O neznalosti smyslu života a jeho katastrofálních důsledcích
Kdo hledá, najde! Zcela jistě tato slova platí právě pro ono nejosobnější zodpovězení otázek každého z nás, jestliže se vážně ptáme po smyslu našeho života. Jakkoliv mnohé ostatní otázky mohou se stát ve svém zodpovězení nedosažitelnými, v případě otázek „Kdo jsme, proč jsme a jaký smysl a cíl má naše přítomnost zde na Zemi?“ vše spočívá jen na nás samotných, zda dosáhneme jejich zodpovězení!
Ano, nikdo jiný nemůže pro tyto otázky nalézt úplnější a celistvější odpověď než člověk sám u sebe. Napnutí všech sil v tomto směru vede k duchovní zralosti každého z nás.
Ptáte se nyní, proč miliony lidí neznají smysl svého života, ptáte se, proč se potácí ze strany na stranu a v neznalosti hlubších souvislostí zraňují se a trpí nečekanými ranami a škodami, jež považují často za nespravedlivé? Ptáte se nyní, proč se to všechno děje, proč se mnohé dosavadní jistoty hroutí, proč se dění v přírodních živlech mění, aniž by kdokoliv z řad vzdělaných lidí mohl říci s jistotou, že je to pro to a pro to?
Odpověď je prostá, stejně tak, jako se v ní zachvívá současně drsná neústupnost neviditelných Zákonů Stvoření.
Tito všichni lidé buď nehledají vůbec odpovědi na otázky smyslu lidského života, a nebo odpovědi na tyto otázky sice hledají, ale hledají je nesprávně!
Ano, skutečnost je taková, že jestliže tedy dnešní lidstvo všeobecně nezná pravý smysl lidského života, pak to však v žádném případě neznamená, že tato odpověď neexistuje!
Naopak, vše to dokazuje jen povrchnost, vlažnost, anebo dokonce i úplné odmítání poctivého přístupu ke hledání odpovědí na tyto, ve skutečnosti nejdůležitější, ba přímo prvořadé otázky v životě každého člověka.
A když pak do lidského života nečekaně udeří zcela výjimečné události, kupříkladu od přírodních živlů v podobě záplav či povodní, vichřicí, bouří nebo sucha a neúrody, tu pak v prožívání skutečné bolesti ptá se člověk: „Proč?! Proč zrovna já nebo moji blízcí, které tolik miluji?! Proč se to vše stalo?“
Odpověď je přitom zcela prostá, neboť tkví ve velikém působení Zákonů Stvoření, které ve své jednoduchosti dávají odpovědi na veškeré dění okolo člověka.
Proč se tito lidé neptali a stále ještě i dnes neptají po působení těchto velikých a moudrých, Pravěčných Zákonů, které jako výchozí základ byly na úplném počátku vloženy Stvořitelem do díla Stvoření?
Proč se lidé neptají takto: „Jaký smysl to vše má a jak já v tom mám stát, abych nalezl štěstí a harmonii?“
Největší část nás lidí jde životem zahleděna jen do světa své krátké existence zde na Zemi. Okouzleni možnostmi této hmoty, uchváceni pocity z jejího rozmanitého používání, dospěli jsme k tomu, že Země je středobodem všeho nejdůležitějšího v našem bytí.
Podřídili jsme životu na Zemi vše! Obětovali jsme svoji čest, svoji hodnotu, svoji vznešenost, obětovali jsme pravdu pro krátkodobý zisk ze lži, obětovali jsme čistotu citu pro zdánlivě výnosný kalkul rozumu, obětovali jsme své duchovní srdce za hmotu!
A nyní se divíme, když se celé dílo Stvoření proti nám vzpírá!
Nehledali jsme nikdy opravdově, vážně a poctivě Pravdu o svém životě, a nyní se divíme, že neznáme tolik odpovědí! Omluvy neobstojí!
Protože stále a vždy bude platit pro nalezení odpovědí na skutečný a vznešený smysl lidského života, že k tomu všemu je potřebné přidat ještě toto:
Vše to, co prožíváme v nynějších nečekaných změnách v lidské společnosti i v převratných změnách životů jednotlivců, je jen začátek!
Jsou to jen první viditelně zesílené impulsy díla Stvoření, které tak chce pozemského člověka přivést k poznání, kde všude a v čem stojí nyní ještě nesprávně!
Žel, je toho velmi mnoho, v čem stojíme nesprávně, pohlédneme-li na současný aktuální duchovní stav lidstva na Zemi.
Mnohé prudké a zcela nečekané údery, které jsou předchystány v přírodních živlech i v záření hvězd, s největší pravděpodobností již brzy dorazí do hmotnosti, sem na Zemi!
Mnohé by přitom šlo ještě změnit k lepšímu průběhu.
Museli bychom se však v mnoha směrech nejprve změnit k lepšímu my sami!
