Úvaha o nebezpečí ženského půvabu
Krása představuje moc, protože je to něco, co velmi silně působí na jiné. Krásu, a tedy moc, je však možné využít na něco pozitivního, nebo zneužít na něco negativní. Co však kdo seje, to nakonec sklidí, co ve vztahu k negativnímu zneužití krásy kvůli osobnímu prospěchu, penězům, nebo nějakým jiným výhodám znamená, že tato negativita se nakonec vrátí zpět ke svému původci a negativně ho zasáhne.
Ženy mají být půvabné a krásné. Jejich půvab a krása mají vzbuzovat v mužích obdiv. Ale pozor! Existují dva druhy obdivu, odpovídající dvěma druhům krásy. Buď obdiv čistý a povznášející, vzbuzující úctu a ušlechtilost, nebo obdiv s podtónem nečistoty, chlípnosti a smyslnosti. Každý z nich odpovídá přesně takovému druhu krásy, jaký žena svým zjevem vyvolává. A teď otázka: Jaký druh obdivu vyvolává krása současné ženy?
Ten čistý, vznešený, ušlechtilý a povznášející, nebo naopak, ten nečistý, nízký, pudový a poznamenán smyslností? Opravdu nemusíme být příliš vnímavými na to, abychom si na tuto otázku dali až příliš jednoznačnou odpověď.
Žena měla být a má být krásnou nejprve vnitřně. Její vnitřní, citový a myšlenkový život má být naplněn především čistou snahou o vznešenou ušlechtilost. Čistý vnitřní život je totiž tou půdou, z níž má vyrůstat pravá krása ženy. A pokud je žena vnitřně krásná, musí se to nakonec projevit také navenek. A to zcela přirozeným způsobem, bez přehnané potřeby využívání jakýchkoliv dodatečných zkrášlujících prostředků.
Žel, mnohé ženy nešly touto správnou a zdravou cestou. Nesoustředily se především na budování krásy svého nitra, na čistotu a ušlechtilost svého myšlení a cítění, které měly nasměrovat k těm nejvyšším a nejvznešenějším ideálům. Takové něco bylo většinou žen považováno za zbytečné plýtvání času. Zavrhly cestu rozvíjení přirozené krásy, vyrůstající zevnitř navenek a zaměřily se pouze na rozvoj své vnější krásy, a to bez téměř jakéhokoli důrazu na své vlastní nitro.
A tak namísto cesty vzhůru byla zvolena cesta dolů. A přestože jsou mnohé ženy dneška někdy opravdu velmi krásné, jejich krása je prázdnou a povrchní. Nemá totiž oporu v osobní vnitřní kráse, oporu ve vnitřní čistotě a ušlechtilosti, a proto je vše jen povrchnost a vnější pozlátko. Proto se to zvrhlo pouze na prázdnou vnější marnivost, vyzývavost a zdůrazňování tělesnosti.
Zvrhlo se to na zdůrazňování tělesné krásy a smyslnosti, která v mužské části populace musí samozřejmě vzbuzovat pouze smyslnost a nečisté choutky. Neboť stejné může vyvolávat a přitahovat pouze stejné! Povrchní, prázdná, vnější, smyslná a nečistá krása ženy proto přitahuje a vyvolává mužský obdiv zakalený nečistotou, chlípnosti a exponovanou tělesností.
Dnešní žena chce být "sexy". Tím je řečeno vše! To je hodnota, kterou se v současnosti měří a posuzuje krása ženy.
Mnohé dívky a ženy nevnímají, že za takového stavu je každý obdivný pohled muže jejich poskvrněním. Jejich marnivá, povrchní touha líbit se a upoutávat na sebe pozornost má pro ně větší cenu, než jejich vlastní, lidská důstojnost. Takovým způsobem však dochází k redukci žen pouze na jakýsi estetický objekt, ve kterém muži vidí pouze jejich tělo.
Ženy dneška jsou ponižovány současnou módou, ale ony to nepoznávají. Nepoznávají a neuvědomují si své ponižující postavení domnívajíce se, že to tak musí být a že právě takto je to správně. Velká čest všem výjimkám!
Budoucnost však patří ženě přirozeně půvabné a přirozeně krásné. Ženě půvabné a krásné především vnitřně. Ženě, jejíž vnější krása i způsob jejího odívání vyrůstají z vnitřních hodnot a vnitřní ušlechtilosti. Bude to ženská krása úplně jiného druhu, než je dnes. Krása povznášející a vybízející k ušlechtilosti. Krása, která zvedá a ne zatlačuje do špíny!
V budoucnosti, pod zvýšeným tlakem Světla, přežije pouze pravá žena! Svůj budoucí osud si totiž každá jednotlivá žena zformuje prostřednictvím vlastního druhu krásy. Její osobní postoj a osobní přístup ke kráse svého zevnějšku ji buď vysoko povznese, nebo ji naopak zatlačí hluboko bahna, ze kterého se již nebude schopná vyprostit.
Ještě je čas toto všechno si uvědomit a vykročit správnou cestou. Zbývající čas třeba proto intenzivně využít k dosažení odpovídající míry vnitřní krásy, aby se nakonec nestalo, že už bude navždy pozdě.
