Pod povrchem života

Celý svět se nachází v rozpoložení vnitřní nejistoty a napětí. Vlivy denních událostí jsou příliš velké na to, aby lidský duch zůstával klidným v důvěře, že dnešní svět lidí na Zemi je krásné a klidné místo, určené k radostnému užívání si. Ze všech stran valí se s každým dnem zprávy, které znovu a znovu otřásají myšlením všech lidí. Nebezpečí ztráty všech dosavadních jistot narůstá jako obludný démonický mrak, jenž hrozí pohltit celý svět.

Ze všech stran okolo člověka zaznívá stále hlasitější volání. Ona po tisíciletí ohlašovaná změna je zde!

A jako tichá ozvěna za velikým, stále hlasitějším ohlašováním vesmíru a přírody jde volání duchovních pomocníků, jež se sklánějí k Zemi ze světlých výšin. Tito pomocníci volají: „Člověče, změň se i ty, abys obstál v novém životě na Zemi, který přijde po velikém přelomu časů! Změň se, člověče, ve svém jednání tak, abys byl více duchovním, čistým a spravedlivým v jednání s druhými lidmi. Jedině ten, kdo nashromáždí poklady duchovního druhu, bude moci vstoupit do onoho nového, které se nyní blíží k Zemi a je ohlašováno hlasitým zněním trub, jež drží v rukou bytostní služebníci.“

Ano, takové je volání, které stále častěji doléhá k lidským duchům v pozemských tělech. Ve chvílích odpočinku, ve chvílích spánku, ale také nečekaně i v těch nejvypjatějších chvílích každodenního jednání zazní tu i tam v nitru každého z nás ono tiché volání. Jako jemný závan něčeho dávného z dětství, jako připomínka tiché radosti a blaženého štěstí, prochází okolo nás stále častěji poslové ducha, služebníci Světla, kteří vzali si za úkol onu nesmírně těžkou a v milionech případů také i dopředu pravděpodobně prohranou službu – službu probouzet lidského ducha zde na Zemi.

V povrchnosti, s níž vnímáme svět a s níž se mnozí snaží projít životem, necháváme příliš snadno stranou od sebe toto tiché volání těch, kteří se nám snaží pomoci v čase, jenž je ohlašovaným jako čas nových přeměn v životě lidstva na Zemi.

Ve svém přepjatém myšlenkovém naladění jen málokdy slyšíme tiché volání, pokud jsme však ještě vůbec schopni je slyšet. A jestliže se snad čas od času v nás ozve něco dětsky prostého a čistého, tu pak snažíme se to povětšinou horečně překrýt ještě více zesíleným sledováním a kritizováním těžkostí a starostí, které na nás doléhají jako předzvěsti velkých a dramatických změn. Blaze těm, kteří jsou schopni se zastavit a naslouchat.

Vesmírem zní volání: „Kdo si však bude chtít nyní podržet příliš úzkostlivě vše vnější, ten se vystavuje riziku, že bude mu nakonec vzato vše vnitřní - duchovní!

Kdo bude chtít čelit blížícím se možným krizím a těžkostem s přecitlivělým ohledem na sebe, ten nakonec přijde o sebe samého.

Budou dva vedle sebe. Jednomu bude všechno vzato a druhý bude v nějakém směru nečekaně obdarovaným. Vše bude se ale řídit jen podle Velikého, Pravěčného Zákona, podle toho, kdo a jak je spravedlivým, čistým a soucítění schopným vůči druhým lidem.

Vše bude změřeno a zváženo až do posledního haléře, nic nebude opomenuto! Boží Zákony pracují tiše a téměř nepostřehnutelně lidským očím a lidskému myšlení! Pracují však s nepochopitelnou jistotou a přesností v celém bytí každého člověka.“

Takováto veliká a vznešená volání zní okolo nás v noci i ve dne.

Slyší je však jen ti, kteří je chtějí slyšet, kteří jsou v nitru otevřenými pro přijetí moudrostí, které jsou darovány lidskému duchu ještě nyní, těsně před zesílením všech bytostnými silami předchystaných událostí.

Slyší je ti, kdo jsou schopni naslouchat svým duchem.

Čistým a přirozeným má být pozemský člověk v nitru i navenek. Má být opravdovým člověkem s otevřeným srdcem a spravedlivým myšlením.

Má se učit souznít se světem přírody a hledat v něm poklady, které skrývá ve znalosti trvalé obnovitelnosti a harmonie.

Člověk má se stát živým a pohyblivým v myšlenkách na pomáhání druhým tím, že nejprve změní sebe sama v radostnou a čistou osobnost.

Tím bude dávat druhým lidem trvalé hodnoty svého ducha. Bude dávat svoji vznešenost a ušlechtilost.

Takové proudy vznášejí se nyní nad lidstvem, volajíce k nám lidem žijícím zde na Zemi.

A jak si stojíme my?

Hledáme alespoň jednou denně cestu ke spojení s těmito světlými duchovními pomocníky?

Duchovní stav Země je, žel, stále příliš nakloněný k nečistému, účelnému a sebe prospěšnému způsobu myšlení a jednání většiny lidstva.

To je ale velmi smutné výchozí postavení, s jakým se posouváme každým dnem směrem k blížícím se velikým událostem.

Bude to pro nás těžké, nesmírně těžké! Pokud se přece jenom ještě nevzchopíme ke změně k lepšímu.