Pod povrchem života

Celý dnešní svět se potácí v bolesti z toho, že ženy opustily své vznešené poslání být nositelkami duševní čistoty a ctností. Žena, tak velmi ušlechtilá bytost, která má ve své schopnosti předávat tolik světlého požehnání, jak to muži nikdy nemůže být možné.

Obdarovaná něžnou citovostí, smí se mnohem intenzivněji spojovat s proudy světlých sil z duchovních výšin a předávat je v přirozenosti svého života úrovním, v nichž žije. A protože tyto světlé síly působí na své okolí vždy harmonicky, životadárně, posilujíce a pomáhajíce, přinášejí jejich soustředěné paprsky ozdravění, harmonii a povzbuzení, kamkoliv jen dopadnou. Je nesporným zákonem, že zušlechtění a čistota ženství národa přinese také zcela jistě povznesení a blaho národu. Žena je v tomto směru silnější než muž, neboť on v sobě nenese takto zjemnělou schopnost. Avšak každá žena ji má. Jaká zodpovědnost však na ni také padá, pokud zneužívá tohoto svého duševního daru pro nízké cíle! Jaká zodpovědnost ji také musí zatížit, pokud nechce naslouchat skrze svůj cit!

Nemyslí-li žena na sebe, utiší-li se ve svém nitru a hledá-li odpověď v citu na svou niternou otázku, co činit, čím nejvíce může za sebe přispěti, aby byla nastolena harmonie a směr jejího pohledu a úsilí ozářilo vznešené světlo, potom určitě bude nalézat. Potom i ve svém viditelném úsilí jistě nastoupí tuto cestu, neboť ji bude poznávat jako jedině správnou a nejsprávnější. A nemusí se bát, že její snaha, jež se dnes často může jevit jako snaha jít téměř sama proti davu, zůstane marným úsilím a stálým odříkáním bez výsledků. Naplní ji radost, netušené štěstí a hřejivý, horoucí pocit u srdce z toho, že smí být užitečná. Pocítí také lehký, povznášející pocit, jaký by jí žádný jiný prožitek nepřinesl. A neustane již více ve svém tichém hledání láskyplných, čistých cest. Ba bude je nalézat stále jasnější, zářivější a požehnanější. A tak nalezne vůbec smysl svého vlastního bytí, jenž ji bude vysoko povznášet a činit opravdu šťastnou. A proto klidně vzdá se všeho, co ji v jejím bytí ještě tíží a co její pozornost odvádí od Světla.

Stane se jasným, světlým plamenem, jenž trvale touží ozařovat své okolí a dodávat mu jasných barev, aby druzí mohli jím snáze procházet a rovněž nalézat cestu.

Dnešní svět je však tolik ochuzen o toto požehnání pravých ctností. Ženy je opustily a raději se chtějí nepochopitelně vyrovnat mužům v jejich působení. Opustily své něžné mravy, mnohdy raději dokazují, že zvládnou mužské obory činností stejně jako muži. Vzdají se i mateřské povinnosti a dají přednost kariéře, ponechajíce muže doma, aby se on staral o jejich děti, nevědouce a ani nepřemýšlejíce nad tím, jaké škody z toho mohou vzejít i pro jejich dítě samotné, jež takto nemůže přijímat jejich harmonické záchvěvy pro svůj zdravý vývoj. Jaký nepochopitelný pád ženy!

Již jen odívání žen svědčí o jejich nitrech a duševních cílech! Není o tom třeba více psát ani hovořit, neboť každý, kdo je poctivý, to jasně cítí!

Chce-li se tedy žena z tohoto dnešního zmatku v poznání vydat na cestu ctnosti, nemá jednat zbrkle a bezmyšlenkovitě, přestože jí bude zřejmé, kolik se této cestě za svůj život viditelně odchýlila. Ale v tichém hledání světlých, pravých cest a následným viditelným úsilím o jejich naplňování půjde jistě za svým vytyčeným ušlechtilým cílem, nenechá se zdržovat a nebude ani podporovat u jiných jejich bludné cesty. Stane se pramenem, jenž vyvěrá z hluboké duševní čistoty, lásky a pravdy, a jenž vše jimi laskavě omývá.

Blaze ženám, které ještě naleznou ve ctnosti a čisté ušlechtilosti své štěstí, a blaze národu, který chrání ve svém středu takové ženy. Jeho další neodvratnou cestou bude cesta vzestupu, cesta ušlechtilé nádhery v umění i životě. Bude to cesta harmonie a míru, štěstí a radosti všech lidí.