Pod povrchem života

Povrchní vnímání života znemožňuje většině lidí uvědomit si, co zásadní se ve skutečnosti děje. Ponoření do tisíciletých maličkostí vůbec netuší, že se kolem nich a také v nich samotných naplňuje Svatý Boží Soud. Soud už proniká všechno a prostupuje vším myšlením a jednáním každého jednotlivce. Je to způsobeno tím, že se k Zemi přiblížilo Světlo Stvořitele. Světlo svou přemáhající silou nutí osudová vlákna lidí k vyžití, aby konečným výsledkem toho bylo osvobození života, který v Soudu obstojí.

Pro většinu lidí to ale zůstává zahaleno, protože ve svém těžkopádném materialistickém myšlení zůstávají pod vlivem temna. Temno leží nad vším lidským myšlením jako skořepina. Nedovoluje, aby cokoli vyššího vytrysklo s dostatečnou silou z nitra člověka a dokázalo se povznést nad dnešní svět. Pod nepřeklenutelnou skořepinou se dusí a zadržuje každá vnitřní, svobodomyslná jasnost citu a ducha.

Avšak právě touto skořepinou začínají nyní pronikat kopie svítících postav v rytířské zbroji, přicházejících spolu se Světlem Stvořitele, aby naplnily všechna zaslíbení.

Je to něco, co nikdo nečekal, protože temno se domnívalo, že Země je již zcela v jeho područí. Temno, které před 80 lety znemožnilo naplnění poslání Ducha Pravdy se domnívalo, že je tím Světlé dění skončeno, a že Země, se vším co je na ní, bude podléhat pouze vývoji chladného rozumu, ve kterém mnoho lidských duší natrvalo uvízne a propadne tak zatracení. Temno bylo přesvědčeno, že Soud tak, jak byl předpovídán, se na Zemi už nikdy nenaplní a naše planeta po dlouhém období vlády temna nakonec dospěje ke svému zničení.

Vůle Stvořitele ve své Všemoudrosti však již dávno před tím stanovila konečnou hranici, za kterou se Země nikdy nedostane, aby nebyla vtažena do víru zničení. A proto se nyní v rychlém postupu přiblížilo Světlo Stvořitele k Zemi, aby byla očištěna, a aby bylo temno sraženo do hlubin spolu se vším, co dosud pozemský svět spoutávalo.

Ve Světle Stvořitele přichází Bohem Otcem ustanovený Král stvoření a jeho Soudce. Přichází Syn Člověka! V paprsku Světla vede a řídí naplnění záchrany pro všechny tvory, které si to zasluhují svou čistotou a vnitřní citovou živostí. Působíc v oblacích nad Zemí přináší vítězství Světla nad nízkostí a spoutávajícím vlivem temna.

Temno je všude zasahováno a začíná se svíjet, jako zraněný had ve všech jeho formách lidské lsti a úkladů. A toto svíjení se je předstupněm zuřivosti, která nadejde, a ve které se bude zrcadlit hrůza a zoufalství z bezvýchodné situace temna, skrývajícího se za přebujelý rozum a rozumovou mazanost jemu podřízených lidských duší.

Údery přírodních bytostí a duchovních zástupů Světla bijí do služebníků temna! Převaha Světla činí zářící zástupy na Zemí nepřemožitelné! Tentokrát už bude vše dotaženo do samého konce! Anděl naší světové části, zvané Efezus, se sklání dolů a v hlubokém rozechvění velebí Svatého Boha, přinášejícího záchranu a požehnání pro veškerý čistý život.

Nemožnost vnímat toto dění kvůli vlastnímu zaměření se pouze na matérii způsobí u většiny lidí nepochopení mnoha událostí. Ty se musí nyní na Zemi nutně vybít na základě Zákona zpětného účinku.

Avšak namísto té nejsilnější snahy toto vše správně poznávat a chápat, se většina lidstva staví do pozice odpůrců Stvořitele, protože z návratu osudových vláken svých vlastních myšlenek a činů se snaží ve své povrchnosti obvinit samotného Stvořitele, který to podle nich vše dopouští.

Ale tlak bude stále narůstat až k neúnosnosti! Jen lidem, schopným se v čisté důvěře vnitřně otevřít působení Lásky Páně, bude moci přicházet utišení a mír do jejich rozervaného myšlenkového života.

Součástí dění je nutnost odložení přílišných myšlenek pozemského rozumu. I v tomto je třeba očekávat návrat do zachvívání Vůle Stvořitele. Toho je však možné dosáhnout jen skrze nastartování toho citového v sobě tak, aby nebylo dále používáno rozumu více, než je třeba. Má být dosaženo takové harmonie citu a rozumu, jaká je od člověka vyžadována Vůlí Páně.

Od tohoto ideálu jsou však lidé dneška stále vzdáleni, protože podléhají nadvládě rozumových myšlenek a uvnitř nich nevládne cit. To se například projevuje častým posuzováním a odsuzováním bližních, aniž by někdo viděl, co se ve skutečnosti nachází v jejich osudových vláknech. Pokud k něčemu dojde, rozum ihned spěchá s posuzováním, s již předem připraveným pohoršením a odsouzením. S přesvědčením, že se pletou ti druzí, se zlobou a nenávistí vůči všem, kteří mají na věc jiný pohled. Lidé nevnímají, že v těchto projevech podléhají zlovolnosti temna.

Nebude se z toho snadné vymanit, protože je to už nějaký čas v lidech zesíleno, avšak nikdo nechce hledat příčinu u sebe samého. Vždy se hledá příčina ve vnějším světě a ve druhých.

A proto dopadají údery Světla a osvobozují nás od duchovní strnulosti. Osvobozují nás od temna a jeho nadvlády prostřednictvím přebujelé rozumovosti, které dosud neopodstatněně ustupovalo vše čisté a citové v našem nitru. Osvobozují nás od zaměření pouze na těžkopádný, pozemský způsob života, který nás sváděl z cesty ke Světlu. V tomto všem jsme se beznadějně utápěli a nedokázali jsme se už pozvednout výše bez pomoci Světla.

Proto Světlo zasahuje do všech forem a do všech strnulých projevů, vzdalujících člověka od toho vyššího a vznešeného v jeho nitru. Otřesení těchto forem se dotkne každého, kdo má v sobě třeba jen kousek naučeného rozumového přístupu k životu. Všude tam dojde ke zhroucení a k rozpadu takového nastavení věcí.

Kdo duchovně neprocitne, ten bude zasahován tak dlouho, dokud to jeho pozemské podmínky a fyzické tělo vydrží. Vypadá to možná drsně, ale je v tom Láska Páně, přinášející duchovní osvobození naší Zemi i veškerému životu, co se na ní nachází. V této Lásce totiž vždy platí, že každý, byť ten nejmenší záchvěv pravého úsilí o čistotu, dobro a harmonii, je považován za důvod pro veškerou Světlou pomoc ve všech našich obtížích. Pomoc láskyplné ochrany Páně se trvale nachází v blízkosti každého, kdo má čisté nitro a svým chtěním upřímně hledá cestu k duchovnímu domovu.

Vedle této pomoci však zároveň zasahuje do dění na Zemi také Spravedlnost Stvořitele, která třídí duchovně živé od duchovně mrtvého.

Mnoho lidí se nechává klamat tím, že se tyto věci viditelně neprojevují. V určitém okamžiku se však má začít všechno viditelně projevovat, neboť náš vesmír je obklopen stěnou Světla. A toto Světlo postupuje dále do hmotnosti, aby se stalo viditelné a konečně srozumitelné naprosto každému, v hutnosti hmoty a v pasti rozumu uvízlému člověku.