Pod povrchem života

To, jak se lidstvo posouvá na duchovní rovině stále níže, potvrzuje velmi zřetelně narůstající počet jevů, které se stávají součástí každodennosti života naší společnosti. Jedním z nejzřetelnějších jevů, a tím také i nejsnáze pozorovatelných pro každého, jsou narůstající změny v přírodním světě. Mnohé z projevů těchto změn v přírodním světě staly se již téměř samozřejmou součástí denních zpráv.

Žel, to je však možná to nejhorší, co se mohlo stát, protože tím, jak se tyto přírodní události (oteplování klimatu, bouře, záplavy, sucha, požáry, zemětřesení, vymírání zvířecích i rostlinných druhů) dostávají do každodenního vědomí člověka, společně s dalším počtem tisíců zcela zbytečných, podružných či dokonce lživých, úmyslně klamavých zpráv, reaguje většina z obyvatel Země na tyto zprávy o dění v přírodě se stále větší vlažností a lhostejností.

Varující signály, které zcela zřetelně k člověku vysílají bytostné síly, pracující v přírodním světě, staly se již nevzrušující součástí našeho vědomí.

Záplavy? Požáry? Tornáda? Hurikány? Větrné smrště? Přívalové lijáky? Tsunami?

„A co s tím máme dělat?“ ptají se mnozí lidé s vědomím toho, že pokud škody či počty mrtvých a zraněných rekordně nepřevyšují všechny dosavadní záznamy, pak se vlastně nic neděje!

„A kdyby se dělo, tak by přece o tom někdo více hovořil, více by se o tom psalo,“ povzdechne si mnohý člověk, zavalený svými vlastními, každodenními starostmi a radostmi. Co naplat, že se o tom ve skutečnosti již přece píše a hovoří.

„Tyto události byly vždy, jen se o nich tolik nepsalo a nevědělo se o nich,“ zní argumenty početného zástupu, který se považuje za zástup velmi chytrý právě v tom, jaký silný argument postavil přece jen čas od času zneklidňujícím zprávám.

Co naplat, že všechna pozorování v oborech zkoumajících klima, měřících ozon, sledujících flóru a faunu na planetě Zemi, volají varovně ve svých zprávách, že to, co se dnes děje v jejich oborech, je výjimečného druhu, vymyká se všem historickým pozorováním, a tudíž se nikdy v takovéto podobě přírodní svět za celá poslední desetiletí nenacházel!

A argumenty mnoha lidí?

Téměř zmizelo Aralské moře? To víte, to je Rusko - to způsobil komunismus!

Ztrácí se voda ve velkých afrických jezerech? To víte, Afrika!

Mizí nenávratně tisíce léčivých rostlin, vykácených pralesů? To víte, kapitalisté!

Mizí ryby ze všech světových moří? To víte, konzumní společnost!

Dalo by se zde pokračovat tisícerem podobných otázek a zcela jistě bychom dostali tisíce výmluvných, lhostejných a žel, i velmi hloupých odpovědí.

Koneckonců, vždyť si to může zkusit každý ze čtenářů sám. Jděte jen mezi lidi a ptejte se na uvedené nebo podobné otázky, odpovědi budou takového povrchního, hloupého druhu, že s tím velmi brzy přestanete.

Co však z toho všeho plyne pro budoucnost lidské společnosti na Zemi?

Stupňující se tlak bytostných a duchovních sil, a to jak na rovině celosvětové, tak i rovině zcela osobní v případě každého z lidí, tento stupňující se tlak povede buď k duchovnímu, citovému probuzení člověka, a tím i k jeho zaujmutí vědomé zodpovědnosti vůči všemu, co na Zemi vytváří, anebo povede druhým směrem - ke zničení veškeré lhostejnosti, povrchnosti, a to cestami zcela přirozeného vývoje, jenž se stále zřetelněji odehrává právě pod účinkem zvyšujícího se proudění vysokého praduchovního záření ve vesmíru.

