Pod povrchem života

Každý, kdo má oči otevřené, může to vidět, každý, kdo chce naslouchat, může to slyšet! Stačí jen vyjít do přírody, pozorovat a naslouchat. Vše živé, opravdu živé v přírodě, tedy každý i ten nejmenší tvor, souznící s rytmem přírody, již dobře ví o tom, co se nyní blíží k Zemi. Záření nebývale vysokého praduchovního druhu, které přinese nečekané změny ve všem, co je možné doposud nazývat pozemským světem lidského ducha - světem nás, lidí.

Mezidobí velikých událostí v přírodním dění se bude stále zkracovat, až se nakonec spojí v jeden celistvý sled nečekaných přírodních změn - které my lidé nazýváme menšími či většími přírodními katastrofami. Údery ze strany přírodních sil budou přicházet ze všech stran! Všechny bytosti a síly pracující na zmíněném přírodním dění jsou stále více posilovány přílivem stále se zesilujících proudů záření z vesmíru.

To se k Zemi blíží Hlas Boží! Hlas dokonalé Spravedlnosti, která nyní bude po člověku žádat vyúčtování za nakládání s životem na této Zemi. Vyúčtování za falešné používání vlastní svobodné vůle člověka, vyúčtování za to, že největší část lidstva používá tento dar - možnost svobodné vůle v rozhodování - k nízkým, škodícím cílům, které přinášejí utrpení spolubližním i všem tvorům v přírodním světě.

Za svou svobodou vůli nese člověk jako duchovní bytost ve Stvoření také přirozenou, od sebe neoddělitelnou zodpovědnost! To je také to, co doposud lidem chybí k plnému poznání a prožití místa, na které ve skutečnosti správně náleží! Člověk měl být a také v budoucnu již bude zde na Zemi vědomě zodpovědným hostem, respektujícím pravidla hostitele.

Ve svém prožívání svobodné vůle v rozhodování a usilování za životními cíly dokazuje ještě dnes největší část lidstva, jak zoufale nepochopila to, jaký skutečný dar v sobě každý člověk nosí - lidsky duchovní jádro, jemuž je zaslíbena možnost věčného trvání v zahradách Světla, v duchovních úrovních Stvoření, do nichž smí vstoupit, jestliže dosáhne k tomu potřebné zralosti a čistoty.

O tom všem však dnes na Zemi něco tuší jen žalostné množství lidí. A tito, kteří alespoň něco tuší, jsou navíc ještě obetkáni tisícerými fantaziemi, které je nemohou pozvednout ke Světlu více než do úrovní vlastních představ v myšlenkových proudech. Lidé, kteří se zaobírají esoterikou, mimozemskými civilizacemi, naukami hovořícími o božství v člověku, tito lidé se ve skutečnosti řadí také po bok všech těch, kteří nepochopili skutečnou čistou nádheru, jež je přitom obsažena i v jejich vlastním nitru - oni stále ještě nepochopili podstatu svého duchovního původu. Schopnosti lidského ducha jsou přitom nesmírně velké a z pohledu svých účinků jeví se pro největší část dnešních lidí jako schopnosti neuvěřitelné.

Jednou z těchto schopností je také dovednost vnímání a naslouchání zachvívání rytmů v přírodním světě, ve světě přírodních bytostí. Žel, lidé tyto schopnosti v sobě již docela zasypali ve svém úsilí o vnější vnímání světa svým rozumovým myšlením.

Tak se také stává, že miliony lidí necítí, nevidí, neslyší všechna upozornění, která přichází ze strany duchovních pomocníků a přírodních sil před jakoukoliv přírodní událostí.

Neštěstí, které pak vzniká pro desetitisíce či miliony postižených, nahlíží se pak lidmi obecně jako nespravedlivé dění, jako projev krutosti Stvořitele, který údajně trestá nevinné.

To vše je výmysl lidského mozku, který jen chce omlouvat svoje vlastní provinění - zanedbávání naslouchání hlasům, ale i viditelným náznakům, přicházejícím ze strany přírodních sil před každým děním, před každou událostí. Výsledkem pak nemůže být nic jiného než katastrofa, přinášející utrpení tisícům. Pochybení je tak jen a jen na straně lidí, neboť oni, jen oni sami, rouhavě nepoužívají schopnosti svého ducha, které přitom nosí v sobě každý člověk. Stačí jen naslouchat v sobě, aby nám neuniklo nic zásadního, co se připravuje. Žel, ale to jde v ohlušení lehkomyslné zábavy zachytit jen těžko, ba pro většinu je to tak v jejich náhledu na vnější svět téměř nemožným.

Pro přírodní síly je však něco takového nepochopitelným, ony přece vždy dostatečně volají ke všem lidem, kteří si ve svých osudových vláknech zaslouží záchranu, aby se také zachránili. Až velmi často je však neslyší nikdo z lidí. Jestliže pak přijdou události, které z hlediska velikého dění ve vesmíru přijít musí, které jsou neodložitelné, tu pak je výsledkem hrozné utrpení tisíců - které je však možné nazvat zbytečným.

Není také pravdou, že lidé nebyli na stávající události upozorňováni na jiné úrovni než ze strany přírodních sil.

V láskyplné moudrosti Stvořitele byly vyslány k Zemi stovky proroků, kteří lidstvo před nastávajícím děním varovali. Také i samotný Syn Boží Ježíš o době soudu vícekráte hovořil v promluvách k naslouchajícím.

Lidstvo tedy není zdaleka tak ponecháno bezradnosti vůči všemu, jak by si to mnozí rádi přáli proto, aby mohli vůči Tvůrci pozvedat své výčitky s tím, že On je nespravedlivým.

A vskutku to také tak mnozí v diskuzích po každé další katastrofě činí! Že se rouhají, a že také jen dokazují svoji vlastní povrchnost, hraničící se stádovitostí těch nejhloupějších tvorů, to si zřejmě neuvědomují. Ve svých soudech jsou podrážděnými a rozezlenými, neboť dění, které stále viditelněji přichází, je ruší v jejich životních plánech, v jejich představách, které však nejsou ničím jiným než odmítáním osobní zodpovědnosti za Pánem darovanou možnost vlastního rozhodování člověka v činech a myšlenkách.

Pro takové lidi však přibližující se období velkých změn již brzy přinese jen nové a nové prožití toho, že to jsou oni, kdo se mýlí.

Žel, těchto je dnes na Zemi zdrcující většina. Duchovní stav Země je na bodě nejvyššího úpadku, jaký je jen možné v historii této Země zachytit.

Vše, co kdy bude přicházet, přinese z počátku jen neúprosný tlak na většinu lidí. Přitom ke změně k lepšímu by stačilo to nejmenší - pochopení pravého smyslu života člověka na Zemi - pravého smyslu, jenž se úzce váže k duchovní podstatě každého z nás.

Schopnost čisté radosti, ochoty a úcty ke druhým lidem i ke všem tvorům v přírodě je tou nejzákladnější podstatou lidského ducha!