělsku bylo dne 28.4.2023 naměřeno 40 stupňů Celsia. Taková vedra v tomto období je něco výjimečného, co tam ještě nebylo. Nepřirozená vedra přinášejí extrémní sucho a nedostatek vláhy, spojený s trvalým vysušováním půdy. Vedra představují zároveň enormní zátěž na lidský organismus.

Co nám bytosti přírody zprostředkovávají tímto obrazem? Co se nám snaží říci a jakým způsobem se nás snaží změnit?

Bytosti přírody nám v reálném prožívání staví před oči obraz naší vlastní duchovní vyprahlosti. Duchovní lhostejnost, duchovní prázdnota a duchovní poušť, kterou nosíme v sobě, mění v poušť zemi, ve které žijeme. Neúnosnost vnitřního stavu lidí, spočívající v jejich odtržení od duchovního rozměru bytí, činí vnější poměry, ve kterých musí lidé žít neúnosnými. Tyto souvislosti máme pochopit a změnit se. Toto se nám snaží říci bytosti přírody. Ne však slovy, ale prostřednictvím přírodního dění, které jsme nuceni prožívat, a kterému nemůžeme ujít. Můžeme jej však změnit! A to tím, že změníme sebe samé!

No a zákonitost duchovního zrcadlení platí také ve společenském dění. Také v politice. Lidé to už dávno postřehli a vyjádřili to slovy: „Každý národ mě takovou vládu, jakou si zaslouží.“

Znamená to tedy, že zbytečně nadáváme na svou vlastní vládu i na politiky, působící ve vrcholové politice, protože oni jsou pouze odrazem a obrazem nás samotných. Jsou odrazem životních hodnot a duchovní úrovně většiny obyvatelstva.

Naše vlastní, materialisticky zdegenerované hodnoty, přivádějí do vrcholové politiky a do vlády osobnosti podobných zdegenerovaných hodnot. Ty se pak snaží prosazovat ve formě zákonů a celkového nastavení fungování společnosti. To ale zpětně negativně dopadá na nás samotné, protože si to zasluhujeme kvůli své vlastní, ubohé hodnotové orientaci.

Pokud si například národ zvolí špatnou vládu a po čase začne na sobě pociťovat negativní důsledky své volby, bývá zpravidla první reakcí snaha o svržení vlády. Lidé si však neuvědomují a nechtějí uvědomit, že vláda je jen odrazem hodnotové úrovně jejich samotných a oni by měli v první řadě usilovat o svržení starého, proti národního, povrchního, konzumního, materialistického a anti duchovního člověka v sobě samých. Ve svém vlastním nitru. Neboť právě takovýto hodnotově vnitřně pomýlený člověk volí špatné vlády, a pokud se on sám vnitřně nezmění, bude je volit i nadále.

On je skutečný viník! Jeho třeba svrhnout! A to může udělat jen každý sám v sobě. Lidé však žel odmítají podobnou sebe reflexi a raději vždy hledají vinu v někom jiném. Je to totiž mnohem pohodlnější, než začít pracovat na sobě samých. Než začít měnit k lepšímu sebe sama, a tím přispět ke zlepšení společenských poměrů. Neboť jedině lid, směřující k národním hodnotám, k vlastnímu uvažování a k duchovním hodnotám bytí může právem očekávat dobrou vládu, se kterou bude spokojen.

A do třetice se princip duchovního zrcadlení projevuje i v nemocech. Každá nemoc je narušením harmonie. K jejímu narušení dochází nejprve pouze psychicky a duševně. Tak, že člověk ve svém nitru vytváří a dlouhodobě živí něco neharmonického. Pokud tak ale činí delší dobu, jeho dlouhodobé vnitřní disharmonické naladění se nakonec promítne do podoby konkrétní nemoci.

Vzájemný vztah mezi nemocemi a jejich vnitřními příčinami je znám a je každému dostupný třeba na internetu, kde stačí zadat do vyhledávače slova: „duchovní příčiny nemocí.“ Znamená to tedy, že i nemoc je odrazem a obrazem toho, jací vnitřně jsme a jakou vnitřní chybu děláme. Skutečné vyléčení je možné jen tehdy, pochopíme-li tu souvislost. Poznáme-li vnitřní příčinu naší konkrétní nemoci a snažíme se ji odstranit tím, že se v dané věci začneme vnitřně měnit k lepšímu.

To samozřejmě nevylučuje návštěvu lékaře, který nám může pomoci na fyzické bázi, ale nikdy nás nemůže plně vyléčit, pokud my sami souběžně nepracujeme na odstranění duchovní příčiny nemoci.

Nemoc je tedy opět jen zrcadlo, ve kterém máme poznat sebe sama a chyby, které děláme. Nemoc je zároveň tlakem na nezbytnou změnu osobnosti, která nám přinese uzdravení.

Boží stvoření je tak zázračně uzpůsobeno, že kdekoli se podíváme, máme před očima sami sebe. Máme vždy před očima obraz naší skutečné vnitřní osobnosti a v něm zároveň impuls, pohnutku a návod ke změně sebe sama k lepšímu. Jedná se o zázračný princip duchovního zrcadlení. Ale my i přes toto vše zůstáváme slepí. Nevidíme to a nechceme to vidět. Zavíráme oči před pravdou a nechceme se změnit.

Avšak přichází velká očista a tlak duchovního zrcadlení na lidstvo bude tak masivní, že lidé nakonec tyto souvislosti pochopí, uvědomí si je a začnou se měnit k lepšímu. Nebo si to za žádnou cenu nebudou chtít uvědomit a očistný tlak duchovního zrcadlení jejich vlastní osobnosti, v podobě mnohostranného katastrofického materiálního dění, je nakonec definitivně zlomí a zničí.