Přítomnost tohoto záření nyní vyvolá zcela nečekaně události, které buď povedou člověka ještě na poslední chvíli k duchovnímu obrození, anebo jej ze Země zcela vytěsní. Země byla v moudrosti Tvůrce předchystána bytostnými silami v přírodě na zcela specifický stupeň působení člověka, a to na pomyslné stupnici od nejsvětlejšího jednání až po určitý stupeň jednání temného.

Povrchnost, lhostejnost, sebestřednost, osobní prospěch na úkor druhých, to vše jsou druhy jednání, které je možné označit na zmíněné stupnici, nastavené bytostnými silami, za temné, destruktivní, nikoliv světlé, přinášející požehnání! Již před desetiletími byla spuštěna právě bytostnými silami v přírodě krizová obnovující varianta, vedoucí k zachování Země a života na ní.

Vysoký praduchovní proud záření nyní v posledních dvou desetiletích toto působení bytostných sil významně urychluje a stupňuje tím všechny projevy zmíněného obnovení života.

Současně s tím, jak postupuje destrukční bezohledná činnost člověka, jeví se tedy vše tak, že očekávaný bod zlomu bude již brzy zjevný pro veškeré lidstvo.

Žel, v ten okamžik bude však již pozdě na to, změnit zásadní zakořenělé přístupy a jednání, způsobující zmíněnou destrukci. Tyto přístupy člověka již budou také úplně zahrnuty bytostnými silami do oblasti škodícího temna, které v rámci obnovujícího procesu bude ze Země odstraněno samočinným působením ve vrcholícím přírodním dění.

Zůstává tak stále velkou otázkou, kolik nás lidí v tomto stupňujícím se procesu nakonec zůstane na Zemi zachováno.

Avšak ještě mnohem větší otázkou však je, proč se tím vším již dnes nechtějí lidé více zabývat. Copak je něco vážnějšího, než pozornějším vnímáním okolního světa poznávat, co vše je potřebné změnit u sebe k lepšímu tak, aby bylo člověku jako sebevědomému jednotlivci umožněno projít do zmíněné, duchovně i bytostně obnovené doby na Zemi.

Milostiplné pomoci k tomu jsou přitom stále ještě k dispozici každému z lidí, pečlivě nachystané právě duchovními a bytostnými pomocníky okolo nás.

Že tomu tak dlouho nebude, je nám přitom současně naznačováno všemi varujícími signály v podobě denních zpráv z oblasti přírodního dění.

Oddělme proto urychleně od sebe všechnu otupující povrchnost a lhostejnost!

Až nadejde čas přímého jednání bytostných sil, působících skrze živly a částečně i skrze zvířata a rostliny, bude to drsné a nemilosrdné.

Stejně jak ale bude toto působení drsné a nesmiřitelné, bude i spravedlivé, přesně respektující roztřídění všeho světlého od temného. Tento nanejvýš spravedlivý, neúplatný postup bytostných sil v přírodním dění bude nakonec tím největším překvapením pro miliony dnešních povrchních lidí.

Každý z nás má přitom právě ve vlastní povrchnosti a lhostejnosti veliký dluh!

Jinak by se Země nenacházela na samé hranici únosnosti trvání života.

Lidská společnost strhla Zemi svým jednáním a myšlením příliš hluboko do temnoty, aniž by si to lidé chtěli připustit. Proto je nyní další vývoj událostí v přírodě a ve vesmíru nastaven svými účinky přirozeně tomuto stavu.

Nakolik je možné ještě tyto blížící se události změnit, záleží jen na nás samotných. Svojí bezprostřední změnou k lepšímu jednání a myšlení vůči druhým můžeme ještě i dnes některé z událostí pozměnit v důraznosti jejich konečného projevu. Máme však k tomu v sobě dostatek ochoty? A jsme toho ještě vůbec schopni?