Pod povrchem života

V mém bezprostředním okolí došlo ke dvěma úmrtím, která měla hodně společného. Poučení z toho může nám všem velmi pomoci, abychom nedopadli podobně a byli schopni obstát. O co konkrétně jde?

Dva zmíněné případy byli starší lidé. Měli už své roky a měli i své, poměrně vážné diagnózy. Přesto si mohli ještě nějaký čas požít.

U obou se však po určité době stalo, že dostali mozkovou příhodu a po ní zanedlouho zemřeli. A protože vím, že nemoci k nám nepřicházejí náhodně, měl jsem nutkání vyhledat si, co je vnitřní, duševní příčinou mozkové příhody. Nebo jinak řečeno, mrtvice.

V duševních příčinách nemocí jsem našel toto: „Kapitulace, odpor a pocit, že raději umřít, než se změnit. Zavrhování života.“

Na základě toho jsem pochopil, že oba zmiňovaní lidé začali pod tlakem svých zdravotních diagnóz přemýšlet a uvažovat takovýmto způsobem. Jejich každodenní myšlenky byly myšlenkami kapitulace, rezignace, zavrhování života a neochoty změnit se k lepšímu.

No a takovéto trvalé myšlenkové a duševní naladění jim nakonec přivodilo mozkovou příhodu. Tím se jejich zdravotní stav rapidně zhoršil a vedl ke smrti. Jinými slovy vyjádřeno, jejich nesprávný, neradostný, depresivní a pesimistický způsob myšlení jim způsobil mozkovou mrtvici a zakrátko potom také smrt.

To znamená, že je ve skutečnosti zabilo vlastní, nesprávné myšlení!

V duševních příčinách nemocí je vždy kromě negativního smýšlení, které vede ke konkrétní nemoci, uvedeno také pozitivní naladění. Čili to, jakým způsobem bychom měli myslet, aby nás určitá nemoc nepostihla. V případě rizika mozkové příhody tam bylo jako pozitivní naladění uvedeno toto: „Život je změna a já se snadno přizpůsobuji všemu novému. Jsem otevřený tomu, co mi život přináší, ať už minulý, přítomný, nebo příští.“

Kdyby byli oba zmiňovaní lidé, navzdory všem svým problémům, uvažovali takovýmto pozitivním způsobem, žádnou mozkovou příhodu by nedostali. Ale žel, oni ve své duchovní nevědomosti uvažovali tak, že si svým nesprávným způsobem myšlení přivodili smrt.

Poznání těchto skutečností je pro nás všechny nesmírně důležité, protože žijeme v době Velké očisty, která je vynucena tlakem přibližujícího se Světla Syna Člověka. A v tomto tlaku začíná k lidstvu jako celku, ale také k jednotlivcům přicházet ve zrychlené míře k rozuzlení všechno to negativní, co jsme v minulosti způsobili bližním.

Jde o zrychlené účinky spravedlnosti Páně, na jejichž základě budeme spravedlivě vystaveni nejrůznějším tlakům. Tlakům zdravotním, rodinným, ekonomickým, společenským, politickým, nebo celosvětovým. A pod těmito tlaky bude mít každý z nás dvě možnosti. Buď začne myslet negativně, nebo pozitivně. Buď propadne depresi, deziluzi, strachu, nebo nenávisti, nevraživosti a podobným negativním myšlenkám a vnitřním stavům. Nebo se naopak bude navzdory všemu snažit udržet si svou mysl a své vnitřní naladění v radosti, jasu, optimismu a srdečné otevřenosti vůči lidem, spojené s ochotou pomáhat.

Negativní myšlení, kterému ve své duchovní nevědomosti podlehneme pod vlivem různých objektivních vnějších negativních tlaků, však naši situaci ještě zhorší. A dokonce nám může nakonec přivodit smrt. A to už ani nemluvě o tom, že dlouhodobým negativním vnitřním naladěním to po fyzické smrti ztížíme také své duši, protože na základě zákona stejnorodosti bude muset směřovat do nižších, negativních úrovní záhrobního světa.

My lidé máme tendenci myslet pod tlakem negativních objektivních vnějších skutečností negativně. V dnešní době očisty a soudu, kdy na nás všechny budou ve zvýšené míře dopadat důsledky našeho vlastního nesprávného minulého jednání, nás tato tendence může připravit o pozemský život a ztížit nám naši cestu úrovněmi takzvaného druhého světa.

Pro všechny je proto nesmírně důležité naučit se myslet i přes vnější negativní tlaky pozitivně, světle a radostně. Jedině tímto způsobem budeme moci přežít. Jak fyzicky, tak i duchovně.

Ale jak všichni víme, pod tlakem negativních okolností to není tak jednoduché. Někdy to bývá velmi obtížné. Ba někdy až nemožné. Ale radostné, světlé a optimistické myšlení je ta jediná cesta!

Zásadní otázky proto zní, kde k tomu vzít sílu? Co nám je schopno dodat takovou míru síly a naděje, abychom to dokázali?

Je to naděje ve Světlo! Je to naděje v Boha, který přichází, aby odstranil ze země a jejího okolí všechno temné. Aby v železném tlaku svého Světla uvedl lidstvo do nového, zlatého věku, zaslíbeného dávnými proroky.

Nová, světlá doba nezadržitelně přichází! Z tohoto vědomí je třeba čerpat naději! Z tohoto vědomí je třeba čerpat sílu myslet radostně a pozitivně i tehdy, když se bude všechno Světla nehodné kolem nás hroutit.

Hroucení a pád starého nesmí být důvodem k neradostnému a ustrašenému myšlení! Důvodem k depresi a negativitě. Naopak! Má to být důvod k radosti z přicházejícího Světla, odstraňujícího z cesty k novému životu všechno nehodné!

Každý den má každý z nás mnoho příležitostí, aby se učil udržovat svou mysl, svou duši a svoje nitro v radostném, světlém, pozitivním a důvěry plném naladění. Všechno negativní, co se děje kolem nás, berme jako příležitost, abychom se to naučili. Abychom v době zmaru stáli jako majáky důvěry v Páně, šířící světlou podporu všude kolem. Šířící světlou podporu tam, kde budou lidé ztrácet naději a propadat zoufalství, aby se také v nich, skrze naši vlastní živou a neochvějnou důvěru, mohla také rozhořet důvěra v Páně a v jeho vítězství.

Intenzivně se to učme, protože každým nadcházejícím dnem, až do konečného vítězství Světla na zemi, to bude stále více zapotřebí. Zapotřebí k naší vlastní spáse i ke spáse a podpoře lidí kolem nás.