Pod povrchem života

Tím, jak dlouhodobě není nacházeno všeobecně smysluplné východisko pro život lidí na Zemi, tím se stále více rozšiřuje nihilismus – stav vnitřního vykořenění – který je výsledkem nenaplněnosti, která se z přirozené podstaty dostavuje u lidského ducha, jestliže tento nemá naději, výhled do dalších etap svého bytí.

Kde není smysluplnost dalšího vývoje k lepšímu stupni společenského života, tam chybí lidskému duchu východisko naděje, a spolu s tímto východiskem a nadějí i vůle k osobní i celospolečenské tvůrčí výstavbě.

Kde chybí dlouhodobá vize ušlechtilé výstavby, tam musí být náhradou předkládány osvědčené „chléb a hry“.

Pokud pak selže tato osvědčená varianta, pak musí se sáhnout po vyšším stupni náhrady za smysluplnou výstavbu - „vytvoření neviditelného nepřítele“! Ve spojení s „chlebem a hrami“ je „vytváření umělého nepřítele“ již určitou dobu částečně účinnou náhražkou, kterou přijímají více než dvě třetiny lidstva.

Avšak současný stav vnitřního rozkladu se posouvá stále dál s tím, jak stále intenzivněji se užívá oněch zmíněných náhražek smysluplnosti života člověka na Zemi.

Byť snaží se média sebevíce masírovat obyvatelstvo zprávami, které se střídají ve vyzkoušeném rytmu: chléb a hry + neviditelný nepřítel poklidného života, tu výsledkem, jenž je však všemi, kdo vládnou, vždy nechtěným, je jen stále rostoucí neklid u některých lidí, vyvolaný tušenou obavou, že spolu s povrchním, konzumním životem protéká jim bez využití skrze ruce něco drahocenného, něco, co je ve skutečnosti pravým smyslem toho, proč jsme zde na Zemi.

Pro podporu pravého pochopení chybí zde však celospolečensky zřetelný, viditelný směr, vedoucí k cíli. Tisíce esoterických učitelů a náboženských zvěstovatelů ve své snaze o sebeuplatnění tříští tolik potřebný jasný obraz celistvosti opravdového vědění, jež přináší odpovědi na otázku:

Odkud a kam má směřovat pravá cesta člověka?

Mnozí se domnívají, že stovky nauk a směrů, které jsou s každým dalším dnem nově nabízeny, mají být tím, co přinese ve své pluralitě zlepšení a konečné nalezení pevného východiska.

Avšak navzdory těmto snahám zmiňovaný nihilismus a frustrace narůstají u stále většího počtu lidí.

Zdá se tedy, že na samém svém domnělém vrcholu znalostí o Zemi, vesmíru a hmotě ocitá se lidstvo kupodivu více a více v pasti bludného kruhu, z něhož mu není možné vystoupit stranou, aniž by to nepřineslo jen ještě větší bolesti a zranění.

Kudy vede cesta? Kam se máme nyní nasměrovat se svými silami? Kdy přijde konečně ona rozhodná a neměnná Pravda o všem, která bude zřetelná a jasná pro všechny?

Proč, pokud existuje Bůh, nezjeví jasně své plány k lepšímu, které má ve své Všemoudrosti předchystány?

Tak volají všichni, kteří už nedokážou unést tlak ve svém nitru, jenž volá v nich po změně!

Jen málokdo z těchto lidí si však uvědomuje, že spolu se svými otázkami klade si současně ihned podvědomě požadavky, jaká by měla být ona Pravda, jaké by také měly být účinné změny ke zlepšení společenského života, přivedené k životu Všemoudrým Stvořitelem. Jen málokdo si je vědom toho, že si klade ve svém chtění vědět vše lépe již dopředu tisíce velkých i malých podmínek, které musí být pro něho nejprve splněny, aby pak on s takovou Pravdou souhlasil a podporoval ji.

Chtění vědět vše nejlépe staví se nyní u devadesáti procent všech lidí jako překážka opravdovému hledání Pravdy.

Jaký je tedy stávající stav lidstva na Zemi?

Nihilismus rozkládá v postrádání smysluplných cílů všechny naše ještě zůstávající síly ke společné výstavbě.
Konzumní - tržní systém, postavený na co nejtvrdší spotřebě všeho, snaží se otupět veškeré vnitřní - citové potřeby miliard lidí.
Zmatek mezi světovými náboženstvími, církvemi a ostatními duchovními cestami ubírá všechny síly těm, kteří se snaží nalézt Pravdu, neboť každý ze směrů anoncuje, že právě on je reprezentantem skutečné Pravdy.
Chtění vědět vše lépe se staví mezi porozumění lidí, když se mají dohodnout na čemkoliv vážném a zodpovědném. Nejviditelnějšími nositeli tohoto stigmatu jsou politické strany, filosofické směry a vědecké společnosti.
Otupělost, která omezuje jemnější vnímání 9/10 lidstva, potlačuje vědomí zodpovědnosti také i za naše myšlení a cítění. Jediné, co je považováno za účinkující a ovlivňující náš svět, je vnější dokazatelné hrubohmotné jednání. Nikdo nehledá spojitosti mezi vnější stavbou světa a našimi myšlenkami a cítěním.
Myšlenkový svět, jenž obklopuje svojí energií celou Zemi, je převážně ovlivňován těmi formami, které stojí proti Božím přikázáním i proti všem slovům mnohých proroků a zvěstovatelů, vyslaných na Zemi Stvořitelem.
Vnější přetvářka je součástí každodennosti  miliard lidí. Výsledkem toho je vnitřní rozervanost, neklid, psychické problémy, tělesné nemoci.
Svět přírodních sil stal se pro lidstvo něčím vedlejším, protože na rozdíl od dřívějších generací jej nevnímáme a ve své naivnosti se mu posmíváme.
Rodiče nepředávají dětem moudrost o poznání pravého smyslu života, nýbrž předávají jen zkušenosti toho druhu, jak si počínat, aby dítě prožilo pokud možno ekonomicky úspěšný život. Ostatní hodnoty jsou považovány za více méně zbytečné.
Tisíce lidí, kteří denně na celém světě umírají – odchází z této Země jako duchovní trosky neschopné dalšího života v úrovních nad hmotou. Duchovní pomocníci v těchto jemnějších světech zůstávají stát v nepochopení a zklamání nad stavem těchto lidí, kteří se zamotávají jen do nečistých a negativních vláken, vytvořených temnem v této části Stvoření.
Takový je duchovní stav na Zemi!

To vše je však stále ještě možné změnit.

Je jen na každém z nás, nakolik se tento stav změní k lepšímu. Ve svém životě má tuto změnu v neopakovatelnosti své živoucí duchovní osobnosti v rukou každý jednotlivý člověk.

Učiníme to? Dokážeme to? Dokážeme vykročit s novou odvahou začít znovu a lépe?

Síla podílu každého člověka na zlepšení duchovního stavu Země spočívá v čistotě a upřímném svědomí, s nímž se chce stát duchovní bytostí, která posiluje a pomáhá slabším v jejich hledání pravého smyslu života.

Jedině tak se může také člověk stát plně zralou duchovní osobností, která po odchodu z této Země bude moci vystoupit do výšin Světla, do svého skutečného domova, věčného, trvalého Ráje.